Skip to content

Modrá je dobrá…

Modré je nebe a vodní hladina, modrají se vzdálené lesy, hory a ledovce. Modrá je barva dálek a naděje, ale také smutku a melancholie. Modré jsou chrpy v polích a zvonky na loukách. Modrá je naše planeta. Modrá je dobrá, jak zpívá Ondřej Hejma se Žlutým psem.

Obsah článku

 Modrý plamének v pozadí celé skupiny opticky prohlubuje prostor. Květy jsou velmi pestré, ale skvěle sladěné, takže celek je velmi klidný a příjemný

 Nezůstávejte jen u květin - modrá mohou být třeba i vrátka

 Nostalgické, ale vznešené stračky (Delphium) jsou podepřeny lehkými konstrukcemi z bambusových tyček

 Žlutozelený chmel je nenáročnou krásnou popínavkou. Na pozadí jeho šlahounů elegantní stračky krásně vyniknou

Modrá v zahradě je neobyčejnou barvou. Pro mnohé z nás je dokonce tou nejoblíbenější. Všichni znáte nějaké modré květiny – ovšem když se podíváte zblízka, zjistíte, že vlastně nejsou jen modré. Uvidíte fialové žilkování, bílé nebo žluté středy, drobné tečky, purpurové báze petalů. Malíři znají tajemství – díky působení světla se na modrofialové tóny jakoby hůř ostří a musíte se podívat zblízka, abyste zřetelně viděli detaily. Zdá se vám, že modrá je dál než ve skutečnosti. A stejně složité je to s „modrým“ olistěním: funkie jsou zeleno-stříbřité, jindy je modravý nádech způsoben stříbřitými chloupky nebo voskovitým povrchem listů.

 

Chládek do horkých dnů

Pocit osvěžení vám přinese tahle barva zvlášť v kombinaci se stříbřitou a spoustou bujného olistění. Zklidňuje, uvolňuje a jediné, co vám chybí, je voda. Stačí drobný prvek – malý vodopád, proud vody vytékající z trubičky ve zdi, malá kašna – nejkrásnější bude „maurská“ obložená modrobílou mozaikou. Kdo má víc místa, vybuduje potok nebo jezírko a modrá bude v jeho zahradě za jasných dnů pořád, protože nastaví vodní zrcadlo obloze. Vyberte správně i další materiály: bílé oblázky, světlou dlažbu, můžete přidat i modré květináče, natřít lavici nebo dokonce celý plot.

 

Neobyčejná zahrada

Pokud chcete, aby na vaší zahradě vznikla říše tajemství, sáhněte právě po modré a vybírejte tóny a odstíny jediné barvy. Ovšem kde končí modrá a začíná růžová, fialová nebo šeříková? Nikdo neví, je to jen na vás. Zaručený úspěch? Modré stračky, kosatce, kakosty, šalvěje, zvonky a vlčí boby a listy bohyšky, na zdech a pergolách plaménky a vistárie. Sami víte, že modrý kosatec může mít třeba jen kouřový nádech anebo bude naopak vpíjet váš pohled do temné modrofialové. Zvonky mohou pokrývat zem (Campanula portenschlaggiana), anebo narůst do 1,5metrové výšky (Campanula lactiflora). Podobné je to s kakosty – existují odrůdy od středně modrých (Geranium sylvaticum nebo himalayense) po modrofialové (Geranium macrorrhizum).

 

Není modrá jako modrá

Není to ale jednoduché. Jednou jsem do měkce modrofialového záhonu (komule – Buddleia, šalvěj – Salvia, kakost – Geranium atd.) nechala vysadit i blankytnou stračku; výsledkem byl tak rušivý nesoulad, že musela pryč.

 

Procházkou po tenkém ledě je i kombinace kontrastních barev. Jeden z nejslavnějších současných britských zahradních architektů Christopher Lloyd říká: „Na velký záhon jsem vysadil moře oranžových máků (Papaver somniferum) a měsíčků (Calendula officinalis). Abych celkový dojem zklidnil, přidal jsem do popředí černuchu (Nigella damascena ‘Miss Jekyll’) s jemnými modrými kvítky zahalenými do zeleně: výsledkem byl oranžový záhon s ,prázdnou skvrnou‘ vpředu – černuchy se úplně ztratily. Musel jsem na to jinak – vybral jsem užanku (Cynoglossum amabile ‘Firmament’ výrazné světlé barvy, která byla ohnivé záplavě dostatečným protivníkem.“

 

Jaký je váš styl?

Záleží na stylu vaší zahrady: do středozemního se hodí jasné barvy a zajímavé tvary nápadných květin (máčky, agáve, agapanthus), pokud nechcete jen modrou, přidejte červenou, cihlovou, oranžovou. Vůně budou hořké, zajímavé. Romantické a tradiční zahrádky naopak potřebují drobné kvítky v jemných odstínech, ladí s růžovou, fialovou, bílou, lomenou žlutou a stříbřitou. Vonět to tady musí jako v babiččině zahrádce.

 

Úplně moderním zahradám sluší výsadby jednoho nebo dvou druhů. Uplatní se letošní hit – nenáročný slunomilný „bodlák“ máčka velmi cizokrajného vzhledu.

