Aleš Háma: Žádná šedivá rána

ALEŠ HÁMA

■ narozen v roce 1973

■ zpěvák, herec, moderátor

■ V současné době hraje v Hudebním divadle v Karlíně hlavní role v muzikálech Limonádový Joe a Producenti.

■ Hraje také v muzikálu Angelika a chystá se zkoušet Tři mušketýry.

■ Vystupuje s kapelou Hamleti.

■ Právě dotočil „čtyři věci“ pro televizi.

Velkým francouzským oknem, kterým se vchází na zahradu, zrovna prosvitne slunce, což je okamžik, který pán domu komentuje: „Tady nikdy nemáme šedivá rána, zvenku sem jde tolik světla, že se i ten nejšedivější den hned rozzáří. A když vysvitne slunce, je tu v okamžiku teplo a ještě příjemněji.“

Dva šikulové

Hned první odpovědí na první otázku, které architektonické a designérské studio dům navrhlo, mě oba překvapí. „Vizuál stavby jsme u kávy připravovali s kamarádkou architektkou Markétou Tesaříkovou, a co se týká interiérů, to už je kompletně naše práce,“ shodně potvrzují manželé.

Uklidňující pohled z okna do zahrady či do plápolajícího krbu, to je pro Aleše i Gábinu balzám na duši

Střed domu protíná úzké schodiště opatřené skleněným zábradlím. Protipól k chladně působícímu stropu z pohledového betonu tvoří teplá dřevěná podlaha

Nejen na prknech, která znamenají svět, ale i v kuchyni se Aleš pohybuje suverénně

Paní Gábina vystudovala mimo jiné scénografii, takže zařizování nového bydlení bylo pro ni jako pro profesionála velkou výzvou a zároveň i radostí. „Na vkusu se s manželkou shodneme, zařizování jsme si přes drobné kompromisy užili. Zvolili jsme kombinaci chladnějších moderních materiálů, jako je pohledový beton, sklo, kov, s přírodními jako dřevo a kámen,“ odborně vysvětluje Aleš. „Z pohledového betonu je strop, jehož chladnou povahu odlehčuje dubová podlaha, položená v celém interiéru vyjma koupelny, kde je keramika, a pracovní části kuchyně a chodby v přízemí, tam jsme nechali položit eutit (čedič),“ ještě odborněji dodává Gábina Hámová.

Tady vaří muž

Otázkou, jak se paní domu v kuchyni pracuje, jsem oba manžele pobavila. Paní Gábina se taktně pousmála a Aleš pohotově zareagoval: „U nás vařím já. Jen jsem si řekl, jak by mi kuchyň funkčně vyhovovala, a manželka ji navrhla. Přestože jsem držel finance a snažil se o skromnější kuchyň, Gábina mě přesvědčila, že pracovní deska musí být z přírodního kamene, který samozřejmě nebyl nejlevnější. Výsledek kombinace červené kuchyně s kamennou deskou je ale dokonalý, takže jsem dal manželce opět za pravdu.“

Dopřáli si pomocníka

Jedinou dražší vymožeností, kterou si Hámovi do domu dopřáli, je malý dopravní výtah, který si všichni pamatujeme ze školní jídelny. Je obsluhovatelný z kuchyně i z chodby. V kuchyni slouží k vyvážení nákupů z garáže přímo do kuchyně, výtahová dvířka z chodby sváží špinavé prádlo do přízemní koupelny, kde je pračka se sušičkou.

Kde se odpočívá

V patře jsou ještě dva dětské pokojíky, ložnice a koupelna. Pokojíček pro Mikuláše, který je ještě miminko, se zatím nevyužívá. O druhém pokojíku staršího syna Jáchyma paní Gábina tvrdí, že je zkrátka neukliditelný. I s množstvím hraček na policích a v regálech však působí toto chlapcovo království jako vysněný klučičí ráj. Ostatně malý Jáchym, který si nerušeně stavěl lego, byl toho důkazem. Odstín zelené barvy, který paní domu pro pokojík vybrala, místnost rozzáří, i když venku zrovna nesvítí slunce.

Jako herna je zatím zařízen pokojík staršího syna Jáchyma Oázou klidu je pro manžele Hámovy ložnice. Idylu však zatím ještě narušuje občasný dětský pláč Aleš prozradil, že nejsou vanoví, takže jim v koupelně stačí sprchový kout. Zásadně si ale přáli dvě umyvadla

Aby byli blízko sebe

V přízemí domu si manželé zařídili dvě menší pracovny situované vedle sebe. Že první, do které jsme vstoupili, je dámská, o tom nebylo pochyb. Sem tam růžová barva na stěnách, romantické svítidlo a mnoho dalších ženských drobností. Paní Gábina ke své pracovně jen posmutněle poznamenala: „Moc se mi tu líbí, ale zatím mě plně zaměstnávají děti, takže tady moc času netrávím.“

„Teď přijde moje chlouba,“ napínal mě Aleš před otevřením dveří své pracovny. Překvapením byl pod oknem trůnící starý psací stůl, který pán domu sám zrestauroval. „Byla to dřina, ale stálo to za to. Teď mám v pracovně kus nábytku, ke kterému mám vztah a jsem na něj pyšný.“ Stůl je po všech úpravách opravdu velmi pěkný a spolu s dalším dřevěným nábytkem a doplňky vytvořil z pokoje důstojnou pánskou pracovnu, která pobízí nejen k práci, ale láká i k občasnému úniku z kolotoče, v němž Aleš žije.