Dům, nad kterým někdo přemýšlel

Dům Canaba Uno stojí těsně nad hranicí Prokopského údolí. Pár desítek minut od centra Prahy, ale zároveň v klidné moderní vilové čtvrti ničím nepřipomínající blízkost metropole. Jak vás napadlo stavět právě zde?

Pozemek, tehdy ještě pole, jsem tu kupoval v devadesátých letech a na stavbu jsem ani nepomýšlel. Když jsme se o pár let později přestěhovali do nedaleké novostavby, napadlo mě, že by tu mohl vyrůst příjemný víkendový domek. Z bytu to sem máme blízko, čtvrť charakterem připomíná vesnici a výhled do Prokopského údolí také není k zahození.

Vzniknout tedy měla chalupa. Ale dnes sedíme v příjemné vilce. Také náhoda?

Řekl bych spíš racionální úvaha. Celý život jsem pracoval jako projektant, i když v jiné specializaci. Na stavbu jsem měl tři požadavky. Prvním byla rychlost. Rozhodně jsem neměl v plánu strávit tři roky kontrolou zedníků, pracovních postupů a dohadováním se o termínech a výši faktur. S tím souvisel i výběr stavební firmy. Díval jsem se na reference, zkušenosti a záruky. To, že někdo během pěti let postavil čtyři domy, ještě neznamená, že jde o zavedenou firmu, co zdárně dokončí i můj projekt. A v neposlední řadě jsem chtěl, aby dům něco vydržel: stavět dřevostavbu, se kterou budou mít děti a vnuci akorát starosti, to mi nedávalo smysl.

Stavět rychle, kvalitně, se zavedenou společností, ne dřevostavbu… Jaké jsou možnosti?

Záleží na preferencích. Mně při srovnání všech u nás dostupných technologií vyšla nejlépe zděná stavba nebo masivní konstrukce. A protože jsem chtěl mít hotovo rychle, přiklonil jsem se k montované stavbě. Dnes je kombinace betonu a cihel nejpoužívanější technologií výstavby. Rozdíl mezi tím, když stavíte na místě, nebo dům objednáte a smontujete, je právě v rychlosti a pak také v lepší kontrole kvality. Podruhé bych rozhodně stavěl stejně.

Stále jsme se ale nedostali k tomu, jak se z chalupy stal rodinný dům.

Stavět jsme začali někdy na začátku jara a v létě měli hotovo. Okolo domu bylo ještě potřeba dodělat zahradu, plot a pár drobností, takže jsme léto strávili tady. A když jsme se po prázdninách měli přesunout zpět do bytu, nenašli jsme jediný důvod, proč se tam vracet. Všechno fungovalo perfektně, náklady na provoz byly oproti bytu nižší a i velikost nám pro dva přišla akorát. V patře má dokonce každý ze synů svůj pokoj. Oběma je sice dost přes třicet, mají rodiny, ale znáte to: co byste neudělali, aby se bráchové nehádali.

Když jste dům stavěl původně jen na víkendy a dnes tu bydlíte celoročně, není problémem dispozice? Neprojektoval byste ho jinak?

A víte, že ne? Canaba nabízí u všech svých domů vzorové, řekněme doporučené projekty, které si sice můžete upravit, ale ty nabízené jsou do detailu promyšlené a odzkoušené. Tuším, že jsou dokonce jediní v Čechách, kde si většinu jejich staveb můžete dojít prohlédnout a sami se přesvědčit, jak vám vyhovují. Nebylo moc věcí, které jsem potřeboval měnit. Vše dávalo smysl. Oproti vzorovému projektu jsme jen zvětšili balkon, stavěli malý sklep pod obývacím pokojem a místo skříně pod schody máme komoru.

Když nad tím tak přemýšlím, do budoucna mám ještě jeden nápad na vylepšení. Vzhledem k orientaci pozemku a vnitřnímu uspořádání se přímo nabízí rozšíření kuchyně a obývacího pokoje o další dvě místnosti sem na západ. V suterénu by přibylo skoro padesát metrů podlahové plochy a první patro by dostalo velkou terasu. Realizaci už ale asi nechám na dětech. Nám Uno vyhovuje tak, jak je.