|
|
U některých druhů kaktusů je krása květu umocněna nádhernou vůní, ale jsou i takové druhy, jejichž vůně není vůbec lákavá. Většina kaktusů je cizosprašná, to znamená, že potřebuje k oplodnění pyl z jiné rostliny. Po odkvětu se vyvíjí ze semeníku plod (boule), ve kterém může být několik desítek, ale i tisíc semen. Některé plody mají výraznou barvu. Pokud chceme, aby kaktus pěkně vykvetl, musíme mu vytvořit vhodné podmínky.
Zrod Kaktusy vznikly pravděpodobně na přelomu druhohor a třetihor, kde v některých oblastech docházelo ke zhoršování klimatic kých podmínek. Jako jedna z podmínek přežití bylo uchování zásob vody po dlouhá období sucha. Během nich postupně docházelo ke zdužnatění všech částí rostlin včetně stonku, který u některých druhů převzal funkce asimilace a dýchání. Kaktusy kromě podčeledi Periskioideae nemají listy. Během vývoje jednotlivých druhů docházelo k zesílení povrchových vrstev, které byly často pokryté voskovitým povlakem. Při tomto procesu se zároveň snížil počet průduchů, aby se omezila ztráta vody.
Z pouště do bytu Pokud budete kaktusy správně zalévat, stanou se ozdobou vašich interiérů. Od jara do podzimu kaktusy vyžadují slunné stanoviště (pouze na jaře a v létě je chráníme před poledním sluncem). Kaktusy vydrží bez zalévání měsíc i déle. Při pokusech bylo zjištěno, že bez vody žijí dokonce i několik let. Četnost zálivky závisí na jednotlivých druzích a na velikosti květináče. Malé rostliny a semenáčky zalíváme přibližně jedenkrát týdně, ale u větších rostlin prodloužíme interval na 2–4 týdny. Nejvíce je zaléváme v jarních měsících v období intenzivního růstu. V létě kaktusy přestávají růst, a proto zálivku omezíme. Další intenzivní růst nastává koncem léta. Zálivku omezíme opět na podzim, kdy kaktusy již skoro nerostou. V zimním období jim vyhovuje nižší teplota. Podle druhu snášejí teplotu mezi 5–15 °C, ale jsou také dru hy, které můžeme i v zimě pěstovat na zahradě. Pokud máme možnost chladného zimování, pak v tomto období vůbec nezaléváme.
Půda – zdroj přežití Kaktusy ve většině případů vyžadují lehkou a propustnou půdu. Vzhledem k tomu, že se většinou používá zemina s nízkým obsahem živin, je nutné rostliny přihnojovat. Nejvhodnější je spe ciální hnojivo pro kaktusy, které má oproti normálním hnojivům snížený obsah živin. Kaktusy rozmnožujeme semeny nebo vegetativně. Zakořeňování odnoží nebo řízků je vhodné na jaře nebo začátkem léta. Při množení semeny začínáme s výsevem koncem zimy nebo začátkem jara. Často se také množí řízkováním. U kaktusů platí stejná zásada jako u ostatních rostlin – musíte přesně znát, co který druh vyžaduje.
Čeleď: Cactaceae Rozděluje se na tři podčeledi: 1 Periskioideae zahrnuje vývojově nejprimitivnější kaktusy s pravými listy. Kvetou v hroznech. 2 Opuntioideae mají listy zredukovány. 3 Cereoideae. Jsou vývojově velmi vyspělé a jejich tělo je zcela sukulentní (dužnaté).
Jak vypadaly? Trny kaktusů původně byly listy, které postupně ztratily svou funkci a nyní slouží pouze k ochraně rostliny před zvířaty, u některých druhů pomáhají stínit rostlinu.
Kontakt: ING. PAVEL HEŘTUS, KAKTEEN PH FLORA, mobil: 602 151 896, Sibřina
text: Lenka Kopecká foto: Petr Prokop a archiv |
Poušť, nebo květináč?
Když se řekne kaktus, mnohým z nás se vybaví pouštní rostlina vyžadující plné slunce. Domovem kaktusů je Střední a Jižní Amerika, ale daří se jim i v našich podmínkách. V nenápadných květináčích poutají naši pozornost svými bizarními tvary a pichlavými ostny plnými zářivých květů.
