Starožitný nábytek v soudobém interiéru

Mnoho mladých architektů je oslněno minimalismem a přísahá na nerez a kosmické tvary, často však zapomínají, že otcové zakladatelé modernismu bydleli „lidsky“ a ultramoderní výboje, které vznikaly při hledání nových forem a slohů, prezentovali na architektonických sympoziích a výstavách. Bohužel cesta, kterou tyto velké osobnosti architektury a designu vytýčili, skončila (a to ne jejich vinou) v sídlištních obludáriích 80. let minulého století. Nenechte se proto zmást „trendy, cool a in“ designy, které v mnoha případech vynikají spíš cenou než kvalitou zpracování nebo užitnou hodnotou. Podotýkám, že existuje spousta zajímavých současných designérů, jejichž produkce je hodnotná a život v takovém interiéru je velmi pohodlný, ale některé projekty působí tak, že zajímavě vypadají jen v designovém studiu nebo v katalogu. Ale pokud někomu vyhovuje život na palubě kosmické lodi plné křivých váziček a nerezových kelímků, má na to plné právo.

KOKTEJL SLOHŮ

Pokud chcete mobiliář svého domu obohatit historickým nábytkem, nebude na škodu dodržet několik zásad:
1. Ke každému kusu nábytku přistupujte při skladbě interiéru individuálně a respektujte jeho formu
2. Zdobnější kusy nábytku vyžadují prostor, aby vynikly
3. Historický solitér obklopený současným nábytkem působí výrazně, dopřejte takovému kusu místo, jaké mu náleží
4. Chcete-li mít pohromadě více kusů historického nábytku rozdílných slohů, vyhraďte každému jinou část místnosti a nedávejte je příliš k sobě
5. Snažte se nábytek sladit barevně, například k tmavému příborníku se většinou nehodí ostatní nábytek světlých odstínů
6. Pokud nechcete využít kontrastu mezi historickým a současným nábytkem, zmírněte a překleňte ho vhodně zvolenými doplňky (svítidly, uměleckými předměty, potahy či koberci)
7. Všímejte si linií nábytku – baroko působí jinak než empír nebo kubismus. Zakřivené linie vyžadují větší odstup od ostatního nábytku s rovnými liniemi

Od solitéru k sektoru

Počátkem 20. století mnoho tvůrců hledalo takové formy umění a architektury, které by odpovídaly stále se zrychlujícímu životnímu stylu a názoru moderního industrializovaného člověka. Převratné změny ve společnosti a zejména trýznivé zkušenosti I. světové války ještě urychlily odpoutání městského člověka od „poklidných a idylických“ časů osvícenství a romantismu. Toto přetnutí pupeční šňůry s poklidným časem měšťanských bálů dokončily hekatomby II. světové války. To se odrazilo i na věcech denní potřeby, nábytku, bytových doplňcích i samotném způsobu bydlení. Zatímco na počátku století byl kubistický a funkcionalistický nábytek ještě solitérní a dokonale řemeslně zpracovaný, tak sektor, který se rozbujel v padesátých letech 20. století, byl plodem automatizované a maximálně účelové tovární sériové velkovýroby. Také dí­ky totalitní ideologii preferující masovost se lidé překotně zbavovali historického nábytku minulých „tmářských“ epoch a obklopovali se méně kvalitním typizovaným sektorovým nábytkem.

Nostalgie i únik

Teprve v šedesátých a zejména v sedmdesátých letech se lidé začínají k historickému nábytku vracet a začínají si ho vážit, stejně jako i bytových doplňků po prapředcích. Ve snaze uniknout z osidel šedivé normalizační reality prchají o víkendech na venkov. Začíná rozvoj chalupářství a hlad po selském nábytku, truhlicích, hmoždířích a petrolejkách. Tyto tendence však někdy končily kýčem v podobě skrumáží nalakovaných loukoťových kol, cepů a vesnických necek. Ve městech, kde stále převažovala stará zá­stavba, se do klasicistních domů vracel historický nábytek koupený v bazaru či nalezený na půdách a organicky (a častěji spíše neorganicky) se mísil s obývacími stěnami husákovské éry. Záleželo na míře vkusu a estetických schopnostech obyvatel konkrétního domu či bytu.

