Posviťte si na úspory energií

V oblasti tepla můžeme spotřebu ovlivnit skutečně výrazně, k dispozici máme mnoho cest – od prosté změny spotřebitelského chování přes různé druhy regulace až po relativně nákladné zateplování. Podobně je tomu s přípravou teplé užitkové vody, i tam lze ušetřit jak v koupelně a v prádelně, tak i v kuchyni. Vaření a pečení sice už dnes díky moderním spotřebičům a změnám stravovacích návyků tolik energie nespotřebuje, to ale neznamená, že bychom zde neměli a nemohli šetřit. Ostatní spotřeba energie je dána provozem nejrůznějších domácích elektrických spotřebičů od vysavačů a žehliček přes chlazení a svícení až po pestrou paletu různých elektronických přístrojů. Spotřebu energie můžeme omezit různými opatřeními.

Vzpomeňme alespoň:

■ instalaci a správné nastavení regulátorů teploty, utěsnění oken a dveří, používání moderních spotřebičů s malou spotřebou, správné větrání apod. (opatření s nižšími náklady a rychlou návratností)

■ zateplení budov nebo modernizaci topné soustavy, klimatizaci (náročnější technická opatření)

■ využití obnovitelných zdrojů energie – solární, tepelná čerpadla, energie větru (pořizovací náklady jsou většinou vysoké)

Tepelná pohoda v klasickém domě

Současný trend co nejvíce snižovat tepelné ztráty budov odsouvá základní a tisíciletími ověřené zkušenosti do pozadí. Například vhodným výběrem zdiva můžeme dosáhnout jak energetických úspor, tak i vytvořit prostředí s příjemným vnitřním klimatem. K dosažení co nejlepších výsledků tepelného komfortu slouží superizolační zdicí materiály, jakými jsou třeba keramické bloky (Porotherm a jiné). Neméně důležité jsou ale izolační vlastnosti oken, různých přepážek a podlah. Projekt vytápění domku nebo bytu by měl proto zohlednit rovněž izolační materiály, použité ve sklepě či v půdním prostoru. Pouze při dodržení těchto zásad je možné plně využít moderních technologických schopností otopné soustavy.

Výsledky energetické spotřeby, uvedené v tabulce Kolik stojí energie v nezatepleném domě, příliš nepotěší. Současné technologie přitom umožňují postavit dům, který je energeticky soběstačný a zároveň poskytuje velmi dobrý komfort. A co je důležité, stavba nemusí být o více než 10 procent dražší než jiné podobné budovy. Energetická nezávislost se totiž může brzy ukázat jako velká výhoda, zejména při dalším růstu cen energií nebo poklesu příjmu domácností. V posledních letech se zvláště na odborných seminářích a konferencích hovoří o tzv. pasivních domech. Kritéria pro ně jsou nastavena tak, aby úspory energie byly i v našich středoevropských podmínkách co největší.

Druh činnosti	Spotřeba energie (%)
Vytápění	50–60
Příprava teplé užitkové vody	20–25
Vaření a pečení	5–8
Osvětlení úspornými žárovkami	3–4
Ostatní spotřeba (elektrické spotřebiče)	5–20

KONSTRUKČNÍ ZÁSADY PASIVNÍHO DOMU

 

■ tepelná izolace neprůsvitných konstrukcí
■ eliminace tepelných ostů a vazeb
■ jižně orientované rosklení pro maximalizaci pasivních zisků
■ větrací systém s rekuperací tepla
z odpadního vzduchu
■ těsné konstrukce neumožňující infiltrace
■ systém vytápění s regulací, který pružně reaguje na tepelné zisky
                                                

Možnosti regulace

Jak dosáhnout vyššího efektu při optimální a zároveň konstantní spotřebě paliva? Pomůže regulace. Na radiátory můžeme namontovat ventily s termostatickou hlavicí, které budou udržovat teplotu v místnosti na stálé optimální hodnotě. Pořizovací cena těchto ventilů se pohybuje v rozmezí 400 až 800 korun. Regulovat teplotu v domě se také dá podle venkovní teploty (tzv. ekvitermní regulace). Tato možnost je na místě u kotle, který je schopen zpracovávat předem nastavené pokyny regulátoru. Systém pracuje na základě tepelnětechnických vlastností domu a regulátory pak reagují na údaje čidel, které jsou umístěny venku (zpravidla na severní fasádě). Výsledný efekt může být vysoký, avšak odpovídají mu pořizovací náklady. Cena ekvitermních regulátorů se pohybuje od 8 000 do 15 000 korun podle toho, kolik funkcí nabízí a jak snadno se ovládá. Chceme-li ušetřit peníze za topení, nabízí se ještě několik dalších možností.

