Fasádní nátěry: Pro vnější krásu domu

Finální nátěr fasády, stejně jako naše pokožka, tvoří důležitou fyzikální a chemickou obrannou složku, plnící hned několik základních funkcí. Aplikace nátěrové hmoty je docela složitým chemickým procesem, v němž si dílčí komponenty nátěru a podkladu spolu mohou, ale také nemusí „rozumět“. Nátěr by tedy měl korespondovat se složením použitých materiálů, ale i barevně ladit se střešní krytinou, s výplněmi stavebních otvorů (okna, vchodové dveře, garážová vrata), s okapním systémem a dokonce i s oplocením.

Nikde není psáno, že dům musí být jednobarevný. Zvolíte-li však kombinace dvou a více barev, citlivě volte právě tu základní. Platí, že světlejší barvy světlo odrážejí a fasáda se nepřehřívá.

Škála fasádních nátěrů

Vlastnosti nátěrů se odvíjejí od jejich složení – typu pojiv a plniv. Existují fasádní barvy vápenné a modifikované vápenné, nátěrové hmoty silikátové, cementové, roztokové (rozpouštědlové), emulzní, disperzní nebo silikonové. Podle složení plniv se nátěry definují jako tenkovrstvé, plnicí, natírané („streichputz“), na štukové hmoty („schlämputz“), na dekorační omítky a pružné nátěry.

Která barva je ta pravá?

Akrylátové nátěry jsou vodoodpudivé, stálobarevné, s nízkou paropropustností, ovšem špiní se více než ostatní druhy. Dražší silikonové barvy jsou stálobarevné a paropropustné, silikátové (minerální) jsou navíc odolné vůči řasám a plísním, jsou však méně pružné a nasákavé. A konečně lze zvolit paropropustné a poměrně odolné vápenné nátěry. Výběr nátěru musí odpovídat požadovaným fyzikálním vlastnostem obvodového pláště. Pokud má být jeho skladba prodyšná (difuzně otevřená), musí být všechny vrstvy jeho skladby paropropustné, včetně nátěru.

Nezapomeňte na střechu, okapy, plechování…

Ochranné nátěry prodlužují životnost kovových konstrukcí. Na vnějším plášti budovy se jich najde celá řada (zábradlí, mříže, parapety, oplechování říms, klempířské prvky okapního systému, hromosvod atd.). Vlastnosti povrchových úprav ovlivňuje výběr nátěrové hmoty, způsob použití, a dokonce i technologické parametry nanášení, zasychání a vytvrzování. Děje se tak převážně v tekutém stavu stříkáním nebo natíráním.

Nejčastěji se používají transparentní nátěrové hmoty (např. vrchní a impregnační laky) a pigmentové nátěrové hmoty (základní barvy, emaily atd.) – dodávají ochranu a barevný odstín. Výběr nátěru vždy musí vycházet ze stanovení jeho funkce a účelu. Tedy z určení, zda jde o trvalou, nebo dočasnou protikorozní ochranu, funkci dekorativní anebo kombinaci dekorativní funkce s trvalou protikorozní ochranou.

Univerzální, vodou ředitelné barvy se v praxi používají na dřevo, na kov i na mnohé další materiály. Při volbě krycího nátěru rozhoduje především jeho odolnost proti poškození a podstatné je i dekorativní hledisko.

Jak na odstranění rzi

Prvním krokem k budoucí trvanlivosti nového nátěru je dokonalé odstranění rzi. Nejlépe pomocí tryskací vzduchové pistole, pracnější je mechanické odstranění rzi a staré barvy pomocí horkovzdušné pistole a špachtle (pozor na poškození izolace a fólie pod krytinou), brusného kotouče, ocelového kartáče a smirku. K choulostivým místům patří svary a spoje (místa prostupu šroubů, vrutů, nýtů a kontaktu matic a podložek s plechem), dále klempířské falcování a také hrany. Druhou možností jsou chemické prostředky, tzv. odrezovače, odstraňovače starých nátěrů a barvožrouty.

Barvy proti korozi

Moderní kovové střešní krytiny a veškeré doplňky na střechu mají už z výroby dostatečně kvalitní a dlouhověkou povrchovou úpravu a hrozí jim pouze mechanické poškození. Ovšem starší plechové střechy či okapy přece jen čas od času vyšlou signál SOS. Hlavní způsob ochrany před korozí je založen na aplikaci ochranných povlaků: organických (nátěry), kovových (zinkové, hliníkové a slitinové) a kombinovaných (kovový povlak + nátěr).

Nevykazuje-li podklad známky koroze, lze použít jak rozpouštědlové, tedy syntetické (lépe kryjí i mastnější povrchy), tak i vodou ředitelné – rychleji zasychají a nezapáchají – nátěrové hmoty. „Lakýrníci amatéři“ si oblíbili tzv. jednošichtovky (stejná barva slouží jako základní i jako vrchní, krycí vrstva). Samozřejmě existují i nátěrové hmoty s možností nanášení přímo na zkorodované povrchy. Stále ovšem platí pravidlo: čím více kvalitních nátěrů, tím delší životnost celku. Jedním nátěrem je myšlena vrstva barvy odpovídající suché tloušťce nátěrového filmu 30 až 50 µm.