Skrytěnec své květy tají

Je tomu necelý rok (Můj dům č. 12/2000), co jsme psali o broméliovitých rostlinách. Čím jsou pozoruhodné? Vedle svého nesporně dekorativního vzhledu především tím, že kořeny většiny z nich nikdy nezakoření na pevné zemi. Uchycují se totiž na kmenech a větvích stromů. Svému hostiteli ovšem nikterak neškodí – jen se jej drží, aby se s jeho pomocí vytáhly za světlem… A proč se k těmto rostlinám vracíme dnes? Protože jsme vloni opomněli jednu velkou skupinu těchto „pestrých trychtýřů“.

Kryptantus (Cryptanthus) dostal své české jméno skrytěnec podle nenápadného, jakoby krytého způsobu kvetení. Květy, vyrůstající ze středu růžice, jsou převážně bílé. Jejich velikost se u různých druhů liší. Nemají však zvláštní estetickou hodnotu. Důvodem, proč se tato nepříliš rozměrná rostlina zpravidla s růžicí k substrátu přitisklých listů pěstuje, je zbarvení listů.

Více světla pro barvy

Bylo vyšlechtěno velké množství kultivarů od zcela zelených přes duhově zbarvené až po téměř černé s bílými, žlutými, růžovými či jinak zbarvenými podélnými nebo příčným pruhy. V květinářství se název kultivaru zpravidla nedozvíme, ale rostlinu si vybereme podle zbarvení listů, které nás zaujme.

Platí, že čím je rostlina zelenější, tím snese větší zastínění. Kultivary s listy temnými nebo naopak růžovými či žlutobílými potřebují více světla, aby barevnost vynikla. Pokud si pořídíme rostlinu kvetoucí, musíme počítat s tím, že nám v dohledné době mateřská růžice listů odumře, stejně jako je tomu u všech ostatních broméliovitých rostlin. Před tím však vytvoří jednu či více dceřiných rostlinek – postranních růžic. Ty buďto ponecháme, nebo je šetrně odlomíme a zasadíme do samostatného květináčku.

Nároky na pěstování

Kryptantus pochází z tropických deštných pralesů, kde jsou vysoké teploty a rovněž vysoká vlhkost vzduchu. V kulturních podmínkách zpravidla postačí teploty kolem 20 °C, a to v létě i v zimě.

Co se nároků na vlhkost týče, mohou se nároky lišit druh od druhu a kultivar od kultivaru. Obecně se dá říci, že rostliny jsou vděčné za rosení, letní vydatnou zálivku přímo do listového trychtýře a v zimě za zálivku poněkud skromější bez přídavku hnojiva. Kořenový bal však nenecháme přeschnout ani v zimě.

Letní přihnojování děláme zásadně do substrátu, nikoliv do trychtýře. Stanoviště by mělo být světlé, ale rostliny chráníme před silnějším slunečním úpalem. V tom případě je vhodnější lehký polostín.

Přesto, že v přírodě rostou převážně epifytně v korunách stromů, doma je můžeme pěstovat jak na úchytném kmeni či větvi v balu z vláknité rašeliny, tak i v nádobě v lehké propustné zemině, podobné jako se používá pro kaktusy nebo pro orchideje.

Ideální pro pěstování těchto rostlin jsou pokojové skleníčky, terária, skleněné koule a speciální vitríny, kde je možné zajistit po celý rok vyšší vlhkost vzduchu. Dojde-li k rozšíření hniloby od kořenového krčku, a to zvláště v zimním období, je to neklamná známka skutečnosti, že jsme rostlinu „přelili“. Pokud je to ještě možné, pokusíme se ji zachránit rychlým vysušením zeminy. V opačném případě ji zlikvidujeme. Také příliš chladná voda kryptantu neprospívá. Proto zaléváme odstátou, vlažnou vodou.

Broméliovité rostliny jsou velmi odolné a škůdci zpravidla netrpí. Pokud přece jen, může se objevit štítenka. Při menším rozšíření postačí postižená místa otřít hadříkem namočeným v lihu a následně rostlinu opláchnout. V krajním případě použijeme některý z chemických přípravků.

Jan Stanzel

Foto: autor

Zdroj: Můj dům 10/01