Stavební materiály na bázi dřeva neohrožují lidské zdraví, zpracování dřevní hmoty neničí životní prostředí a škodlivá není ani jeho likvidace. Dřevo je ve své podstatě velmi podobné člověku. Narodí se, dospívá, stárne i umírá. Jeho život však trvá stovky let.
Rychlá a čistá práce
Ze dřeva a dřevěných prvků se projektují a staví domy srubové, hrázděné, skeletové a nejčastěji panelové (sendvičové) s dřevěným rámem. Existují dva základní způsoby montáže. V Severní Americe se preferuje výstavba z jednotlivých prvků přímo na staveništi (systém „two by four“), v Evropě se více zažil způsob montáže panelů, zhotovených na míru ve výrobním závodě. Stupeň prefabrikace se nejvíce pohybuje v poměru 70 : 30 (70 % prvků vyrobí závod, 30 % se dokončí na staveništi). Na základovou desku s napojením na inženýrské sítě jsou montážní firmy schopny postavit svislé i vodorovné konstrukce, tedy obvodové stěny, podlahy a stropy se střešními panely během jediného dne. V několika málo dalších dnech se dokončí střešní krytina, vnitřní instalace a práce v interiéru. Výhodou je přesnost a nezávislost na počasí, přísnější normy však platí pro dodržení výrobních a montážních technologických postupů.
Není dřevo jako dříví |
| Zdánlivě tentýž význam specifikuje norma ČSN EN 844-1. Dřevo totiž představuje substanci mezi dření a kůrou stromu, obsahující lignin a celulózu. Dříví je pak dřevo v podobě stojících či pokácených stromů, případně ve formě jejich prvního zpracování. Dřevo se skládá z celulózy (asi 50 %), z hemicelulózy (22 %) a ligninu (22 %), které tvoří buněčné stěny. Zbylých 6 % připadá na látky vytvářející vnitřek buněk – pryskyřice, tuky, vosky, tříslovina, barviva, alkaloidy a minerální látky. Chemicky pak všechny druhy dřevin sestávají z organických látek – 50 % uhlíku, 43 % kyslíku, 6 % vodíku a 0,3 % dusíku. Ve zbytku najdete minerální látky – draslík, sodík, vápník, fosfor, hořčík atd. |
Domy, které rostou v lese
Výměra lesů České republiky přesahuje 2,5 milionu ha a lesnatost činí asi 35 %, přičemž roční těžba představuje zhruba 20 milionů m3. Ve stavebnictví se nejvíce používá smrkové, jedlové, dubové a bukové dřevo, ovšem jeho spotřeba v porovnání s Evropou stále pokulhává. V německy mluvících zemích totiž podíl dřevostaveb na rezidenční výstavbě dosahuje asi 15 %, ve Skotsku je to už 50 % a ve Skandinávii dokonce až 80 %. V ČR podle odhadů odborníků dřevostavby představují zanedbatelná 3 až 4 % rezidenční výstavby. S ohledem na technický vývoj a v souladu s koncepcí trvale udržitelného rozvoje je však využití dřeva ve stavebnictví stále aktuálnější a surovinu lze považovat za jeden ze stěžejních materiálů.
| Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.mujdum.cz. |
Důležité vlastnosti hmoty
Makroskopická stavba dřeva má vliv na jeho vlastnosti. Vzhledem k podobné struktuře se materiál dělí na: a) dřeva jehličnatých dřevin – smrk, jedle, modřín, borovice, b) dřeva listnatých dřevin s kruhovitě pórovitou stavbou – dub, jasan, jilm, akát, kaštanovník, c) dřeva listnatých dřevin s polokruhovitě pórovitou stavbou – třešeň, ořešák, švestka a d) dřeva listnatých dřevin s roztroušeně pórovitou stavbou – buk, olše, habr, javor, vrba, hrušeň… Kromě vzhledu (barva, lesk, textura) a struktury (letokruhy, dřeňové prvky, suky) i dalších znaků (vůně, hmotnost, tvrdost) disponuje dřevo dalšími vlastnostmi, které předurčující jeho praktické použití a způsob zpracování – jde například o vysokou pevnost, snadnou opracovatelnost a spojování, objemovou stálost, vyšší požární odolnost i odolnost proti různým biologickým škůdcům.
