Interiér: Tady bydlí babička

Model babiček, které měly vždy napečeno a v prostorné kuchyni si od plotny plné bublajících hrnců odskočily k velkému kuchyňskému stolu obdivovat výtvory svých vnoučat, podle sociologů a psychologů mizí.

Otázku, jací dospělí vyrostou z dětí bez babiček, ale nemusí řešit Karolínka, Luisa a Kristián. Mají totiž to štěstí, že jejich babička pracuje z domova a má byt plný hraček, velkou otevřenou kuchyň se starým jídelním stolem se zásuvkou na pastelky, u kterého si děti malují, zatímco ona peče výborné bábovky a quiche.

Když se ovšem projdete s paní Inkou po bytě, říkáte si, že jste spíš doma u mladé rodiny, kde se všichni zajímají o trendy v bydlení, mají výborný vkus a nenechají se omezovat ve svém kreativním rozletu.

Máte velice krásný byt. Zařizovala jste si ho sama?

Ano, nastěhovala jsem se sem s pár poličkami a postupně jsem doplňovala nábytek. Vždycky jsem se do něčeho zamilovala, zpočátku jsem si nebyla jistá, jestli se to sem bude hodit, ale nakonec jsem to koupila a zjistila, že to bylo dobře.

Nejprve jsem pořídila ve Snelu v Loděnicích koberce, které mě nadchly, a těm jsem pak přizpůsobovala ostatní zařízení. U některých kusů nábytku jsem váhala, třeba skleník v obývacím pokoji jsem zvažovala, moc se mi líbil, ale nebyla jsem si jistá žlutou barvou. Ale pořídila jsem ve žluté barvě i menší kusy nábytku, aby byl byt barevně propojený, a jsem ráda, že jsem si ho v Ikea koupila.

Z Ikea je i pohovka, která je vlastně úplně obyčejná a neutrální, ale je doplněná výraznějšími kusy.

Zdá se, že o bytovém designu máte přehled…

Vždycky jsem listovala v časopisech o bydlení a kultura bydlení mě opravdu zajímala. Před revolucí to bylo těžké, nic nebylo k dostání a hodně věcí jste si museli udělat sami. Malovala jsem třeba dětem stěny a nábytek v dětských pokojích. Teď je spousta krásných věcí.

Ráda chodím po obchodech a vybírám, ale mám ráda i staré opravené věci. Stůl, lavice a skříňka na potraviny v kuchyni jsou koupené přes inzerát. Vzpomněla jsem si, jak jsem jako dítě trávila čas u babičky, ve velké kuchyni a u velkého stolu, na kterém se dalo malovat, a chtěla jsem totéž dopřát i svým vnoučatům.

S rozkreslením kuchyně mi pomohl můj zeť, který navrhl i osvícení nik s nastavitelnou intenzitou světla. Nebyla jsem si ze začátku jistá, jestli budou otevřené niky praktické, ale teď jsem moc spokojená. Každý hned vidí, kde co je a může se v kuchyni orientovat jako doma. Kuchyně zařizuju ráda, co mě ale nebaví, jsou ložnice.

Proč zrovna ložnice?

Je v nich všechno příliš dané. Postel, skříně, noční stolky. Nebaví mě, že bych to měla mít stejné jako všichni ostatní. Byla jsem ráda, že tady je ložnice prostorná, vešla se do ní i rozkládací pohovka, která je skvělá, když tu přespávají děti. Využila jsem hodně textil, přehoz na postel, polštáře…. Myslím, že to dodá interiéru útulnost a teplo.

Bytůsobí velmi otevřeným dojmem, i když je vlastně docela členitý…

Má okna ze dvou stran, kuchyň je situovaná na východ a do ložnice a obývacího pokoje zapadá slunce. Díky tomu je i chodba, která nemá okna, světlá. Nechávám všude otevřené dveře, bydlela jsem dříve v otevřených prostorech, jsem na to zvyklá a ráda vidím do ostatních částí bytu. Také děti mohou volně běhat a přijít za mnou třeba do kuchyně, když potřebují.

O lokalitě jste měla jasno hned zpočátku, nebo byla ve hře i jiná místa?

Mám k Vinohradům vztah, bydlela jsem tu jako dítě a vlastně jsem tu i pracovala, takže jsem Vinohradům dávala přednost. Tenhle byt mě hned oslovil a moc se mi líbil i funkcionalistický dům. Každý večer jsem si ho prohlížela na internetu a tušila jsem, že tady budu spokojená.

V patře nade mnou byl ještě jeden byt, který byl moc hezký, ale nevyhovovala mi úplně dispozice. Ložnice byla na východní straně s okny a balkonem do vnitrobloku. Tenhle byt má skvělou dispozici, líbí se mi, že mám i malou pracovnu, kterou zavřu a můžu si nechat práci rozdělanou. Navíc ulice, do které vedou okna z ložnice a z obývacího pokoje, není vůbec rušná.

Vybrala jste dobře, z bytu i z vás spokojenost vyzařuje. Co považujete za největší výhodu?

Je toho víc. Lokalita, dispozice, je tu spousta místa k ukládání a přitom je prostor úžasně otevřený. Je dostatečně velký a můžou za mnou chodit návštěvy, mám hodně přátel a velkou rodinu a všichni se mi sem vejdou.

Protože jsem ho zařizovala postupně za chodu, zjišťovala jsem, co by se mi kam hodilo a co kde budu potřebovat, takže je i funkční a praktický.

Moje vnučka Luisa řekne vždycky, když přijde na návštěvu: „Babičko, ty to tady máš tak hezký.“ To je vlastně nejdůležitější, že se nám tu všem líbí být spolu.