Kde bydlí múzy

Pohodlí, optimistickou atmosféru a hlavně svobodu nabízí šestičlenné rodině dům ve středních Čechách, který si paní domu – harfenistka Zbyňka Šolcová – navrhla sama. Projektanti dopracovali pouze technické detaily. Tvarově bohatý dům přitom charakterizuje několik štítových stěn a velkých vikýřů.

O tom, že obyvatelům se v domě žije navýsost příjemně, není pochyb. Během naší návštěvy si stačilo jen všimnout spokojeného vystupování sedmiletého a čtyřletého syna. Děti tu jsou vychováváni s láskou a pochopením, a jestliže se rozhodnou třeba namalovat přímo na holou stěnu obrázek, nikdo jim hlavu neutrhne – naopak jejich rodiče tyto trochu nezbedné, ale tvůrčí aktivity kvitují spíše s radostí.

TIP 

Vyberte si dům svých snů v našem KATALOGU RODINNÝCH DOMŮ:
http://www.dumabyt.cz/katalog/domu/

Harfenistka Zbyňka Šolcová (1967)
absolvovala v roce 1987 Pražskou konzervatoř v ročníku u profesorky Libuše Váchalové. Téhož roku se provdala za Zdeňka Šolce a v následujících letech začala působit jako aktivní hudebnice. Pracuje na „volné noze“, v první řadě jako sólová hráčka. Spolupracuje s dalšími sólisty, komorními soubory, divadelními i symfonickými orchestry (Virtuosi di Praga s Oldřichem Vlčkem, Státní opera Praha aj.) a také s nahrávacími studii.

Je mnohaletou členkou Rožmberské kapely (jde o soubor hráčů na historické nástroje), příležitostně působí i jako členka doprovodné skupiny Gospel Time Zuzany Stirské. Je čtyřnásobnou maminkou. Věnuje se rovněž psaní poezie (na jaře 2005 vyšla v nakladatelství Pragoline sbírka City a pocity). Ráda se zabývá také zahradničením.

  

Žádné vysedávání!

Navrhnout dům prakticky se vším všudy není nic snadného. Kromě talentu a představivosti musíte mít alespoň nějaké teoretické znalosti. Harfenistka Zbyňka Šolcová je evidentně má, a také něco navíc… „Asi se nabízí otázka, jestli můj běžný den nemá víc než čtyřiadvacet hodin. Všechno stíhám díky své neposednosti. Někdy je to na škodu, ale neumím moc odpočívat, pořád musím něco dělat,“ říká umělkyně, která společně se svojí rodinou zásadně odmítá plané vysedávání u televize. Proto tento přístroj v obývacím pokoji nenajdete – největší místnosti v přízemí vévodí starožitný ořechový nábytek z počátku 20. století, který pán domu zdědil z pozůstalosti své babičky. Pozornost návštěvníka zde zaujmou i dvě harfy. Jediné, co si manželé určitě přejí v obývacím pokoji do budoucna vyměnit, je sedací souprava – jen chtějí počkat, až synové ještě trochu povyrostou.

V přízemí najdete ještě kuchyň, která je od obývacího prostoru oddělena posuvnými dveřmi, a účelně zařízenou pracovnu. Celým prostorem se rozlévá přirozené světlo, které sem proudí i prosklenou dřevěnou přístavbou sloužící jako prostorné zádveří. Ve všech obytných místnostech jsou laminátové plovoucí podlahy, které působí velmi přirozeně.

V zelené náruči

Zatímco přízemí – společně se zahradou – slouží jako společenská zóna, kde manželé rádi vítají návštěvy, své soukromí si střeží v patře, do něhož vede borovicové schodiště. To je prosvětleno střešními okny. Ložnice v patře je podobně jako obývací pokoj vybavena starožitným nábytkem. V patře jsou i dětské pokoje, z nichž se díky velkým oknům lze kochat výhledem do okolí. Jsou zařízeny jednoduše – ale co jiného kromě postele, psacího stolu, židle a polic na knížky a hračky dítě potřebuje?  

     

 

 

Zbyňka Šolcová má velmi ráda květiny a rostliny vůbec. Jak sama říká, potřebuje je k životu – a to nejen na zahradě, ale i uvnitř domu. „Mám jich tolik, že jen zalévání mi zabere mnoho času. Když ale přijedu domů, otevřu branku a vidím tu krásu, říkám si, že ta práce stojí za to“. Opravdu – rozdíl mezi domem postaveným na holé pláni a stavbou obklopenou udržovanou zelení je nepopsatelný.

Pozor na řemeslníky!

S řemeslníky manželé příliš dobrou zkušenost neudělali – napoprvé se dělníkům „podařilo“ zkazit a „odfláknout“ hydroizolace natolik, že spodní voda zatopila sklep a začala ohrožovat samotnou existenci domu. Okolo celé stavby poté museli majitelé vykopat odvodňovací příkop, což nebylo nic snadného, a zavést kvalitní drenáže.

 

Když se manželé do domu stěhovali, stavba zdaleka nebyla hotová. „Šli jsme doslova bydlet na beton. Krátce předtím nám stavbu vykradli, proto jsme stěhování urychlili a dům sami hlídali. Do prvních Vánoc jsme měli hotové dětské pokoje i kuchyň. Vše ostatní se dodělávalo pomalu, za normálního provozu a dodělává se dodnes,“ uzavírá Zbyňka Šolcová.