Za nejstarší splachovací klozet se považuje model, který pro královnu Alžbětu I. sestrojil sir John Harrington v Anglii (odtud označení WC – water closet). Tento typ se pak technicky zdokonaloval zejména ve Francii, takže se ve světě ujalo i označení vycházející z francouzského označení toilettes.
Standardní toaletu v první polovině minulého století tvořila keramická mísa s dřevěným nebo plastovým sedátkem a nádrž umístěná nahoře, aby měla voda co největší spád. Na spotřebu vody se tehdy příliš nehledělo, takže se jí při běžném splachování spotřebovalo deset i více litrů a množství použité vody nebylo možné ovlivnit.
Nádrž se ovládala závěsným splachovátkem. Výjimku tvořily mechanicky ovládané typy, které umožňovaly individuální dávkování. Tyto z dnešního pohledu úsporné systémy se ale používaly jen omezeně.
Kombi pro 20. století
Důležité inovační řešení přinesly takzvané kombi klozety s nádrží umístěnou za zadní partií klozetové mísy. Toto provedení zjednodušilo montáž a odstranilo nepříjemnosti s opravami vysoko umístěných nádrží. Kombi klozety se s některými inovacemi a v různých designových provedeních používají dodnes. Orosení nádrže, ke kterému dochází u starších typů kondenzací par po napuštění studenou vodou, už u modernějších kusů zabraňuje vnitřní plastová nádržka, která působí jako tepelná izolace.
Díky úspornějším splachovacím systémům se také zmenšila nádrž na vodu, takže se dají kombinované klozety umístit i do menších prostor. Doslova revoluční změnu do oblasti toalet však přinesly závěsné typy, které nabídly prostorově úspornější řešení s ukrytou nádrží a možnost snazší údržby podlahy okolo klozetové mísy. Technologie nádrže umístěné za stěnovou příčkou se osvědčila, takže se začala používat i u stojacích modelů.
Úspora a pohodlí
Kromě rozmanitých tvarových proměn, kterými se dnes klozety přizpůsobují různým stylům a dobovým trendům, se v posledních letech intenzivně hledají úsporná řešení, která odstraní obsah klozetu s co nejmenším množstvím vody. Dnešní toalety jsou již standardně vybavené duálním splachováním se spotřebou 6 a 3 l, ale i 4 a 2 l.
Aktuální jsou důmyslnější systémy distribuce vody, které nasměrují její proud tak, aby kromě spláchnutí došlo i k dokonalému oplachu celé mísy. Posledním hitem v této oblasti jsou úpravy horního lemu, za jehož okrajem se usazují nečistoty.
První vylepšení představovala řešení s uzavřeným lemem s otvory rozmístěnými tak, aby voda při splachování pokryla co největší plochu. Ještě efektnější jsou nové konstrukce, u kterých horní lem vůbec není. Tento typ najdete pod označením Rimfree, Rimless, Direct Flush nebo Aqua Blade. Jde o systémy, které jsou patentově chráněné, a i když jsou částečně rozdílné, v zásadě všechny spočívají v efektivní cirkulaci co nejmenšího množství vody po celé ploše toaletní mísy.
Snazší údržbu klozetů umožňují i speciální úpravy, díky kterým se na keramickém povrchu hůře usazují nečistoty včetně vodního kamene. Princip spočívá v dokonale hladkém povrchu, který odpuzuje vodu. Odolnost a trvanlivost těchto vrstev závisí na jejich složení a způsobu aplikace. Některé jsou funkční pouze několik let, na nejodolnější, jako je například KeraTect, která se na povrch keramiky vypaluje při teplotě přes 1 200 °C, dává značka Keramag 30letou záruku.
Čistota půl zdraví
Zatímco v řadě zemí světa patří bidety nebo bidetové spršky k běžnému vybavení toalety, u nás toto zařízení nemá dlouhou tradici. I když se bidety v době první republiky v některých měšťanských domácnostech používaly, v období socialismu se s nimi jako buržoazním dědictvím už nepočítalo.
Dnes ale po vzoru okolního světa zažívají renesanci a i čeští výrobci je již běžně zařazují do všech kolekcí sanitární keramiky. Součástí bidetů jsou speciální baterie s mobilní koncovkou, která umožňuje individuální nasměrování vody. Stejně jako u toalet usnadní u bidetů údržbu některá z ochranných povrchových úprav.