■ lze slevit z nároků na teplo, mnozí vytápíme byty na teploty i přes 23 °C. Přitom platí zásada, podle níž snížením pokojové teploty o jeden stupeň nad 20 °C můžeme ušetřit až 6 procent nákladů na vytápění. Ušetřit se dá značně i na teplé vodě (koupel spotřebuje 160 litrů, sprchování jen 50 l vody)

■ zvážit zateplení domu. Tímto úkonem se rozumí opláštění domu, výměna oken, zateplení stropu (sklep, střechy).

ZAOSTŘENO NA SPOTŘEBIČE

Sporáky

Běžný elektrický sporák má příkon na jednu plotýnku v rozmezí 1,0 až 1,5 kW. Při ceně elektřiny 4,20 Kč za 1 kWh to znamená, že hodinové vaření může přijít i na 5 korun. Hořák plynového sporáku spotřebuje za hodinu zhruba 200 až 300 litrů plynu. Za srovnatelně dlouhou dobu vaření zaplatíme asi tři koruny. Zaměřme se tedy na provozně dražší elektrické spotřebiče. Vícepolohovým přepínačem můžeme regulovat příkon a tím i teplotu plotýnky. Měla by být vždy dokonale čistá. Součástí sporáku bývá elektrická trouba. Její důležitou součástí by měl být termostat, udržující teplotu na předem nastavené hodnotě. Vyplácí se též časový spínač, čas bývá z hlediska spotřeby velmi důležitý.

Několik rad:

■ velikost plotýnky a dna hrnce by měly být stejné

■ používání pokličky by mělo být samozřejmostí, ušetří se tím asi 20 procent nákladů

■ používejme hrnce s dokonale rovnými dny (nerovnost zvyšuje spotřebu až o 30 procent.

■ k vaření používejme jen tolik vody, kolik opravdu potřebujeme

Chladničky

Technické zařízení chladničky má za úkol odebírat teplo z uzavřeného vnitřního prostoru a převádět je do okolí. Princip je založen na skutečnosti, že kapalina při vypařování odebírá potřebné teplo ze svého okolí. V chladicím systému cirkuluje chladicí látka, která se ve výparníku vypařuje. Potřebné teplo odebírá z vnitřního prostoru. V trubicích na zadní stěně chladničky opět kapalní a uvolněné teplo odevzdává okolnímu vzduchu.

Protože chladnička bývá v provozu prakticky nepřetržitě, vystupuje do popředí pozornosti při nákupu spotřeba energie, zpravidla to bývá elektřina. A pokud je její spotřeba vyšší než je obvyklé, k nápravě zpravidla postačí změna zvyklostí při užívání chladničky. A jaké jsou nejčastější nedostatky zvyšující účty za elektřinu?

■ zbytečně dlouho otevřená dvířka chladničky

■ netěsnost skříňových dveří

■ umístění chladničky v blízkosti tepelného zdroje

■ námraza ve výparníku (1 cm její tloušťky zvyšuje energetické náklady až o 80 %) 

■ nastavení neúměrně nízké vnitřní teploty

■ vkládání nádob s teplým obsahem

■ zaprášená chladící mřížka na zadní straně chladničky

■ umístění chladničky těsně ke stěně
                                                                                                   

VĚDĚLI JSTE?

 

V nabídce chladniček se mohou zákazníci setkat s technologií, označenou No Frost. Jedná se o schopnost zařízení bránit tvorbě ledu. V praxi to znamená, že díky tomuto systému nebude třeba chladničku odmrazovat. Důsledkem jsou úspora energie a peněz. 

VĚDĚLI JSTE?

Funkce Party mode umožní ultrarychlé chlazení nápojů v mrazničkové části chladničky. Láhev vína se zchladí za půl hodinky, aniž by sklo prasklo. Zvuková signalizace upozorní na okamžik, kdy je láhev zchlazena na správnou teplotu.