STRUČNÉ DĚJINY NÁBYTKU

Historie nábytku je velmi bohatá, ale pro naše účely obohacení současného interiéru si můžeme dovolit vynechat starověk i středověk. Zabývat se budeme historickým nábytkem, který je reálně dostupný.

Baroko
České země:
2. polovina 17. století-1. polovina 18. století
Jedná se o jeden z vrcholů nábytkového umění. Dramatická zvlnění na korpusech nových druhů nábytku (komoda, psací sekretář) jsou doplněna ornamentální výzdobou švartnových intarsií (motivy sesazené z různých druhů dřev nalepené na korpus) zejména z ořechu, dubu, jasanu, javoru a ostatních druhů tvrdých dekorativních dřev. Bohaté kování, používání perletě a slonoviny a čalounění jsou novými prvky v nábytkářství. Povrchová úprava začíná s pou-žíváním leštěných politur. Na trhu se starožitnostmi se originální barokní nábytek pohybuje v nejvyšších cenových relacích. Objevují se zejména skříně, knihovny, komody, truhly (v baroku ustupují do pozadí před skříní), stoly a ostatní sedací nábytek, tabernákly (víceúčelové sekretáře z komody a ná­stavce) a knihovny.

Rokoko
České země:
polovina 18. století-konec 18. století
Mohutná barokní křivka se zjemňuje bohatostí řezeb (motivy mušlí a rokají, listů, květů). Korpusy se zdrobňují, u křesel a stolů se tzv. kozí noha zjemňuje bohatou volutou. Používá se polychrom (dobarvování řezeb), bílé slonové laky. Přibývá nový druh nábytku – vitrína. Komody se stavějí na vyšší nohy.

Klasicismus
České země:
konec 18. století-1. polovina 19. století
Styl přicházející do střední Evropy z Francie se dělí na tři etapy. V první etapě, kdy je nábytek inspirován kulturou starého Řecka mluvíme o stylu Ludvíka XVI. V řezbách se uplatňují meandry, motivy řeckých sloupů s kanelováním (zejména u nohou sedacího nábytku) a kariatydy (ozdobné motivy inspirované sochařskými prvky řecké architektury). V povrchové úpravě se nadále objevuje krytí povrchu barvou „slonové kosti“ se zlacením a polychromií.
                                                     

Druhým obdobím je empír ovlivněný Napoleonovými taženími v Egyptě. Nábytek je zdoben řezbami lvích tlap, hlavami šelem a egyptských bohů, vše zlaceno. Materiálově převládá třešeň, hruška, jasan (světlé odstíny dřeva) v kombinaci s černými lištami a tympanony a se zlacenými řezbami. Objevují se nové druhy interiérového vybavení – cylindrický psací stůl, semainer (schiffonier – skříňka s větším počtem zásuvek na prádlo), sekretář s výklopnou deskou.

Třetím obdobím je zejména ve střední Evropě hojně rozvinutý biedermeier vycházející z empíru, oproštěn o zdobné prvky předcházejícího stylu. Ryze měšťanský styl jako první respektující soukromí, interiérové nároky denního užívání nábytku a estetické cítění v mnohém předběhl dobu a přiblížil se požadavkům na bydlení definovaným až ve 20. století (viz art deco). Světlé odstíny (jasan, třešeň, hruška, bříza, ořech) typicky biedermeierovských celků (oválný stůl a židle s čalouněním, sofá, menší stolek se dvěma čalouněnými křesílky, komoda s vitrínovým nástavcem, trojstranný skleník) velmi dobře zapadají i do dnešního prostoru. Z těchto důvodů patří nábytek biedermeieru k nejvyhledávanějším, což dosvědčují i ceny na trhu se starožitnostmi.

Historismus
České země: 2. polovina 19. století
Vyznačuje se opakováním předcházejících epoch (neogotika, neorenesance, druhé rokoko, baroko) a mnohdy nábytková tvorba míchá všechny tyto styly dohromady (konec 19. století). V technologii výroby nábytku se stále častěji objevují dýhy (tloušťka 1-2 mm) na korpusech místo švartny (tloušťka 3 mm a více). Přes svou stylovou nevyhraněnost si však toto období uchovává řemeslnou preciznost.  

