Dřevostavby v rozpuku

Dřevo je materiál, který talentovaným architektům a zručným řemeslníkům dovoluje v podstatě postavit cokoli a v řadě případů předčí kámen i cihlu. Má ale také vlastnosti, které tyto materiály nikdy mít nemohou a jež jsou hlavní příčinou jeho návratu na stavební pozemky. Ten je motivován společenskou a ekonomickou situací. Tím společenským aspektem je bezesporu ekologie dřevostavby. Ekonomické důvody jsou diktovány snahou po maximální úspoře energií. 

Materiál vymyšlený přírodou

V porovnání dřeva s klasickými zdicími materiály se ukáže několik zajímavostí: dřevo je především tepelně neutrální, což znamená, že na rozdíl od materiálů s akumulačními vlastnostmi (cihla, kámen) teplo nepřijímá ani nevydává.

U zděných staveb nastává tzv. tepelná pohoda ve chvíli, kdy jsou zdi schopny naakumulované teplo vydávat zpět do prostoru. U dřeva akumulační fáze odpadá. Proto je jednou z oceňovaných výhod dřevostaveb možnost velmi rychlého a efektivního zatopení.

Například při použití teplovzdušných krbových rozvodů či elektrického podlahového topení je i v několik dnů nevytápěném interiéru teplotní rozdíl patrný prakticky ihned po zatopení. Nevýhodou materiálu, který neakumuluje, je pak to, že se teplo také rychle „vytrácí“.

U nízkoenergetických dřevostaveb lze potřebnou akumulaci řešit například akumulačními zdmi, které procházejí příčně domem. Není tedy nutné zbytečně vytápět masu materiálu. To odpovídá i současnému pojetí energeticky úsporných domů: netopit zbytečně. V případě, že odjedete na několik dnů, není naakumulované teplo potřeba. Pokud potřebujete před příjezdem přitopit, lze to dnes udělat rychle a na dálku. Anebo po příjezdu zatopit v krbu a tepelné pohody docílíte doslova záhy.

Dřevo na rozdíl od ostatních stavebních materiálů tolik nevychládá. I v největších mrazech je jeho povrch méně studený ve srovnání s cihlou, kovem či kamenem. A ze studené stěny nejde chlad!

Nehořlavé a ekologické

Mezi další výhody dřeva patří snadná zpracovatelnost, snadná dostupnost, přijatelná cena a v neposlední řadě také fakt, že jde o místní zdroje, obnovitelné zdroje, recyklovatelný materiál a ekologickou výstavbu. Bezdůvodné jsou i stále velmi rozšířené představy, že dřevostavby jsou více hořlavé, či to, že snadno podléhají vlhkostí a tím i zubu času.

Všechny moderní používané materiály ve stavebnictví, včetně těch na bázi dřeva, musí splňovat přísné protipožární normy a další normy na kvalitu. Dnešní technologie zaručují vysokou kvalitu a dlouhodobou bezúdržbovost.

Systémy a jejich vlastnosti

Existuje kolem dvaceti konstrukčních systémů dřevostaveb, u nás jsou nejběžnější především panelová výstavba a technologie na bázi systému 2“ x 4“ – tzv. two by four. Ten pochází z Ameriky a vychází z rozměrů nejrozšířenějších smrkových stavebních hranolů – 2 x 4 palce, používaných jako nosné konstrukční prvky.

Výhodou tohoto systému je, že se celá stavba skládá jako stavebnice přímo na místě. Montáž domu sice trvá o něco déle než stavba z panelů, ale nespornou výhodou je to, že přímo na místě lze provádět různé korekce a změny.

Stavba montovaných panelových prefabrikovaných dřevostaveb je doménou spíše velkých firem a předpokládá větší zázemí pro výrobu. Panely se vyrábějí ve výrobních halách, stěny jako celek včetně finálních povrchů, oken, dveří a instalací se na stavbě pouze osazují na předem připravený základ. Dům je smontován za několik málo dnů. Další výhodou jsou ověřené, přesné a standardní technologie. Není tedy důvod obávat se nedodržení rozměrů a technické kvality či nějaké improvizace na stavbě.

Nejméně rozšířené jsou u nás dřevěné roubené domy. Vzhled a stoprocentní „živý“ přírodní materiál totiž vyvažuje řada rizik. Masivní dřevo ještě dlouhou dobu po sestavení domu pracuje – sesychá a sedá si, takže konstrukce se musí průběžně upravovat (domy bývají vybaveny tzv. rektifikačními šrouby, které vyrovnávají jejich sedání).

Jednovrstvé roubené dřevostavby nevyhovují tepelněizolačním normám na nízkoenergetický či pasivní dům, proto se musí konstrukce zateplit dodatečně. Přidaná vrstva tepelné izolace – ať už zvenčí nebo zevnitř, by narušila podstatu roubené dřevostavby – její „surový“ rustikální vzhled a hmatatelný každodenní kontakt se dřevem.

Řešením jsou sendvičové roubené stěny s mezerou vyplněnou izolací. Takové domy lze dnes objednat jako „skládačku“, která se sestaví na místě z kvalitního a technologicky velmi pečlivě opracovaného materiálu. Domy ovšem nejsou nejlevnější a častým problémem také bývá jejich architektonické začlenění do okolí.

Další méně zastoupenou kategorií jsou domy hrázděné, realizované technologií TDS – těžkých dřevěných skeletů. Od ostatních dřevostaveb se odlišují svým netradičním designem. Mají větší podíl přiznaného konstrukčního dřeva na fasádách a často výrazněji otevřený obvodový plášť, kdy sklo odkrývá a podtrhuje krásu masivní dřevěné kostry domu.

Na druhé straně nemusí být každému takové otevření příjemné, proto na menších parcelách s malými odstupy od sousedů takový dům ani realizovat nelze. Přílišná otevřenost stavby tak může být v protikladu s touhou po pocitu solidního domu a po soukromí, který mnoha lidem dodávají právě uzavřené masivní stěny. Ovšem majitelé větších pozemků, kteří neváhají zaplatit vyšší cenu, získají v podobě moderní hrázděné dřevostavby naprostý klenot, který jim bude velmi dobře sloužit.