Zdroje světla

Elektrická energie se může měnit na viditelné světlo několika způsoby. Nejběžnější je zahřívání vlákna na teplotu kolem 2 500 °C (žárovky s různým příkonem, určené pro různá napětí). Mnohem účinnější je využití elektrického výboje v plynech (zářivky, výbojky). Kromě těchto zdrojů se pro zvláštní účely (např. k signalizaci) používají také polovodičové svítivé diody LED, doutnavky nebo laser. Kompaktní zářivky plněné fluorescenční látkou potřebují oproti běžným žárovkám (se žhavým vláknem) s toutéž svítivostí jen asi 20–25 procent energie a dosahují životnosti v závislosti na kvalitě a ceně od 4 000 do 15 000 hodin (běžná žárovka 1 000 hodin). Na rozdíl od obyčejných žárovek vyšší hodnoty napětí v síti prakticky nemohou ovlivnit životnost úsporných světelných zdrojů. Vzpomeňme ještě kompakty. Starší a lacinější typy kompaktních zářivek mají indukční předřadník. Vyznačuje se tím, že světlo při rozsvícení bliká a plného výkonu dosáhne až za několik minut. Novější typy s elektronickým předřadníkem při rozsvícení neblikají a dávají hned ze začátku více světla. I ony však dosahují plného výkonu až po chvíli. V neposlední řadě je spotřeba elektronických předřadníků až o 50 procent nižší (asi o 1–2 W) než u indukčních.
                                                                                    

Jak osvětlit místnosti bytu?

Nejprve se zaměříme na kuchyň. Důraz se klade na kvalitní podání barev a dostatečné osvětlení pracovní plochy kuchyňské linky. Pro celkové osvětlení je vhodná lampa s průsvitným stínítkem kulového nebo deštníkového tvaru osazená kompaktní zářivkou. Nejvhodnější je čistě bílý odstín (4 000 Kelvinů, na výrobcích často označovaný číslem 840). V obývacím pokoji je většinou rozhodujícím požadavkem navození příjemné atmosféry. Tvar a vzhled svítidla se podřizují vkusu majitele a měly by ladit s celkovým zařízením. Jako světelný zdroj lze doporučit úsporné zářivky teple bílého odstínu (2 700 Kelvinů, na výrobcích označovaný číslem 827). Pro zdůraznění různých detailů – vázičky v poličce, akvária apod. je možno použít reflektorků. Bodová světla existují i v energeticky úsporném provedení, fungujícím na principu úsporné zářivky.

V dětském pokoji je rozhodujícím požadavkem účelnost a dostatek světla na pracovním stole. Pro celkové osvětlení je možno použít nejrůznějších druhů svítidel osazených kompaktními zářivkami, zpravidla teple bílého odstínu (2 700 Kelvinů). Ložnice je z hlediska osvětlení komplikovanějším prostorem, kde se střetává velké množství požadavků. Doporučit můžeme použití světelných zdrojů s teple bílou barvou světla (2 700 Kelvinů), přičemž množství světla by mělo být regulovatelné. Toho lze dosáhnout buď odděleným vypínáním několika kompaktních zářivek ve svítidle, nebo pomocí stmívače. V tomto případě lze množství světla plynule měnit. Dále je třeba zajistit dostatek světla pro čtení – jak v posteli, tak u psacího stolu. V obou případech jsou vhodné polohovatelné lampičky s neprůhledným stínítkem, které musí ze stran zcela zakrývat zdroj světla. V koupelně je prioritou číslo jedna zajištění ochrany před úrazem elektrickým proudem. Z tohoto důvodu je nutno umísťovat svítidla co nejdále od vany a umyvadla. Svítidla by měla mít dvojí izolaci a krytí IP 54 (před stříkající vodou). Dále je většinou preferována účelnost, tzn. volíme jednoduchá svítidla. Vhodné je použití dvou svítidel. Jedno, pro celkové osvětlení, se umísťuje na strop a druhé nad zrcadlo nad umyvadlem. Vhodný je jasně bílý odstín světla kompaktních zářivek. Svítidlo na WC se umísťuje zpravidla nad vchodové dveře nebo na strop. Vzhledem k malému časovému využití a vysokým požadavkům na kvalitu barevného podání lze doporučit spíše použití klasické žárovky. Ještě vzpomeňme předsíň, chodby a ostatní vnitřní prostory. Požadavky na množství světla a barevné podání jsou na chodbách nižší než v jednotlivých místnostech. Chodba by však neměla být osvětlena výrazně méně než místnosti, které spojuje. Pro volbu zdroje je rozhodující časové využití daného prostoru. Na chodbu nebo do předsíně, kde svítíme obvykle celý večer, je vhodné instalovat svítidlo s kvalitní úspornou kompaktní zářivkou s dlouhou životností. Naopak, na místa, kam chodíme jen výjimečně (půda apod.), se více hodí klasická žárovka.