Ivan Ženatý: Virtuosova definitiva

Ivan Ženatý  (1962)

Vyrůstal v muzikantské rodině v Podkrkonoší – v Lomnici nad Popelkou. Ještě jako konzervatorista debutoval s Českou filharmonií, v r. 1982 stanul ve finále Čajkovského mezinárodní houslové soutěže v Moskvě, v r. 1986 zvítězil v mezinárodní soutěži Pražského jara. Získal laureátský titul Mezinárodní tribuny mladých interpretů UNESCO (1986) a hlavní cenu mistrovských kurzů Ruggiera Ricciho v Berlíně (1990), na základě čehož získal angažmá jako sólista u Berlínských filharmoniků. Jeho hudební projev ovlivnili na mistrovských kurzech v Curychu a Výmaru Nathan Milstein, André Gertler a Igor Bezrodny. Od r. 1988 se stal soukromým žákem Josefa Suka. Byl jmenován stálým sólistou Pražských symfoniků, Českého rozhlasu a s Českou filharmonií absolvoval evropské turné.

Ivan Ženatý zapustil kořeny v saské metropoli na Vysoké hudební škole Carl Maria von Webera před osmi lety, když mu na pražské AMU dali na srozuměnou, že s ním nepočítají. „Napřed jsem měl malý byt v centru Drážďan, protože zpočátku jsem pendloval na trase do Prahy a zpět. Německo jsem nepovažoval za svůj domov, a držel jsem si proto byt v Praze,“ říká muž, který titul profesora drážďanské univerzity získal ve svých čtyřiatřiceti letech.

Se svou slovenskou (tehdy ještě) přítelkyní Katarínou se posléze přestěhovali do nejprestižnější drážďanské lokality Am Weissen Hirsch. „Šlo o krásný secesní dům na kopci. Senzační bydlení, které jsme si užívali, i když hudebně jen do dvaadvacáté hodiny, protože nad námi i vedle nás bydleli sousedi.“  Více než dohoda nájemníků o dodržování nočního klidu je ale postupem doby začalo znervózňovat vědomí, že každý měsíc platí nemalou částku, aniž by v Německu měli vlastní zázemí.

Rozhodování nebylo nijak složité. Coby pedagog totiž Ivan Ženatý získal v Drážďanech smlouvu na doživotí: začali se tedy rozhlížet po parcele na stavbu domu. 

Napoprvé odklepnutá parcela

Náhodou se dozvěděli o dražbě pozemku, který se nachází v kopci nad vesničkou Pappritz. „Po povodních v roce 2002 tady ceny pozemků mimo dosah Labe neuvěřitelným způsobem stouply. Šli jsme proto do aukce s tím, že by sice byla fantazie bydlet stranou rušného centra, a přitom jen 11 kilometrů od školy, ale že se konečná cena pozemku může taky vyšplhat nad naše možnosti,“ vrací se houslista ke své vůbec první životní zkušenosti dražitele.

Celá akce však dopadla nad očekávání šťastně. Roli zřejmě sehrálo i to, že pozemek je obklopen téměř ze všech stran už zabydlenými vilkami a domy. „Reálná cena takové parcely v dané lokalitě by byla o více než polovinu vyšší. Jenže se ukázalo, že jsme jediní zájemci, a tak cena zůstala na úrovni té vyvolávací.“ 

Sázka na bezstarostnost

Koketovali se švédskou firmou, která se specializuje na dřevěné domy, protože je nadchla atmosféra dřevostavby. Kus za městem ale taky navštívili ukázkové domy německé firmy, jež staví z nových typů materiálů. Tady jim padl do oka jednoduchý domek tvaru „L“ s cihlovou fasádou.

Německý klíč ke stavbě na klíč

Ještě předtím, než vybraná firma udělala na pozemku první výkop, dostali doklad na každou jednotlivost z vybavení domu i na celkové dispoziční řešení. „Máme třeba doklad na to, že klika od těchto dveří bude přesně tohoto typu a k ní budou tři klíče zase zcela konkrétního typu,“ dopřává nám Ivan Ženatý vhled do příslovečné německé „punktlichtkeit“.

 „Německá byrokracie je dost rozvětvená, ale funguje,“ dodává a spokojeně přitom bere za kliku dveří mezi kuchyní a obývacím pokojem, který je spíš rozlehlou halou. Ostatně na potvrzení těchto slov má i zkušenost z nejvýmluvnějších: v září stavba domu začala a celý říjen manželé strávili v USA na úspěšném turné s Pražskou komorní filharmonií. Na stavbě přitom nedošlo k časovým skluzům ani k jiným nepravostem, které by se neblaze promítly do její konečné podoby nebo funkčnosti. 

V dispozičním řešení typizovaného projektu si vyžádali několikero úprav a změn na míru svým osobním potřebám. Nechali například zazdít průchod z obývacího pokoje do odkládací a technické místnosti a vyžádali si příčku s dveřmi mezi kuchyní a obývací částí. A v neposlední řadě: tam, co mají kuchyň, měl být podle původního projektu dětský pokoj. „Běžně se nám stává, že sice můžeme být v obýváku o rozměrech skoro 50 metrů čtverečních a pohodlně v sedačce nebo v křeslech řešit nějaký problém. Ale místo toho stojíme u kuchyňské linky a řešíme ho tam,“ zasvěcují nás do toho, jakou důležitost hraje v jejich životě kuchyň.

A dětský pokoj? Na půdě bylo při stavbě domu všechno předpřipravené tak, aby v jejím prostoru mohly být hned dva dětské pokoje – ačkoliv manželé neopomenou dodat, že to je „hudba budoucnosti“. Jako naléhavější úkol, na jehož konečném řešení se zatím neshodli, se jeví umístění hostinského pokoje. Měl by být tam, kde má Ivan Ženatý toho času psací stůl a de facto tedy pracovnu? Anebo má být spíš vedle ložnice, v místnosti, kde je v současnosti počítač i hudební zkušebna?

„Vzhledem k blízkosti druhé koupelny včetně sociálního zařízení by zřejmě bylo logičtější umístit pokoj pro hosty tam, co teď úřaduju,“ uvažuje nahlas houslista. Největší luxus domu však nespočívá v tom, že pojetí více či méně prostorných místností lze v rámci stávajícího 4 + 1 měnit a všelijak si s nimi hrát, ale v tom, že celý dům lze neskutečně úsporně vyhřát.

„Vybudování topení nebylo nejlacinější, ale jeho provoz nás už nikdy v budoucnu nebude stát ani euro. Topíme totiž pomocí speciální sondy teplem, které vychází z nitra země. A protože jsme tím pádem pro tuhle zemi ekologicky šetrní, dostaneme i nějaké daňové úlevy,“ svěřují se nám s největší technickou vychytávkou svého nového domu. Pro teplomilnou dvojici, která je často na cestách ve světě, má sofistikované topení ještě další příjemnou stránku: nikdy se nebudou vracet do nevyhřátého domu.