 

Modré krásky

Modré cibuloviny a hlíznaté rostliny

Agapanthus ‘Baby Blue’ – „kbelíková“ rostlina pro terasy; Hyacinthus hybridus – hyacint; Iris sp. – kosatec – nesčetně druhů a odrůd; Muscari sp. – modřenec; Scilla – ladoňka; Chionodoxa – ladonička; Ixiolirion

 

Modré letničky a dvouletky

Ageratum houstonianum – nestařec; Anagalis – drchnička; Borago officinalis – brutnák; Centaurea cyanus – chrpa; Felicia – felicie; Limononium sinuatum (Statice) – statice; Linum sativum – len setý; Lobelia – lobelka; Myosotis sylvatica – pomněnka; Nigella – černucha; Viola x wittrockiana, V. cornuta – maceška

 

Modré trvalky

Aconitum napellus – oměj; Ajuga reptans – zběhovec; Aquilegia – orlíček; Campanula – zvonek; Centaurea – chrpa; Delphinium – stračka; Eryngium – máčka; Gentiana – hořec; Geranium – kakost; Lavandula – levandule; Meconopsis – příbuzná máku, pro náročné; Platycodon; Salvia – šalvěj; Veronica – rozrazil; Modré popínavky; Clematis – plamének; Solanum – lilek; Wisteria – vistárie

 

Modře kvetoucí keře

Buddleia – komule; Ceanothus ‘Pacific Blue’; Caryopteris clandonesis – ořechokřídlec; Hydrangea macrophylla – hortenzie; Plumbago – olověnec (v zimě do chladné místnosti); Rhododendron ‘Blue Bell’ – modravě zbarvené květy; Syringa – šeřík

 

Keře s modrými plody

Decaisnea fargesii; Mahonia aquifolium – mahonie

 

Modře kvetoucí strom

Paulownia tomentosa

 

Modravé olistění trvalek a travin

Aquilegia (Granny’s Bonnets) – orlíček; Avena sempervirens – ovsíř; Centranthus ruber – mavruň; Eryngium – máčka; Festuca glauca – kostřava; Hosta seiboldiana – bohyška; Linum perenne – len (vytrvalý); Stipa gigantea

 

Modravé jehličnany

Abies procera ‘Glauca’ – jedle; Abies koreana – i modré šišky!; Cedrus atlantica ‘Glauca’ – cedr; Chamaecyparis (např. lawsonia ‘Allumini’) – cypřišek; Juniperus virginiana (např. ‘Sky Rocket’, ‘Grey Owl’) – jalovec; Picea pungens (‘Glauca’, ‘Kosteri’, ‘Montgomery’) – smrk pichlavý

 

Nechte si poradit – Osvědčené tipy

– modrá prohlubuje prostor – vysaďte ji na vzdálené konce zahrady a bude se zdát, že nekončí

– modrá prodlužuje – je-li spolu s jinými jemnými pastelovými tóny na krajích dlouhého záhonu, bude se zdát ještě delší

– nebojte se kombinací barev

– když si opravdu nevěříte nebo si neumíte představit určité barvy ve své zahradě, začněte s letničkami – chybu či úspěch uvidíte hned

– chcete-li zjemnit kombinaci s kontrastní (komplementární) oranžovou, přidejte zeleň, stříbřité listy a krémově bílou, podobně dramatické je sousedství modré a červené – propojte je modrofialovou, růžovou a lomenou bílou

– jedna ze sousedících skupin dvou intenzivních barev musí být menší

– opakujeme úspěšný trik – do velké skupiny jedné kontrastní barvy vysaďte jedinou rostlinu nebo trs druhé kontrastní barvy – zkuste oranžový aksamitník (Tagetes) v moři modrého nestařce (Ageratum) nebo krásenku (Cosmos sulphureus) ve velké skupině šalvějí (Salvia)

– čistá tmavě modrá ladí s něžnou žlutou – třeba stračka (Delphinium) s anglickou růží ‘Graham Thomas’

– jemná modrofialová bude mít vždy úspěch s romantickou růžovou, krémově bílou, zvlášť v zahradě na venkově nebo u starého tajemného domu (kakost – růže – šater)

– provokativní a módní bude ohnivá růžová (třeba Impatiens) s ledově stříbřitými listy (Senecio)

 

Elegantní chladná krása

Pro uctívače rafinované elegance je modrobílá nádhera. Třeba zvonky broskvolisté (Campanula persicifolia), stračky (Delphinium x hybridum) nebo kosatce sibiřské (Iris sibirica) se pěstují jak v bílých, tak modrých odrůdách. Vím o jedné stinné zahradě, kterou právě teď zahradníci realizují: v „jezeře“ barvínku s tmavozelenými listy a modrými kvítky na jaře „poplují“ bílé pěnišníky. Dokonalá krása.

 

Trvalky a keře kvetou ale jen pár týdnů – pokud vám to nestačí, můžete kombinovat modré a bílé odrůdy letniček – lobelky (Lobelia erinus), šalvěje (Salvia hormium) nebo třeba macešky (Viola x cornuta). Vynaloženou námahu a náklady vám vynahradí krása trvající několik měsíců.

 

text: Jana Pyšková

foto: autorka
zdroj: Můj dům 7/2004