Cesta za splněným snem

Dočasně se vrátila k práci v reklamní agentuře a po víkendech se věnovala studiu v designové škole. S pomocí rodiny a hypotéky si pořídila dvoupokojový byt na břehu Vltavy v pražských Holešovicích. S vidinou interiéru upraveného přesně na míru vlastním potřebám se vrhla do práce.

Nejprve se obrátila na designérku, u níž bydlela, ale ta jí s finanční částkou šesti set tisíc korun vyčleněnou na úpravy a zařízení bytu nebyla schopna pomoci.

„Nelíbilo se mi dispoziční uspořádání bytu a očekávala jsem kompletní smysluplnou proměnu interiéru. Úplně náhodou jsem tehdy potkala sousedku, architektku Pavlínu Mertovou, která mi do týdne předložila skvělý dispoziční návrh,“ vysvětluje Martina.

K bytu přiléhá lodžie, která však plně překrývala menší místnost a jen částečně tu větší. Ta měla sloužit jako obývací pokoj. „Zcela nesmyslně by člověk přímo po vstupu do bytu mířil chodbou do ložnice a u ní měl lodžii přes celou jednou stěnu. V koupelně jsem také nepovažovala za nutné mít vanu i sprchový kout. Její prostor jsem využila lépe,“ doplňuje.

Jednoduše obráceně

Architektka dispozici otočila. Prostor víc otevřela a z většího, původně obývacího pokoje vytvořila ložnici, k níž nyní přiléhá menší část lodžie. Také z její části ukrojila prostor pro kuchyň, kterou volně propojila s menším pokojem. Vznikl tak obývací pokoj řešený do tvaru písmene L, na který po celé délce prosklené stěny navazuje prostorná lodžie.

V teplých dnech obytnou část interiéru příjemně zvětšuje. „Paní architektka mi také poradila využít k obložení stěn koupelny bílý lacobel. Se zbytkem vybavování interiéru jsem se pak už další dva roky potýkala sama,“ vzpomíná Martina.

Majitelka investovala finanční prostředky rozumně, nejprve především do změny dispozičního upořádání bytu a kvalitního základu – dveří, podlahy atd. – a teprve následně, když něco ušetřila, zařizovala dál.

„Tvořila jsem interiér jen pro sebe, podle svých představ. Miluji bílou barvu, proto převládá a je kombinovaná s dřevem. Podlaha celého bytu je bezbariérová, sjednocená a zhotovená z masivní teakové mozaiky. Knihovnu jsem navrhla po celé délce stěny s posuvnými čely, která ji částečně kryjí. Zpočátku jsem totiž doma pracovala. Jakmile jsem ale práci ukončila, všechny šanony a vzorníky za nimi zmizely,“ dodává.

Dnes už má Martina Pištěláková kancelář mimo domov a svým zdařilým interiérem jednoznačně vyvrací rčení o kovářově kobyle.

Další návštěvy najdete v rubrice Interiér a na našem sesterském webu www.modernibyt.cz.