|
|
Na počest guvernéra
Zabrousíme-li do historie, zjistíme, že begonie byly pojmenovány v 17. století na počest Michaela Begona, který byl guvernérem St. Dominga. Bylo objeveno a popsáno na tisíc druhů tohoto rodu. Většina z nich pochází z tropických a subtropických oblastí Ameriky, Asie a Afriky. Jsou mezi nimi několikametroví obři, ale i trpaslíci, kteří se vejdou do dětské dlaně. Některé jsou v kultuře téměř nezničitelné, jiné nelze bez skleníku vůbec pěstovat. Zahradníci vyšlechtili kolem šesti set kultivarů a pěstuje se na dvě stě botanických druhů.
Magie listů v interiéru
Listové begonie, jak již bylo řečeno, pěstujeme především pro výrazně zbarvené listy. V interiéru některé pravidelně kvetou. Bíle, růžově nebo korálově zbarvené květy jsou uspořádány do květenství. Jednotlivé květy jsou zpravidla drobné a nemají příliš vysokou estetickou hodnotu. Jedná se především o křížence druhů Begonia rex a Begonia diadema.
Převislý růst mají kultivary odvozené od B. limmigheana, B. scandens. Naopak keřovitým vzrůstem se pyšní B. bowerii, B. imperialis, B. conchifolia, B. masoniana, B. albo picta, Begonia corallina hybrid a další.
Pokojové begonie pěstujeme ve vzdušném, humózním substrátu, který si připravíme například smícháním rašeliny a kvalitní kompostové zeminy. Výsledná kyselost substrátu by se měla pohybovat mezi hodnotami pH 5,5 až 6,5.
Během letního období rostliny bohatě zaléváme a pravidelně mírně přihnojujeme. Nezapomeneme je přistiňovat před slunečním úpalem. Teplota by se měla pohybovat kolem 20–25 °C.
V zimním období, pokud nám to naše podmínky dovolí, bychom měli rostlinám teplotu snížit na 15–18 °C. Za takových podmínek rovněž omezíme zálivku a vynecháme hnojení. Pokud pro rostliny nemáme chladnější přezimování, měli bychom vyšší teplotu kompenzovat dostatečným osvětlením. Begonie sice snáší polostín, ale při výrazném nedostatku světla ztrácejí rostliny výrazné zbarvení listů, poněkud vytahují a jejich pletivo se stává křehčím.
Rostliny můžeme množit v průběhu celého roku. Bylo však vysledováno, že ideální jsou tři období: během srpna, potom v prosinci a lednu, anebo v březnu a dubnu.
Nejčastěji používáme k množení listové řízky. Můžeme použít celé listy nebo i jen části listů. V omezené míře používáme vrcholové řízky. Zakořeňování probíhá při pokojové teplotě. Musíme však zvýšit vlhkost vzduchu. Pro tento účel jsou vhodné plastové miniskleníčky, odříznuté části PET lahví nebo mikrotenový sáček. Substrát na zakořeňování si připravíme ze dvou dílů rašeliny a jednoho dílu písku.
Adventivní pupeny se nalézají v místech, kde se větví listové žilky. Zde se po šesti až osmi týdnech začnou objevovat nové rostlinky. Ty později přepícháme do truhlíčků na vzdálenost asi 5 x 5 cm. Začnou-li se vzájemně dotýkat listy, je vhodná doba na rozsazení do přiměřeně velkých květináčů a výše popsaného substrátu. Přihnojíme až když vidíme, že rostlina pokračuje v růstu.
Procházka mezi druhy
Begonie královská (Begonia rex) vyniká mezi listovými begoniemi odrůdovou bohatostí i bohatostí barev. Původní botanický druh, který byl nalezen v Assamu, bychom na trhu marně hledali. Prodávají se však četní kříženci s asijskými begoniemi. Listy jsou poměrně velké – u některých kultivarů dosahují až třiceti centimetrů délky. Při přesazení nesmíme rostlinu umístit hlouběji, protože by mohlo začít zahnívat „srdéčko“.
Begonia boweri je další často pěstovanou begonií. Původní druh (s velmi pěknými světle zelenými zřasenými listy a černými nebo hnědými skvrnkami na nich) pochází z Mexika, ale prodává se jen zřídka. Nejčastěji se pěstuje odrůda „Tiger“. Má olivově zelené listy a světle zelené skvrny. Stonky a rubová strana listu jsou vínově červené. Zaléváme vodou o pokojové teplotě. Stanoviště by mělo být světlé, ale chráněné před přímým slunečním zářením.
Begonia corallina je keříčkovitá rostlina, která dorůstá větších rozměrů. Snáší však i silnější zpětný řez, a tak je možno ji tvarovat. Řez děláme nejlépe při přesazování. Během léta ji můžeme umístit i na polostinné místo venku. Zaléváme „odraženou“ vodou.
Mezi pokojové rostliny se řadí také kultivary Begonia x elatior. Patří mezi begonie ozdobné květem. Najdeme mezi nimi velkokvěté a bohatě kvetoucí rostliny s květy v barvách od bílé přes růžovou, oranžovou či žlutou až po červenou i další odstíny. Květy jsou podle kultivaru jednoduché nebo plné. Listy bývají celokrajné nebo i pravidelně zubaté. Pěstujeme je na světlém, ale chráněném místě. V zimním období potřebují teploty kolem 15 °C. Nejčastěji se však pěstuje jen jako sezonní rostlina. Je velmi pěkným květinovým dárkem.
Begonie jsou velmi různorodým rodem a podle svého vkusu si jistě vybere každý. Kromě interiérových rostlin bychom mohli pokračovat o hlíznatých balkonových begoniích a také o oblíbených voskovkách či ledovkách, ale to až někdy jindy.
Jan Stanzel, Foto: autor
Zdroj: Můj dům 8/01
|
