Předchozí část seriálu najdete zde.
Posláním základových konstrukcí je přenos váhy stavebního díla na podloží, tedy na základovou půdu. Vedle statického hlediska je velmi důležité i omezení tepelných ztrát a snížení celkové energetické náročnosti objektu.
Parametry spodní stavby
U jednoduchých staveb se používají betonové či železobetonové základové pasy a základová deska. Založení pasivního domu má svá specifika v konstrukci i v zateplení. Půdorysný rozměr základů je vždy o trochu větší než ložná plocha zdiva, hloubka založení domu se liší v závislosti na podloží a nadmořské výšce a představuje vlastně hloubku, měřenou od terénu k základové spáře. Základová spára je tedy v podstatě rovina, kde se konstrukce základů domu stýká se zeminou (po stržení ornice).
Nezbytným předpokladem je geologický (geotechnický) průzkum, jehož výsledky tvoří součást projektu. V této fázi se zpravidla provádí i radonový průzkum. Založení stavby se řídí samostatným výkresem (součást projektové dokumentace). Samozřejmostí je uložení a montáž energetických sítí, zejména ležaté kanalizace. Nelze opomenout přípravu revizních šachet, míst pro čištění a také bednění prostupů – rozvody vody, plynu, průchodek pro vedení elektřiny, případně i přípravy pro tepelné čerpadlo a klimatizaci.
Základové konstrukce
Základové pasy tvoří do terénu zapuštěné konstrukce v tzv. nezámrzné hloubce (ve středoevropských klimatických podmínkách asi 80 až 140 cm). Částečnou výhodou pasů je menší spotřeba materiálu (v porovnání s deskou až třetinová), v nesourodých a málo únosných zeminách by však pasy musely být velmi široké a je výhodnější zvolit jednolitou, ocelí vyztuženou základovou desku.
Základová deska se zpravidla podsypává štěrkopískem či štěrkem. Vrstva desky se po celé ploše proloží ocelovou výztuhou (kari sítí) a pojízdné domíchávače pak do připraveného bednění s výztuhou vypustí odpovídající směs betonu (pevnostní třída B 20). Beton se zhutní a povrchově upraví („strhne“) pomocí hliníkové latě. Do směsí se přidávají plastifikátory, čímž odpadá nutné kropení a ošetřování povrchu desky. Existují také tzv. samozhutnitelné betony, které se zhutňují díky vlastní speciální konzistenci, pro rodinné domy jde však spíše o výjimečné řešení.
Založení pasivního domu |
|
Nejčastějším způsobem je založení na betonových pasech se zateplením podlahy v ploše a s eliminací vzniklého tepelného mostu v místě detailu soklu pomocí přídavné svislé okrajové izolace. Existují však alternativní realizace založení na terénu, na drceném pěnoskle, kamenivu Liapor, případně na polystyrenových deskách XPS. Za pozornost stojí založení na pilotách (betonových pilířích) s větranou vzduchovou vrstvou pod podlahou, které vyžaduje jen minimální terénní práce a kratší časový úsek. Podobně je tomu se založením na zemních vrtech. Tyto způsoby se používají u lehkých konstrukcí, zejména u dřevostaveb. Další výhodou je, že odpadají problémy s radonem. Tepelné ztráty podlahou, která je ve styku s venkovním vzduchem, je třeba spočítat odlišnou metodikou než tepelné ztráty podlahami v přímém kontaktu se zeminou. Tepelná izolace se zpravidla dimenzuje ve stejné tloušťce jako v obvodových stěnách. |
Definice hrubé stavby
Nenajdete ji prakticky v žádné odborné literatuře a v praxi se zpravidla uvádí, že zahrnuje základy, vertikální a horizontální nosné konstrukce a nosné prvky zastřešení, krovu. Hranici mezi hrubou stavbou a následnými pracemi neurčuje ani projektová dokumentace, proto se někdy vedou „odborné“ diskuse, zda do hrubé stavby začlenit či z ní vyjmout i kompletní hydro- a další důležité izolace spodní stavby, vnitřní příčky (zděné zpravidla ano, sádrokartonové už ne), komíny (zděné obvykle ano, zavěšené kovové obvykle ne) a schodiště (železobetonové obvykle ano, dřevěné obvykle ne). V případě staveb na klíč se konkrétní specifikace řeší detailním popisem předmětu dodávky. U individuálních staveb však musí zmíněné otázky velmi přesně definovat smlouva o dílo.
