Jak na fasádu: pro ochranu i krásu domu

Omítka je obecně tvořena pojivem, plnivem, přísadami a vodou. Pojivy mohou být minerální vápno, sádra, cement, organické pryskyřice a disperze na bázi plastů. Hmotu omítky tvoří spolu s pojivy a vodou tzv. plniva (písky, kamenné drtě, moučky, perlitové hmoty aj.). Podle použitého pojiva se omítky rozdělují na cementové, ­vá­penocementové, vápenné, sádrové, ­vápenosádrové, modernější pastovité silikonové, akrylátové a silikátové. Pojivo ovlivňuje základní vlastnosti i způsob použití omítky.

V praxi se omítky provádějí v jedné vrstvě (jednovrstvé) nebo ve více vrstvách, s nejrůznějšími povrchovými úpravami (hrubé, hladké, jemné, stříkané, škrábané), mohou se nanášet ručně nebo strojně. Na zdivo z cihel, zdivo ne zcela rovné nebo se spárami, se nejčastěji používá vícevrstvý omítkový systém (postřik, jádrová omítka a vrchní jemná, tzv. finální omítka). Pro rovné přesné zdivo s minimálními spárami se nejvíce aplikují jednovrstvé omítky (v jediné vrstvě slučují několik dílčích vrstev).

Příroda versus chemie

Životnost venkovní omítky závisí především na výběru správné „hmoty“ pro danou konstrukci stěny a na odborném zpracování. Na domovní fasádu totiž působí celá řada nepříznivých vlivů – vlhnutí zdiva, kondenzovaná vlhkost (na povrchu i uvnitř konstrukce), dále déšť, vítr, sluneční záření a výrazné a časté teplotní změny. V neposlední řadě také nedodržení technologického postupu při realizaci.

K nejdůležitějším parametrům fasádních omítek patří přilnavost k podkladu, pevnost, vodoodpudivost (nepropouští déšť do konstrukce zdiva), paropropustnost (odvádí vodní páry ze zdiva ven), pružnost (zabraňuje vzniku trhlin) a odolnost proti zašpinění. Omítku je tedy nutné vybírat s ohledem na konstrukční materiály obvodového pláště (zejména na savost a povrchovou strukturu). Pokud je podklad savý, je nutné použít omítky, které v sobě udrží vodu potřebnou k jejich vytvrdnutí, případně je nutné povrch ošetřit penetračním nátěrem, který savost zdiva sníží.

Roli hrají i způsob praktického provádění, rovnost podkladu, cena, pracnost a časová náročnost procesu omítání i následné údržby. K důležitým ukazatelům patří rovněž stabilizace vnitřního klimatu budovy v zimě i v horkém létě, „příspěvek“ obvodového pláště ke snížení celkových nákladů na vytápění, na akustiku budovy a podobně.

Většina stavebních procesů je založena na chemických reakcích. Ostatně s jejich pomocí pracují prakticky všechny stěrky, tmely, lepidla, malty, omítky a další směsi. Výrobci staviv (Ytong, Heluz, Wienerberger, KM Beta aj.) dnes nabízejí vlastní omítkové směsi pro „svůj“ typ zdiva, na trhu najdete i tzv. „univerzální“ omítkové systémy (Baumit, Cemix aj.).

Soulad materiálů

Jednotlivé vrstvy omítky by za ideálních podmínek měly mít srovnatelnou objemovou hmotnost a pórovitost.

Na obalech směsí výrobci uvádějí pracovní postup, přípravu podkladu i podmínky, za nichž lze omítání realizovat. Obecně práce vyžaduje plusové teploty, sucho, stabilní počasí, rovný a prachu i cementových či maltových cákanců zbavený povrch, vyzrálost a homogennost podkladních vrstev, odstranění solných výkvětů a vyspravení a dorovnání větších prohlubní. Kovové povrchy musí být upraveny proti korozi a znečištění (nátěrem, polepením apod.), savé podklady je třeba opatřit penetrací. Snažte se nepřerušovat práci kvůli změnám počasí – může dojít k znehodnocení výsledku.

Instantní kaše z pytlíku

Běžné omítky se zhotovují z malty, kterou lze připravit přímo na staveništi. Nejpohodlnější je ovšem příprava malty smícháním průmyslově vyráběných omítkových směsí s vodou. Tyto směsi obsahují i další složky, které dodávají omítce speciální vlastnosti. Řeč je například o sanačních nebo tepelněizolačních omítkách. Výrobci dodávají i omítky v pastovité konzistenci, kde pojivem jsou akryláty nebo silikony. Slouží zejména k finální úpravě zateplovacích systémů.

Dnes se hojně používají tenkovrstvé omítky na makromolekulární bázi, nanášené zpravidla v tloušťkách 1–5 mm. Jejich nespornou výhodou je značná chemická stálost. Tenkovrstvé omítky pro finální úpravu si „rozumí“ i s povrchy zateplovacích desek a izolačních omítek. Některé, zvláště objemově nestabilizované povrchy je nutné vybavit armovací vložkou a upravit tmelením.

Nejpoužívanější omítky:

• Minerální: obvykle na bázi cementu s přidanými minerálními pojivy a modifikátory. Výhodou je vysoká propustnost vodních par a dlouhá životnost. Mohou být probarvené.
• Akrylátové: Obsahují pojivo z umělé pryskyřice (dodává tvrdost, houževnatost a odolnost vůči vodě). Určitým handicapem je menší odolnost proti ulpívání prachu a nižší paropropustnost, proto se nedoporučují na kontaktní zateplovací systémy s minerální vlnou.
• Silikátové: Pojivem je draselné vodní sklo, mají proto vynikající paropropustnost, jsou odolné proti plísním a mechům a lze je použít u všech druhů zateplovacích systémů. K nevýhodám patří poněkud nižší pružnost a vodoodpudivost.
• Silikonové: mají přednosti akrylátových i silikátových omítek. Pro zvýšení odolnosti se přidávají fungicidy.
• Silikon-silikátové: mají vyšší odolnost proti ulpívání prachu a nečistot.