Secese
První moderní komplexní styl, výrazně ovlivňující nábytkovou tvorbu i na území Koruny české v Rakousko-Uherském mocnářství v letech 1905-1917 (druhá secese). Výrazné motivy z rostlinné říše v kombinaci s egyptskou ornamentikou a viditelná změna tvarů nábytku (mnohdy s ohýbanými prvky) tvoří nejcharakterističtější poznávací znaky nového stylu. Dnes je tento směr vyhledáván pro svou ladnost a komplexní řešení interiérů od nábytku po obložení stěn až po vstupy a okna.

Art deco, kubismus, funkcionalismus
Moderní formy nábytkového designu předválečného Československa potvrzují hospodářskou vyspělost tehdejší společnosti. V nábytkářství velmi krátké období kubismu, omezené i ve své produkci je přesto dosti ojedinělé a stalo se inspirací jak pro art deco, tak další přicházející nové směry. Průmyslově nejrozšířenější art deco inspirované geometrickými symboly přírodních národů (Afrika, Amerika) v kombinaci se strohostí biedermeieru a kubistickou tvarovou formou ctí špičkové povrchové materiály (exotické dýhy s výraznou kresbou).
Tvarově základní formy přetrvaly v širší výrobě až do poválečných let (ovšem bez své materiálové bohatosti). Dnes je tento styl stále více ceněn.
Funkcionalismus v meziválečném Československu, v zemi tomuto směru zaslíbené, dodržuje vzhled interiérů, pro které je určen. Tehdy oblíbené materiály jako chrom, ká­men, kůže, ohýbané dřevo, jsou inspirací i pro dnešní návrat v oživování tohoto směru. Souběžně s těmito směry po celou první polovinu 20. století nábytkářství v Čechách produkovalo historizující formy nábytku, inspirované zejména ostrovním stylem Sheraton či Chippendale.
                                                 

Časy a poptávka se mění

Zatímco v šedesátých letech byl například barokní nábytek relativně dostupný, v osmdesátých letech jeho ceny přesáhly možnosti většiny obyvatelstva. Volně dostupný zůstal většinou nábytek secesní či nábytek ve stylu historismu. Funkcionalistický trubkový nábytek byl tehdy pro sběratele neobjeven a jeho čas přišel až počátkem devadesátých let. V současnosti lidé objevují také nábytek a doplňky v bruselském stylu z konce padesátých let, nejenom proto, že tento sloh trval velmi krátce a jedná se o unikátní tuzemský sloh, ale hlavně proto, že svým bizarně kapkovitým tvarem působí svěže a neotřele. A zde se dostáváme k zajímavému jevu, kdy se nábytek z počátku druhé poloviny 20. století (např. čalouněný sedací nábytek, psací stoly, svítidla a další doplňky) začíná sbírat, protože proti dnešní dřevotřískově pseudorustikální produkci made in EU působí najednou oduševněle a moderně.

V éře postmoderny

Protože samotná moderna zestárla a stala se historií, musíme dnes do historického nábytku řadit také funkcionalistický, kubistický i bruselský nábytek, i když jeho kořeny vyrůstají z odporu proti historizujícím slohům. Z toho vyplývá nutnost individuálního přístupu ke každému kusu, protože zakomponovat do interiéru nábytek z různých období je mnohem obtížnější, než prolistovat katalog nebo si v nábytkovém studiu nechat na počítači vytvořit 3D model a pomocí myši stěhovat a dolaďovat jednotlivé části virtuálního pokoje.

Ale na druhé straně historický nábytek má duši a pokud ho citlivě zakomponujete do obytného prostoru, získáte kromě hodnotných solitérů mnohem víc – osobitý interiér s dotykem historie.

Kontakt:

RESTAURÁTORSKÁ DÍLNA

Olivova 312, Říčany u Prahy

tel.: 603 427 207,

www.starozitny.cz