Interiér: Jak se leží na tatami

Pavel patří k lidem, kteří potvrzují, že se v životním prostoru dá vystačit opravdu s málem. Jediný „luxus“, který si chtěl ve svém rekonstruovaném bytě dopřát, bylo pódium s japonskou rohoží tatami. To ještě netušil, kolik dalších změn ho čeká…

Tatami je neodmyslitelně spjaté s japonským stylem bydlení. Od pradávna sloužilo jako podlahová krytina, ale i jako podložka pod tzv. futon, organickou alternativu klasické matrace, která se tradičně vyráběla ze surové bavlny. Podle východní medicíny zajišťují prodyšnost a perfektní izolační vlastnosti obou složek kvalitnější spánek.

Japonské lože má ale ještě jednu velkou výhodu: když není čas spánku, dá se futon pohodlně složit do skříně a využívat tatami k jinému účelu. Třeba k posezení s přáteli. A to je v případě prostorově úsporného bytu, v němž chybí místo na samostatný obývací pokoj, velká deviza.

Pavel nejprve přemýšlel o tatami v rámci původní dispozice, kterou vedle koupelny s toaletou a malé spíže tvořily dvě úzké místnosti. Poté ale narazil na veletrhu bydlení na architekty ze studia Artikul a po bližším seznámení s jejich prací se rozhodl svěřit konkrétní řešení profesionálům.

„Multifunkční využití pódia s tatami sice znamenalo pro malý byt velké plus, ale pořád ještě neřešilo problém celkově stísněného dojmu z bytu. Ten jsme odbourali spolu s příčkami oddělujícími chodbu od kuchyně a kuchyně od obývacího pokoje. Díky tomu jsme vpustili do celého prostoru více světla a vzduchu a mohli jsme Pavlovi splnit přání velké pohodlné kuchyně s jídelním stolem,“ vysvětluje architekt Pavel Lejdar.

Asijská inspirace

V rámci „nejšpinavějších“ prací nechal majitel bytu repasovat stará špaletová okna a po odkrytí lina v kuchyňské části, pod nímž se objevila zachovalá dřevěná prkna, renovovat podlahy.

Zvláštní pozornost se soustředila také na jednu ze stěn, kterou zedníci oklepali na cihlu, vytmelili nedokonalosti a spáry a přetřeli ji na bílo. Surový ráz přiznaných cihel vytvořil protiváhu k jemným prvkům v japanizujícím stylu, kterého se majitel bytu nechtěl striktně držet.

„Abych byl upřímný, moje představy o stylovém pojetí bytu byly hodně abstraktní. Mám tu pár starých kousků, jako je psací stůl, který chtěli jeho původní majitelé vyhodit, nebo židle Tatra, k nimž mám nostalgický vztah, protože jsem na podobných sedával u babičky. Úkolem pro architekty bylo tedy kromě jiného propojit původní nábytek s asijskými prvky,“ vysvětluje Pavel.

Kýžené symbiózy dosáhli architekti Pavel Lejdar a Honza Gabriel díky použití přírodních materiálů a na míru vyrobeného vestavěného nábytku, který svými hladkými plochami a neutrálními tóny solitérům nekonkuruje, ba naopak je nechává vyniknout. Charakter pánského bytu podtrhli funkcionalistickou chaise lounge a židlí k psacímu stolu od Ludwiga Miese van der Rohe.

V minimalistickém stylu navrhli také kuchyň, kterou vyrobili na míru truhláři. Původní Pavlovu vizi kompletně otevřené kuchyně zredukovali na několik polic na často používané nádobí a mikrovlnku, aby zachovali čistou optiku prostoru.

Architekt Pavel Lejdar

Ing. arch. Pavel Lejdar "Rekonstrukce malého bytu je paradoxně větší výzvou než řešení velkého prostoru. A to hlavně proto, že zde hraje roli každý detail. Když jsme například navrhovali kuchyň, vybrali jsme s truhlářem rybinový rohový spoj, který ozvláštňuje otevřené police."