Barvy a symboly Afriky

Interiér v etno stylu, závěs z potištěné bavlny, Keňa

Výtvarné umění černé Afriky, které je statické a proporce deformuje do geometrických tvarů, ovlivnilo na přelomu 19. a 20. století nové evropské umělecké směry, především kubismus. Následně se stalo inspirací i pro svět módy a bytový textil. Francouzský módní tvůrce Jacques Doucet na počátku 20. století vlastnil rozsáhlou sbírku afrických textilií s geometrickými vzory nebo stylizovanými dezény z říše fauny, jimiž se inspirovali textilní návrháři. Tyto tkaniny vyráběli afričtí muži na úzkých stavech a vzniklé třiceti nebo padesáticentimetrové pruhy látky se sešívaly k sobě ozdobným stehem.

Vzory se na textilie tiskly razítky, šablonami nebo se vytvářely pomocí technik zvaných batika a tisk rezervou. Barvy byly přírodní a vždy syté, což inspirovalo fauvistické malíře, například Henriho Matisse.

U většiny afrických etnik je bílá barva spojena se smrtí, červená s bojem, žlutá patří panovníkům. Stříbrná a zlatá vlákna se začala používat až ve 20. století.

Nejtypičtějším materiálem afrických textilií je bavlna, kterou ovšem pařížský secesní svět příliš nectil. Ještě negativněji se pak postavil k rafii, lýkovému vláknu získávanému z pletiv listů palem.

BATIKY

Nejstarší africké textilie byly barveny indigem, přírodním barvivem s modrým odstínem, jehož intenzita se dala posílit dřevěným uhlím. Z Nigerie pochází jorubská textilie zvaná „adire“. Její historie sahá až do 11. století a název odpovídá technologii výroby – vyvazování semen. Různé předměty se do tkaniny vyvážou nebo upevní šitím, ostatní části se obarví a vyvázané zůstanou jako vzor. Geometrické vnímání posiluje i následné sešívání tkanin do čtverců. Zvířecí a rostlinné motivy najdete na těchto tkaninách zřídka.

V Nigerii je v oblibě tmavě modrá, béžová a fuchsiová barva. Jorubové, kmen, který tu žije, pokládá tmavě modrou za základ své kultury.

Blátěná batika se nazývá „bogolanfini“, což je spojení slov bláto a oděv. Dosud ji vyrábějí ženy v Mali ve třech barevných odstínech, a to černé, šedé a červené. Na bílou tkaninu se nanese bláto, poté se do něho dřevěnou vidličkou nebo větví vyryje vzor a nanese barvící směs, která obarví místa s odstraněným bahnem.

Tato technika pronikla v roce 1974 i do západní Evropy díky malijskému umělci Kandiourovi Coulibalovi. O pět let později se pak v pařížském módním světě úspěšně etabloval první africký návrhář Chris Seydau se svou zimní kolekcí s geometrickými vzory blátěné batiky.

Ghanská bavlněná textilie kente sešívaná do čtverců

Estetické a symbolické

Africké tkaniny nemají jen funkci estetickou, ale vypovídají o sociálním postavení majitele, jeho společenském zařazení, a dokonce i citovém rozpoložení. Jsou jakýmsi jeho osobitým „curriculum vitae“.

Mezi nejznámější textilie patří tzv. kente, jehož vzor připomíná košíkářské pletivo. Pochází ze západoafrické Ghany – jako první ho údajně nosil panovník tamního kmene Ašantů. Textilie byla utkána z hedvábí, které se do Afriky dostalo z jižní Evropy.

Střídání a volba barev tu má významnou symboliku. Vzor modrých a bílých pruhů se nazývá „lov na leoparda“. Připomíná hrdinský čin jednoho z ašantských panovníků, kterému se tuto ušlechtilou šelmu podařilo ulovit.

Hesla a názvy dezénů na kente odpovídají lidovým rčením. Jedno z nich tvrdí, že „peníze přitahují krev a bohatství plodí násilí“. „Nevystavujte majetek příliš na odiv,“ vypovídá zase tkanina s názvem „sika fre mogya“. Výraznou symboliku mají i razítkové černé tisky na tkanině zvané „adinkra“, vyráběné rovněž v Ghaně. Například stylizovaní krokodýlové se spojenými žaludky evokují ašantské přísloví, které praví, že „pravda je sice jen jedna, ale vykládat si ji může každý po svém“. Znak trpělivosti a rozvážnosti připomíná hřeben na vlasy, žebřík představuje smrt, spojení pěti kruhů pak zaručuje ochranu a laskavé vedení.