Soudobé trendy i stavební normy a předpisy přímo předurčují, že při dodržení technologií a stavebních postupů bude dům splňovat přinejmenším kritéria úsporné, ne-li přímo nízkoenergetické (NED) či dokonce pasivní stavby (PD). Ve všech případech má právě hrubá stavba vliv na výslednou kvalitu díla.
Pevné obratle domovní páteře
Vztyčení obvodových zdí, vyzdění příček a položení stropních konstrukcí (zejména posledního podstřešního podlaží) představuje stadium, z něhož je už na první pohled patrná budoucí podoba, velikost i vnitřní dispozice domu.
Ke vztyčení „glajchy“ ovšem zbývá ještě montáž krovu a střešního pláště. Existují domy, které právě střecha staví na piedestal, snadno ovšem najdete jiné, které táž konstrukce barví šedí průměrnosti. V obou případech jde o tvar, velikost, výšku, krytinu… a v globálu pak o míru budoucí užitné hodnoty. Podobu střechy často velmi ovlivňují požadavky stavebního úřadu a je dána územním plánem (např. v chráněných krajinných oblastech, historických částech měst a obcí, ale i na mnoha dalších místech bývá stanovena výška hřebene, sklon, tvar, dokonce i typ a barva krytiny). O požadavcích na vzhled střechy se vždy předem informujte na stavebním úřadě, ušetříte si tím hodně problémů.
Střecha plní řadu funkcí a její kvalita má vliv na celkovou kvalitu i životnost stavby. I zde rozhoduje správná volba materiálu, vhodná skladba střechy i striktní dodržení technologických postupů montáže.
Přísně sledovaná kritéria |
| Při volbě stavebního materiálu se nejčastěji vede diskuse na téma součinitele prostupu tepla (U = W/m2K). Schopnost materiálu bránit úniku tepla závisí na tloušťce materiálu a jeho tepelném odporu. Čím těžší je materiál (má méně pórů a dutin), tím nižší je tepelný odpor. A čím je hodnota součinitele prostupu tepla U nižší, tím menší budou úniky tepla a tím hospodárnější bude vytápění domu. Akumulace tepla značí schopnost materiálu zadržet teplo při přerušení vytápění (a naopak v parném létě udržet chlad). Čím je měrná hmotnost materiálu větší, tím lepší je jeho schopnost tepelné akumulace. Velkou akumulační schopnost má beton, keramika, kámen… |
Pálená, betonová, plechová…
Bezproblémové a dlouholeté užívání domu do značné míry ovlivňuje i výběr a správná aplikace střešní krytiny (většina výrobců už nabízí i kompletní odvodňovací systém). Sortiment výrobků je natolik pestrý, že není problém najít vhodné řešení. Dilema materiálové volby by měl samozřejmě řešit především architekt. V režii stavebníka pak zpravidla zůstává výběr barvy, designu, výška investice. Zde je na místě doplnit, že před vším uvedeným by vždy měly mít navrch užitné vlastnosti a životnost výrobků, náročnost montáže, kvalitní provedení a s tím související garance a periodicita i náročnost údržby.
Nezapomeňte na komin |
|
Komín je označován za ozdobu stavení, jeho hlavní úkol – odvod spalin – je ale velmi prozaický. Ovlivňuje provozní bezpečnost, účinnost otopné soustavy, ekonomii provozu domu a samozřejmě i kýžený standard bydlení. Klasický komín se neobejde bez základu (umístění a konstrukci komína je tedy nutné určit v projektu), jeho výstavba zpravidla představuje asi 1 až 2 % celkových stavebních nákladů. Komínové konstrukce jsou součástí nabídky renomovaných výrobců stavebních materiálů. Alternativou jsou komíny nerezové, které lze montovat na nosné stěny (i na fasádu) bez založení, případně i dodatečně. |
* * *
Čtěte také:
Zdi a stěny: Jedna vrstva, nebo sendvič?
REKONSTRUKCE, část 10.: Několik tipů
* * *
Další články o zděných domech, stavbě a materiálech najdete v rubrice STAVBA a na našem partnerstkém portále Stavbadomu.net.