Stavebníka asi nejvíce zajímá hygroskopicita, tedy změna vlhkosti v závislosti na relativní vlhkosti vzduchu okolního prostředí, s čímž souvisejí změny tvarové a rozměrové. Vlhkost dřeva (w) pak značí hmotnost vody přítomné ve dřevě, vztažené ke hmotnosti dřeva absolutně suchého. Objemová hmotnost závisí na druhu dřeva a vzrůstá s rostoucí vlhkostí. U běžných dřevin v suchém stavu se pohybuje někde v rozmezí od 400 do 700 kg/m3.
Místo dřeva ve stavbě |
| – Smrk: měkké, lehké, dlouhovláknité, pružné a pevné – na trámoví, krokve, bednění, podbití – Borovice: křehčí než smrk, odolné – okna a dveře, včetně rámů, trámoví, podvaly, podlahy – Modřín: polotvrdé, tvrdší než smrk nebo borovice, pevné, trvanlivé – šindele, nábytek, schody, zábradlí, obklady – Dub: tvrdé, pevné, houževnaté, trvanlivé – nábytek (dobře se lepí a moří) – Buk: tvrdé, málo pružné, poměrně pevné – dýha, nábytek, překližky, dobře se obrábí |
Druhy používaného řeziva
Ve stavbě i při montáži dílčích prvků montovaných dřevostaveb se uplatňuje především tzv. řezivo. Norma ČSN EN 844-3 definuje řezivo jako produkt vyráběný z kulatiny nebo výřezů podélným dělením s určitou rozměrovou přesností. Podle způsobu výroby se řezivo dělí na neomítané a omítané, podle rozměrů se pak dělí na latě, prkna, fošny a hranoly. Dále existují konkrétní prvky, např. podlahové, tedy palubky, parkety, vlysy a lamely. Přestože klady mají navrch, materiál má i svá negativa. Surovina totiž přizpůsobuje svůj vlhkostní stav prostředí, a to nejen v exteriéru stavby, ale také u vnitřního vybavení, jako jsou podlahy, stropy, obklady apod. Dřevo změnou vlhkosti „pracuje“, mění rozměry a často i tvar: palubky se kroutí, dveře drhnou, schody vržou.
Z pilin, štěpků a třísek |
| 1) desky na bázi dřeva – z rostlého dřeva (SWP): jednovrstvé, více-vrstvé z latí, prkna, lamely, hranolky, fošny – překližky, jádrové a složené desky – desky vrstvené: podobné překližce, soubor vrstvených dýh s rovnoběžnými vlákny – desky vláknité: vyrábějí se suchým nebo mokrým procesem, za použití ohřevu či tlaku – desky třískové: výroba slisováním a ohřevem malých částic – třísky, hobliny, piliny – desky cementotřískové: kombinace různých materiálů – zde cementu a třísek (Cetris) – desky OSB (oriented strand board): vícevrstvé, z plochých třísek a lepidla 2) lepené lamelové dřevo 3) zhuštěné dřevo: pevnost se zvyšuje lisováním při 140-160 °C a tlaku 10-15 MPa 4) modifikované dřevo: chemicky upravené např. acetylací nebo teplovodně 5) kompozity: kombinace dřeva s plasty, sádrou, cementem a dalšími materiály |
Materiály na bázi dřeva
Pro výrobu hlavních konstrukčních dílů a celků (stropních a vazných trámů, pozednic, apod.) se používají pouze mohutnější stromy, nebo dokonce jen některé jejich části. Stromy mohou mít totiž také vrozené vady a nepravidelnosti, které brání výrobě rozměrnějších prvků. Rozdělením dřevní hmoty na menší části, které se následně spojí, se výsledný materiál zbaví uvedených kazů a v mnoha ohledech dokonce předčí masivní surovinu. Jde o tzv. aglomerované materiály, kdy se z pilin, hoblin nebo štěpků vyrábějí desky a tvarovky. Pojivem je zpravidla cement, různá lepidla a pryskyřice. Předností je nízká objemová stálost, vyšší požární odolnost nebo odolnost proti biologickým škůdcům. Desky se buď využívají přímo, nebo se z nich připravují lepené profily, I-nosníky a další zejména nosné konstrukční prvky, opláštění, podlahy atd. K trendům dnes rovněž patří ekologické tepelněizolační materiály z dřevního vlákna.
