|
|
Podobu české grafiky konce dvacátého století utvářela řada významných uměleckých osobností, které vstoupily na výtvarnou scénu koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let. Jedním z příslušníků této umělecky silné generace je i akademický malíř a grafik Vladimír Suchánek, jehož tvorba si získala během let respekt domácího i zahraničního publika a umělecké kritiky. Patří k těm představitelům české grafické tvorby, kterou spojuje bohatá imaginace s hloubkou osobní výpovědi a vysokou kulturou výtvarného projevu. Jeho křehké listy prozrazují vedle osobité poezie především mistrovské ovládání barevné litografie, která je jeho nejužívanější technikou.
„Když jsem poprvé stanul u svého tiskařského lisu, uvědomoval jsem si, jak málo pozornosti jsme věnovali ve škole samotnému tisku a přípravě kamene. Po prvních technických nezdarech jsem hledal poučení u tehdejších uměleckých tiskařů, nejvíce u Václava Vejvody, který stál u zrodu mnoha děl Františka Tichého, Karla Svolinského, Vojtěcha Sedláčka a řady dalších umělců. Svěřené rady jsem si svědomitě zapisoval a dlouhé měsíce experimentoval s lavírováním litografické tuše. Postupně se dostavovaly první výsledky.“
Na hladce ozrněnou plochu kreslil umělec křídou, rozmýval litografickou tuš a jemným stříkáním neředěné tuše začínal docilovat oněch typických sametových hloubek. Trpělivě odkrýval tajemství účinku leptání kyselinou dusičnou a vedl pozorný a neustávající dialog s kameny, které, jak se dozvěděl od starých tiskařů, mají duši. Snažil se k ní přiblížit a porozumět jí.
„Významnými inspiračními zdroji se pro mne staly hudba a poezie. Mohu říci, že hudba mne provází po celý život. Tatínek byl kantor, a tak jsem i já zpíval v dětském a učitelském sboru, hrál na svatbách, tancovačkách i pohřbech.“ Svým způsobem unikátní je dnes už legendární hudební skupina Grafičanka, kterou před třiceti lety Vladimír Suchánek založil a v níž hraje na klarinet a je i kapelníkem. Spolu s ním v ní působí další známí čeští grafici: Jiří Anderle, Karel Demel, Jan A. Pacák a Jiří Slíva. Na harmoniku s nimi hrával i nedávno zesnulý Jaroslav Hořánek.
Vladimír Suchánek vytvořil řadu portrétních studií inspirovaných vážnou hudbou i klasickým jazzem. A tak se na jeho barevných litografických kompozicích objevili například vedle Wolfganga Amadea Mozarta, Fryderika Chopina a Gustava Mahlera také Duke Ellington a Louis Armstrong. Svět literatury a zejména poezie, další inspirační zdroj Suchánkovy tvorby, připomínají například ilustrace ke Kafkově Proměně a k řadě básnických sbírek milostné poezie. V některých byla místo ilustrací použita jeho volná grafika. Je zvláštní, že nepůsobí jako volný doprovod, ale bezprostředně souzní s citovou atmosférou textů. Jistě na tom má zásluhu výběr, ale neméně k tomu přispělo i samo téma. Ve sta podob lásky se tu proměnuje žena-touha, žena-žádost, žena-tajemství, žena-utěšitelka, žena-vzpomínka. Ta prochází i moderní českou poezií a v Suchánkově tvorbě zaznívá v mnoha variacích, včetně nostalgických reminiscencí na jiná slohová období.
Samostatnou kapitolou je známková tvorba. Vladimír Suchánek v posledních šesti letech vytvořil téměř dvě desítky poštovních známek. Nejznámější je série zvěrokruhu. Jeho známka sv. Vojtěcha zvítězila v evropské soutěži a byla vydána v několika zemích. Právě v těchto dnech vycházejí další dvě jeho známky s námětem české lidové krajky. Věnuje se také tvorbě exlibris, kterých pro české i zahraniční sběratele vytvořil více než tři sta.
Nedávno připojil Vladimír Suchánek ke svým nejméně dvaceti zahraničním oceněním i zlatou medaili z první světové výstavy komorni grafiky v Pekingu. Od poloviny devadesátých let je předsedou Sdružení českých umělců grafiků Hollar. V roce 1997 byl jmenován členem Evropské akademie věd a umění ve Vídni. Na svém kontě má 128 samostatných výstav a téměř 300 účastí na kolektivních výstavách grafiky doma i v zahraničí. K umělcovým sedmdesátým narozeninám bude v květnu uspořádána v Galerii Hollar v Praze retrospektivní výstava nazvaná Grafické ohlédnutí. „Barevné litografie Vladimíra Suchánka,“ jak poznamenala Eva Bužgová „otevírají svět nazíraný clonou snů o skutečnosti a skutečnost promítnutou do snu. Dráždí dvojznačností i nostalgií vyvěrající z nejistých perspektiv lidské bytosti sevřené bludištěm všudypřítomné dočasnosti. Umělcův životní postoj neovlivnily teoretické postuláty, ale osobní zkušenost člověka, hledajícího v tvůrčím procesu opodstatnění vlastní existence i její elementární přesah.“
Vladimír Suchánek * 12. února 1933 v Novém Městě nad Metují. – Studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u profesorů Cyrila Boudy, Karla Lidického a Martina Salcmana a poté absolvoval grafickou speciálku profesora Vladimíra Silovského na Akademii výtvarných umění. Žije a pracuje v Praze. – Jeho díla jsou zastoupena v mnoha galeriích a soukromých sbírkách u nás i v zahraničí, například v USA, Rakousku, Německu, Portugalsku, Polsku, Nizozemsku, Belgii a Kanadě.
text: Jan Chára foto: Martin Mašín a archiv autora zdroj: Panelstory 1/2003 |
Tichá řeč litografických kamenů
Za oknem ateliéru na pražském Novém světě vykukují věže svatovítské katedrály, částečně skryté za žebrovím větví vzrostlých stromů. Malířský stojan zdobí barevná litografie a také čepice kapelníka hudební skupiny Grafičanka.