VÝŠIVKY

Afričané tkaniny zdobili také výšivkami a aplikacemi. Podle historiků se výšivka používá v Nigerii od 19. století, ale je možné, že ji znali už Jorubové, kteří na tomto území žili podstatně dříve. Každý vzor má svůj název a funkci. Inspirace vychází z arabské kaligrafie a tradičních symbolů a vyšívání provádějí výhradně muži.

Potahové textilie s geometrickými vzory, Maroko

V módních vlnách

Dvacátá léta minulého století africké kultuře v oblasti módy jednoznačně přála. Vystoupení tanečnice a zpěvačky Josephine Baker ovlivnilo i slavnou módní tvůrkyni Coco Chanel. Malé černé šaty a hlava se sestříhanými vlasy lesklými jako ebenový knoflík se okamžitě ujaly stejně jako peří zdobící večerní toalety. V roce 1922 byla v Marseille uspořádána Koloniální výstava, která podnítila zájem o černá etnika, což se odrazilo ve stylu art deco. Tato výstava souvisela také s famózními objevy artefaktů skrytých v Tutanchamonově hrobce v egyptském Údolí králů.

Západní svět byl tehdy černým kontinentem doslova elektrizován a od té doby se tato etnika promítají do módních trendů. Nebyl to jen Christian Dior v 50. letech, ale i další významní návrháři, kteří díky svým kolekcím oživili zájem o tento kontinent. V současnosti mezi ně patří zejména Jean-Paul Gaultier, který svou „africkou přehlídkou modelů“ okouzlil celou Paříž.

Východní pobřeží

Tato oblast Afriky byla částečně pod vlivem Indie a Číny. Odtud dovážené textilie se často rozebíraly na nitě a nově tkaly, a to jen proto, že bylo potřeba z hlediska symboliky barev docílit žádaný odstín, který nebylo možno získat přírodními barvivy.

Neoddělitelnou součástí tohoto teritoria je tkanina zvaná „kanga“, jež se objevila na ostrovech Zanzibar, Lamu a Pate. Kanga znamená v překladu ze svahilštiny slepici perličku. Původními dezény byly bílé drobné puntíky nebo výrazně stylizované lístky na červeném podkladu. Ženy oděné do takové tkaniny „tlachaly“ na tržištích, tím si oděv s tímto vzorem vysloužil své jméno. Pro tyto dezény je charakteristická symetrie.

Tkaný bavlněný přehoz a koberec s typickým ornamentálním vzorováním

Zajímavé je, že od počátku 20. století se na kanga tiskla hesla hlásající lidovou moudrost nebo politickou propagandu. Svahilské texty se do roku 1930 psaly v arabštině, v současnosti se tisknou i v angličtině. Na přelomu 60. let začaly keňské a tanzanské továrny vyrábět tyto tkaniny strojově, a nahradily tak dovoz z Británie, Holandska, Japonska a Číny. Největší z těchto továren Rivatex byla vybudována v Eldoretu v Keni za účasti českých odborníků.

Ukázka africké textilie kente v teplé barevnosti pouště, 100% hedvábí

RAFIE

Portugalci, kteří k oblastem s bujnou vegetací, jako je dnešní Kongo a Angola, připluli v 15. století, mají ve svých muzeích tkaniny získané z listů rafiové palmy. Stav pro tkaní byl přizpůsoben délce vlákna, výsledný kus nepřesahoval 0,8 m². Čtverce se k sobě našívaly a následně zdobily geometrickými vzory. Staré rafiové textilie, právě tak jako historický samet z rafie pocházející z Konga, jsou v současné době snem sběratelů. Bakubský samet z Konga bývá většinou hnědý, okrový či černý. Tyto tkaniny byly oblíbeny v Evropě v době renesance a inspirovali se jimi slavní malíři jako Paul Klee a již zmiňovaný Henri Matisse. Ve 20. letech 20. století se tyto textilie staly předlohou pro repliky vyráběné v pařížských dílnách Paula Poireta.