Prázdniny pro květiny neplatí

I květiny mají své zvyky
Je možné, že ačkoli se sami staráte o své květiny dobře, není to díky přísnému dodržování všeobecně platných pravidel. Roli zde může hrát i dlouhodobé soužití, intuice nebo návyky, s nimiž k rostlinám přistupujete už od jejich „dětství“. Tyto věci si možná ani neuvědomujete, a proto vás nenapadne sdělit je ochotné osobě, která se uvolí postarat se o vaše květiny v době vaší nepřítomnosti. Proto není na škodu si připomenout, co je při zalévání důležité.

Nároky na zálivku se u jednotlivých rostlin liší, přesto pro naprostou většinu z nich platí, že víc než krátkodobé sucho jim škodí přemokření (samozřejmě s výjimkou bahenních rostlin, jako je například šáchor). Kořeny v příliš mokré půdě totiž nemohou dýchat a uhnívají. První známkou přemokření jsou zažloutlé svěšené listy – běda, jestli někdo chce chřadnoucí rostlinu zachránit tím, že ji ještě více zalije. Zalévat by se proto mělo do misky a jen tolik, kolik rostlina zakrátko vypije – voda by zde neměla stát více než půl dne.

Jak se pozná žízeň
Povrch substrátu vyschne rychle a je těžké poznat, jestli již potřebují zalít i hlubší vrstvy. Nejjednodušší je zkouška pomocí dřevěné špejle. Tu zanoříte hluboko do substrátu – pokud na ní hlína ulpívá, je ještě vlhká. Rostliny zalévejte častěji, ale méně, než jednou za dlouhou dobu a hodně. Květiny vystavené slunci na parapetu či na balkoně potřebují v horku zálivku denně.

Pokud je posunete na stinnější místo, obvykle je stačí zalít dvakrát až třikrát týdně. (Samozřejmě platí, že čím menší květináč, tím větší je riziko rychlého vyschnutí). Voda by měla alespoň den odstát, aby z ní vyprchal chlor a teplota se přizpůsobila teplotě okolí.

Autorka je spolupracovnicí redakce