|
|
Dnes žije v neustálém sprintu. Večery tráví na divadelním jevišti a přes den zkouší nebo natáčí v TV NOVA. Ve spěchu se stačila vdát a v časové tísni dokázala postavit dvojdomek za Prahou. S tím jí pomohli rodiče, kteří se už déle nemohli dívat na to, jaký hektický život vedou jejich děti. A tak se přistěhovali. Adéla si však nestěžuje a po mnoha letech si užívá rodičovskou péči.
Jak trávíte čas mezi televizí a divadlem? Odpočívám! Jsem v půl třetí doma a do divadla jedu v šest hodin. Co bych dělala ve městě, když můžu být na zahradě. Z divadla se vracím v noci. I když v poslední době odjíždím z domu ráno v osm a vracím se v jednu v noci. To pak vůbec nevím, co máme v ledničce.
V domečku za Prahou žijete spolu s rodiči dva roky. Kdo vám pomáhal s vybavením bytu? Inspirovala jsem se v časopisech. Je to bezvadný spořič času. Ze Sokolova, kde jsme bydleli, jsme si přivezli nábytek a postupně se zařizujeme. Až na kuchyň, ta je na míru, a ložnici máme taky novou. Ta původní byla totiž po rodičích v rustikálním stylu – s krátkými postelemi pro malé lidi. Ale z čeho se těšíme každý den, je vytápěná podlaha. Dům je z porothermových cihel a dobře udržuje teplo.
Konzultovali jste zařízení domu s architektem? Nám stačila inspirace z časopisů, které se věnují designu. Navíc jsem si všimla, že trendem je dosti studený styl, kde převládá kov a sklo. Když se podíváte na náš dům, právě takový materiál na něm najdete. Interiér jsme chtěli stylově odlišit. Tech-art u nás doma nenajdete. Tady se usadíte na měkký pohodlný gauč a pravděpodobně narazíte i na malý nepořádek. Ten mám totiž ráda, dýchá z něho život.
Odkud se vzala základní myšlenka postavit dům? Zásluhu na tom, že tenhle dvougenerační domek stojí a my máme kde bydlet, nese výhradně můj tatínek. To je nesmírně energický a nápaditý člověk. Za tu dobu, co zde bydlíme, už vede ochotnické divadlo. 0bdivuji svoji maminku, protože táta ochotničí 30 let. Do toho stihne plánovat i jiné aktivity – například výstavbu rodinného sídla. Před sedmi lety jsme koupili veliký pozemek, jezdili jsme se na něj dívat, až se táta jednou ráno probudil a řekl: „Jdeme kopat!“
Vzali jste krumpáče a lopaty a šli na věc? Tak jednoduché to zase nebylo. Ovšem nesmím zapomenout na pana Bohumila Brejlu, kterého nám doporučil kamarád a soused Honza Čenský. Pan Brejla dokázal postavit dům za peníze, za které už jiné firmy nestaví. Je to člověk, který nejdříve řekne cenu materiálu a pak stejně ještě hledá jiné alternativy, jak se dostat k nižším částkám.
Nezasahují vám rodiče do soukromí? Mnoho našich kamarádů nás od záměru postavit dvojdomek zrazovalo, ale nemám si na co stěžovat. Máme každý svůj vchod, svůj byt, jen zahrada je společná. My jsme na sobě tak závislí, že nám takové soužití vyhovuje. Od puberty jsem bez rodičů, tak teď si je chci užít. Bratr s rodinou za námi jezdí často, i Vánoce budeme trávit všichni společně. Kvůli tomu jsme si nechali udělat veliký stůl.
Jak to snáší váš manžel? To by měl říct on sám. Ondřej má svůj svět, je volnomyšlenkář, který spoustu věcí vůbec nevnímá. Ale řekla bych, že se s námi cítí dobře. Teď táta vymyslel, že mu na zahradě postavíme malé studio, kde by mohl, nikým nerušený, sedět několik hodin nad klávesami.
Koupelna je vaším rukopisem nebo radil tatínek? Chtěla jsem, aby stála hned vedle ložnice s přímým vstupem. Přišlo mi to jako praktické a ideální řešení. Přání mi bylo splněno. Jen jsem si ji představovala mnohem větší. Jenže když se podíváte na dnešní ceny, z mnoha požadavků i snů pomalu slevujete. Z naší koupelny se stala nudle, ale s výhledem do zahrady. Tatínek jen dohlížel na výstavbu a později sehrál důležitou roli při výběru obkladů a dlažby.
Mluvili jsme o módních trendech, k nimž patří i určité pohodlí. Zasáhla vás vlna masážních van? Samozřejmě že jsem chtěla vanu s masážními tryskami. Představovala jsem si, jak si do ní vlezu a nechám se masírovat několik hodin. Jenže nás limitovala cena, a také prostor. Na vanu zbylo 175 cm, ale rozměr masážní je o 5 cm větší. Jsme tedy majiteli vany klasické. Zato z masážního sprchového koutu jsem neslevila, z něho mám velkou radost. Malý koupelnový prostor nás limitoval ještě v další věci. Nezbylo už místo na bidet. Možná kdybychom místo dvou umyvadel osadili jedno. Jenže takhle je to pohodlnější.
S fialovou koupelnou se člověk příliš často nesetká. Původně jsem hledala sytě oranžové anebo žluté obklady. Než táta pronesl poznámku, že takové odstíny se brzy okoukají. Až jsme úplnou náhodou narazili v centru Prahy na firmu s italskou dlažbou, kde právě probíhaly slevy. Tam nás okouzlily drobné kvítky s dlažbou v barvě lila. To byla láska na první pohled. Zajímavé je, že přitom za svoji barvu považuji modrou. Shání se fialové doplňky jednoduše? Na fialové svíčky narazíte skoro všude, kartáčky na zuby máme bílé. Všude, kam se dostanu, koukám po doplňcích v barvě lila, po šamponech, mýdlech, pěnách do koupele, u kterých mi záleží hlavně na tom, aby ladily s koupelnou. Jenže do precizně sladěného interiéru občas zasáhne Ondřejova touha po „vonících“ šamponech. A tak jsem nedávno vyhazovala dětský šampon Micky Mouse a hruškovou pěnu do koupele.
Mezi drobnými fialkovými kvítky se dost nápadně vyjímá moderní držák na toaletní papír. Kdysi jsem ho viděla v jednom časopise a docela mě zaujal, protože plní zároveň funkci rádia. Při kolaudaci bytu jsem ho dostala od bratrovy manželky Markéty a každé ráno tak z něho poslouchám zprávy. Nemůže se tedy stát, že by mi kvůli hygieně unikly některé důležité informace. My ženy máme rády přehled.
text: Kateřina Kaločová foto: Robert Virt |
Chci mít doma malý nepořádek!
Herečka a moderátorka Adéla Gondíková vypadá křehce a zranitelně. Leč první zdání klame. Od rodičů ze Sokolova odjela v patnácti letech, začala žít sama v Praze; i když mírný dohled nad ní držel starší bratr Dalibor. Úspěšně vystudovala herectví a záhy se ocitla před mikrofonem rozhlasové stanice F1 a Evropa 2, kde vytvořili s bratrem moderátorskou dvojici. Sourozenci Gondíkovi odstartovali svoji kariéru.
