Srdeční záležitost moderátora Michala Jančaříka

Michala Jančaříka znáte jako moderátora televizních předpovědí počasí

Mgr. Michal Jančařík

●  narozen 10. 7. 1975 v Plzni
●  1998 nastoupil do televize Prima, kde pracoval dva roky v pořadu Psáno ve hvězdách
●  1999 ukončil studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, obor andragogika a personální řízení, současně studoval   i práva, která však nedokončil
●  2000 přijal nabídku televize Nova v pořadu věnovaném předpovědím počasí
●  od roku 2003 také produkuje koncerty ve Velké synagoze v Plzni, druhé největší synagoze Evropy
●  rád se věnuje „živému“ moderování a s oblibou cestuje, za posledních 10 let navštívil Mexiko, Peru, Tasmánii, Nový Zéland, Norsko, Ukrajinu, Rumunsko, Tanzánii. Pravidelně se vrací do Slovinska

Byla to láska na první pohled. Místo se jim velmi zamlouvalo. Když si s přítelkyní celý pozemek prohlédli, neměli žádné pochyby. Veliká, spoustu let volná zahrada s množstvím vzrostlých stromů, jižní svah. Zrodila se okamžitá srdeční záležitost. Dokonce vzal za své už zamluvený mezonetový byt a původní záměry šly stranou. Z finančních důvodů nejdříve uvažovali o stavbě typizovaného rodinného domku se sedlovou střechou. Jakmile pozemek spatřil Michalův kamarád, architekt Aleš Kubalík, kouzlu místa podlehl stejně jako noví majitelé a původní záměr jim naštěstí rozmluvil. Klidné, zastrčené místo plné zeleně ve svažitém terénu na okraji centra města nakonec poskytlo náruč elegantní dřevěné vilce, odkud je krásný výhled na malebné okolí. Stavět začali v březnu 2004 a ještě téhož roku v listopadu se nastěhovali. Protože šlo o dřevostavbu, nebylo třeba nechat dům podle zvyklostí přes zimu vymrznout.

Hranice otevřeného prostoru jsou elastické. Za dobrého počasí se posunou a život se odehrává i na terase Obývací kout zatím ještě čeká na novou sedací soupravu a stolek

Propojení s přírodou

Dvoupodlažní byt „zahradního“ domku se díky půvabům krajiny za štědrými plochami oken, která místy sahají od stropu až na zem, jeví jako obrazová galerie. „Nejraději pozoruji panorama krajiny z dětského pokoje, odkud je překrásný výhled na některé dominanty města, s potěšením sem vodím návštěvy. Do centra to máme asi patnáct minut, ale pocitově jsme někde na vsi,“ dodává majitel.

„Věděli jsme, že místa nebude mnoho, také proto jsme nechtěli dům příliš štěpit. Požadovali jsme minimum příček a volný prostor, kdy jedna místnost nenásilně vrůstá do druhé. Díky tenkým zdím dřevostavby jsme oproti zděným stavbám ušetřili zhruba osm metrů čtverečních na patře, vlastně jsme tedy na každém patře získali jeden malý pokoj navíc. Přáli jsme si doplnit dřevo kovem. Samotné dřevo by totiž mohlo připomínat chatu. Bohaté zařízení interiéru jsem si užil doma u rodičů,“ pokračuje s trochou nadsázky. (Pozn. redakce — Michalovým otcem je moderátor Petr Jančařík.) Interiér je vyhotoven v teplých barvách. Nápadný odstín svěží oranžové kuchyně brání nudě monotónních ploch jantarových tónů dřeva.

Bohatá zeleň zdobí bezprostřední okolí domu i interiér

Příroda za okny vytváří originální galerii prostorových obrazů

Do koupelny v přízemí se vešla i pačka Dvojici se velmi osvědčila praktická šatna v těsném sousedství ložnice

Velikost i uspořádání bytu nechává tušit, že se tady, byť výhledově, s dětmi počítá. „Dvě i tři děti by se sem měly vejít bez problémů, dětský pokoj v patře je dostatečně prostorný a v budoucnu ho lze, třeba i pohyblivou příčkou, podle potřeb předělit,“ uvažuje Michal. Naproti dětskému pokoji je umístěna ložnice s přímým vstupem do velké šatny a na venkovní terasu. Nechybí zde ani prostorná koupelna s vanou a klozet. Dílem k její podobě přispěl i časopis Moderní byt, kterým se dvojice nechala inspirovat. „Zbavili jsme se dlaždiček. To, co vidíte, je fasádní barva, asi trojitý nástřik, takže můžete kamkoli cákat úplně bez problémů,“ dodává.

Oranžová barva kuchyně příjemně osvěžila přírodní odstíny dřeva

V přízemí zabírá největší plochu otevřený prostor, který volně spojuje kuchyň, jídelnu a obývací pokoj. Odtud vede schodiště do patra a také lze přímo projít do sousedící pracovny. Hranice obytné plochy otevřeného prostoru přízemí jsou báječně elastické. Za dobrého počasí, hlavně v létě, se posunou obří francouzské dveře a život se odehrává nejen pod střechou, ale i na terase. Na vstupní předsíň navazuje koupelna se sprchovým koutem, kam se vešla i pračka. V oddělené části přízemí přístupné jen ze zádveří kraluje kotel na dřevoplyn.

„Jsem takový pyroman, moc rád zatápím,“ svěřuje se Michal a dodává: „Krb se do našeho interiéru nehodil a ani by se sem pořádně nevešel, zastavěná plocha je 95 m ², užitná společně v obou patrech zhruba 140 m ², takže jde vlastně o větší byt.“

Krok za krokem

„Dva roky trvalo jen samotné vyřizování dokladů a povolení, nacházíme se totiž v archeologicky cenném prostředí,“ vysvětluje Michal. „Ani pak nebylo vše možné dokončit okamžitě, zařizujeme pozvolna. Když máme společnost, musíme zatím sedět u jídelního stolu. Obývací kout ještě čeká na rohovou sedací soupravu, kam se pohodlně usadí víc lidí a chystáme tam i konferenční stolek. Pod schody hodláme umístit decentní skříňky v načervenalém odstínu, shodném se stěnou obývacího koutu,“ plánuje majitel domu. „Trochu nás trápí smrková podlaha, která sem sice v celkovém pohledu na interiér skvěle zapadá, ale je příliš měkká, stačí, když na ni upadne třeba jen mobil — o další šrám je postaráno. Dnes bych volil asi jasan nebo něco tvrdšího.“ Je očividné, že má Michal svůj dům velmi rád a že se sem vždy těší. Hodně s partnerkou cestují a často odjíždí mimo region také za prací. „Když se vracíme domů, nejvíc se těšíme na kocoura Fandu,“ s úsměvem doplňuje Michal. Jak by ne, Fanda je skutečný „pán domu“. Klíče na krku sice nenosí, ale má svůj osobní velmi důstojný vchod.

SLOVO ARCHITEKTA

Ing. arch. Aleš Kubalík
Michal s Dianou objevili dobře utajenou zahradu na okraji historické části většího města. Jejich představa o vlastním bydlení byla velmi sympatická, důvěra v architekta dostatečná, takže diskuze o domě plynula ve shodě a bez zásadních problémů.

Při stavbě se tu a tam na poslední chvíli improvizovalo a s odstupem času bych několik detailů změnil, avšak u obyvatel domu panuje po prvních dvou letech s výsledkem spokojenost.

Přál bych nejen sobě, aby podobně laděných stavebníků přibývalo. Bez nich se současný převládající charakter výstavby rodinného bydlení nezmění.