Stejnou obálku mají i budovy. Podle definice ji tvoří konstrukce, vymezující vnitřní prostředí stavby a oddělující ho od vnějšího prostředí. K těmto konstrukcím patří především obvodové stěny včetně oken a dveří, ale také střecha a samozřejmě i podlaha nejnižšího podlaží, ležící na terénu. Všechny tyto konstrukce musí být vzájemně napojené tak, aby nedocházelo k nežádoucím únikům tepla.
Požadavky norem…
Obálka budovy musí splňovat poměrně přísné normy a požadavky: statické, hygienické, bezpečnostní, akustické, protipožární, tepelněizolační a další. V prvé řadě odolávat zatížení vlastní konstrukce (samozřejmě i vodorovných konstrukcí) a vlivům běžného provozu (sem patří např. ochrana před vysokou vlhkostí vzduchu, nízkou nebo naopak vysokou teplotou atd.). Na stavbu působí vnější klimatické jevy – sluneční záření, déšť, sníh, mráz, vítr, výkyvy teplot, tlak a sání větru. Podzemní část stavby je kromě toho atakovaná zemní vlhkostí a působením spodní vody v podloží.
… a jak je splnit
Obálka domu má samozřejmě zásadní vliv i na energetickou náročnost budovy a kvalitu vnitřního prostředí. Smyslem požadavků norem je dosažení maximálního komfortu bydlení při minimálních provozních nákladech. Jenže jak nejlépe dosáhnout toho, aby dům byl energeticky nenáročný, nízkoenergetický, šetrný nebo s téměř nulovou spotřebou energie (pasivní), a nebyl přitom ani příliš nákladný, ani technicky složitý? Právě tady sehrává klíčovou roli správná volba obvodové konstrukce domu. Současné technologie dávají dvě základní možnosti: jednovrstvá obvodová konstrukce, nebo konstrukce složená, tzv. sendvičová.
Jedno- a vícevrstvé konstrukce
Jednovrstvá zděná konstrukce z cihel či tvárnic zajišťuje jak nosnou, tak tepelněizolační funkci. Použitím dostatečně dimenzovaných, kvalitních prvků (zde např. bloků Heluz s integrovanou izolací z polystyrenu nebo Porotherm T Profi s dutinami vyplněnými minerální izolací) vznikne dostatečně pevná a únosná konstrukce bez nutnosti dodatečného zateplení. Odpadá složité a pracné, ale také nákladné lepení vnějšího izolantu, dům tzv. přirozeně „dýchá“ a vytváří zdravé vnitřní prostředí. Samotná realizace jednovrstvé stěny je rychlejší a jednodušší, moderní stavebnicové zdicí systémy obsahují i různé tvarovky a standardní řešení pro různé stavební detaily (sokly, okenní nadpraží apod.), takže rizika poruch jsou minimální. Jednovrstvé konstrukce představují současný trend ve stavebnictví.
U vícevrstvé konstrukce tvoří součásti domovní obálky nosná stěna (zděná, monolitická či montovaná) a vrstva tepelné izolace (polystyren či minerální vata), aplikovaná nejčastěji z vnější strany obvodového zdiva. Toto řešení v podstatě kompenzuje nedostatečný součinitel prostupu tepla nosnou částí skladby. Na druhé straně skladba z různorodých materiálů přináší rizika – každý z nich se chová jinak, má jinou tepelnou roztažnost, jinak propouští vzduch a vodní páry atd. Obecně – čím více vrstev, tím má stavba složitější detaily a tím více případných problémů hrozí. Zejména jde o riziko vzniku tepelných mostů s kondenzací vodních par, vlhnutí a růstu plísní. Složitější jsou i veškeré zásahy do konstrukce (např. při montáži oken) i povrchové úpravy fasády, kotvení různých předmětů, zhotovování prostupů větrání apod.
Energetická náročnost budovy
To, jak je dům provozně úsporný či marnotratný, se už několik let vyjadřuje pomocí tzv. „energetického štítku“. Sám o sobě se ovšem terminus technicus vztahuje k energetické náročnosti spotřebičů. V případě budov se správně hovoří o „Energetickém štítku obálky budovy“. Udává informace o prostupu tepla obálkou, ale neříká nic o celkové energetické náročnosti domu, neboť v té hrají významnou roli i další aspekty. Nicméně v kontextu celkového energetického auditu lze z protokolů vyčíst, jak velké energetické úspory lze očekávat například od investice do zateplení. Energetický štítek obálky budovy je součástí Průkazu energetické náročnosti budovy (PENB) a tvoří povinnou součást energetického auditu při podání žádosti o finanční příspěvek podle některého z vypisovaných dotačních titulů.
Zateplovací systémy
Obvodová konstrukce se zateplovacím systémem se skládá z nosné části (garantuje stabilitu a únosnost) a z izolační vrstvy (zajišťuje tepelnětechnické vlastnosti). Fasádní zateplovací systémy se provádějí jako kontaktní – s celoplošně spojenými vrstvami, a provětrávané, nekontaktní, kde mezi vrstvou izolace a krycí pohledovou vrstvou je provětrávaná mezera.
Izolační materiály se vyrábějí z nejrůznějších surovin (sklo, kámen, vlna, konopí), liší se strukturou, hmotností a tvarem (deska, rohož, plsť, drť) a dalšími vlastnostmi. Minerální vlnu tvoří množství jemných vláken a malých dutinek, v nichž je uzavřen vzduch. Schopnost izolovat je tím vyšší, čím jsou vzduchové dutiny menší, čím větší je jejich počet a čím jemnější jsou jednotlivá vlákna.
Izolace se většinou vyrábí tavením čediče (75 až 80 %) a strusky (20 až 25 %), používají se také skleněné střepy (až 78 %). A pak je tu samozřejmě polystyren. Expandovaný fasádní (EPS) a extrudovaný tvrzený (XPS), vhodný např. k izolování soklů. Přidáním grafitu se vyrábí šedý polystyren (má o 20 až 25 % lepší izolační vlastnosti). Dražší, ale efektivnější jsou pěnové izolace, např. PUR pěny nebo pěnové sklo do základů. Do složitých atypických konstrukcí se aplikuje i foukaná minerální izolace.
Jak se vyznat v abecedě |
|
Budovy jsou podle hodnoty průměrného součinitele prostupu tepla obálkou budovy zařazeny do jednotlivých klasifikačních tříd, označených A až G:
Energetickou normu splní ty budovy, které jsou zařazeny do klasifikačních tříd A až C. Při zařazení do třídy B nebo A dochází samozřejmě k výrazné redukci úniků tepla obálkou budovy. Ovšem pozor, ani „Áčko“ automaticky neznamená pasivní budova. Budova v pasivním standardu totiž musí splňovat i další kritéria. |
Další část seriálu najdete v této rubrice příští týden.
