Dnes už je to konečně pohoda

Nad možností obložit stávající koupelnu panely imitujícími keramiku zvítězilo přesvědčení, že když novou koupelnu, tak zgruntu. Tedy vybourat jádro, vyzdít dělicí příčku a stěnu oddělující sociální zařízení od vstupní chodby do bytu porobetonovým zdivem YTONG a obložit keramikou. Znamenalo to nechat „namalovat“ projekt od autorizovaného architekta, tedy v podstatě jednoduchý nákres původní dispozice a dispozice budoucí s popisem uvažovaných stavebních změn, a požádat na stavebním odboru obecního úřadu o povolení. Souhlas byl nutný i od bytového družstva. Nutno říci, že veškeré jednání s úřady proběhlo tak hladce, až jsem začínala mít pocit, že přestavba bytového jádra je ta nejjednodušší záležitost na světě, a že tedy mohla být hotová už dávno. Později jsem měla zjistit, proč jsem celou záležitost několik měsíců podvědomě odkládala na „nějakou příhodnější dobu“.

Následovalo martyrium výběru jednotlivých zařizovacích prvků a keramických obkladů a dlažby. Sáhodlouhé diskuze s maminkou o tom, co se vlastně do „nové“ koupelny vejde či nevejde, jestli zvolit umyvadlo takové nebo makové, co je dnes cena naprosto běžná a co je poměrně levné či drahé. V určitou chvíli jsem ohledně nabídky „koupelnářského“ trhu byla snad nejinformovanější člověk v Praze, nehledě na to, že se mi o jednotlivých typech umyvadel, van i záchodových mís snad už i zdálo. A nešlo jen o design a cenu, ale především o to, aby budoucí koupelna byla co nejbezpečnější a pohodlně uživatelná pro člověka chodícího o holi. Představy o výsledném rozpočtu stále narážely na tvrdou realitu, ale přece jen zvítězilo „když už, tak už“ a „všechno si ohlídám sama“. Na milimetr přesně jsem promýšlela a rozkreslovala každý detail, od technického řešení podoby vyzděného pultu, přes propočty, jak kde vyjdou obklady, až po rozmístění zařizovacích prvků. Později se ukázalo, že tato příprava byla k nezaplacení. Mohla jsem sice kompletní řešení zadat, nechat na architektovi či stavební firmě, ale chtěla jsem si výslednou podobu navrhnout i ohlídat sama.

S vypůjčeným autem jsme s kamarádkou objely všechny obchody s vyvoleným zbožím. „Už to začíná,“ říkala jsem si, když jsme se do kombíka snažily nacpat vanu, záchodovou mísu, umyvadlo a nějaký stavební materiál současně. Nakonec nám pomohl ochotný člen personálu hobbymarketu, kterého jsme si pěkně nadirigovaly, co, jak a kam, a ještě ho poslaly pro nějakou fólii a provázky na zabalení něčeho, pak ho pochválily a pěkně poděkovaly za úžasné služby — abychom posléze zjistily, že to byl zákazník stejně jako my…  

A pak to začalo. Maminku jsem odstěhovala k příteli, nastoupila firma a začala destrukce. Po stržení umakartových stěn se oku zjevila festovní kovová konstrukce obepínající stěny naprosto neuvěřitelným způsobem. V celém domě je cca 80 partají, což tedy znamená tuny starého železa! A čtyři dny trvalo jen odstranění pozůstatků dob, kdy železo bylo za babku!

Asi přeskočím vlastní budování, kdy téměř všechno, co mělo být otázkou dvou dnů, trvalo týden (lepidlo spojující ytongové dlaždice se musí nechat vždy po dvou až třech „vrstvách“ zaschnout, aby se zeď nezkroutila), a ze slibovaného „dva tři týdny a hotovo…“ se vyklubaly celé dvouměsíční prázdniny doplněné každodenní hrůzou, kdy jsem čekala, co zase přijde za problém. Asi nejpůvabnější bylo, když jednou zazvonil soused odzdola, předal mi svazek rolí toaletního papíru rozmočených cementovou vodou a beze slova odjel výtahem. Stálo mě to bonboniéru, kafe, nový kobereček na toaletu a omluvu. Zaplať pánbu, že byli rozumní.

Dokončovací práce už jsem ani nevnímala, jen si vroucně přála, aby už to skončilo. A jednoho dne se konečně za posledními řemeslníky zavřely dveře. Následujícího půl roku jsem si téměř nebyla schopna při návštěvě u maminky v koupelně umýt ani ruce. Hrůza mě obcházela jen při představě, že bych tam dobrovolně měla strávit byť jen pět minut. Návštěvy vzdychaly, jak je ta nová koupelnička pěkná, a mně se dělalo špatně, protože jsem byla neustále připravena na to, že nějaký problém určitě ještě přijde. Dnes už je to pohoda, už se pomalu rozkoukávám a začínám zrekonstruovanou koupelnu vnímat. A největší radost mi udělal fotograf, který mi, stoje uprostřed inkriminované místnosti, řekl: „Víš, už jsem fotil

spoustu koupelen. Starších i nových, krásných i naprosto obyčejných. Ale v žádné jsem se ještě necítil tak dobře, abych

mohl říct, že přesně takhle bych si uměl představit koupelnu svoji. A tohle je ona…“ Tak snad už můžu pozvat kolaudační

komisi…

text: Lea Černá

Zdroj: Svět koupelen 1/02 

BOX 

Orientační rozpočet:

Celá rekonstrukce koupelny a toalety, tak jak je vidíte na snímcích, přišla celkem na 120 000 Kč 

Realizace:

projekt: Ing. arch. Petra Novotná, tel.: 02/33 37 37 69 

stavební úpravy: Martin Miler Management, s. r. o., Poupětova 1128/22, Praha 7 

tel.: 0603 145 710, 0608 333 352 

tel./fax: 02/66 71 05 13 

e-mail: martin.miler@volny.cz

Kontakty:

BAUHAUS, Heršpická 9, Brno, tel.: 05/38 72 51 11; 

DIREX COMPANY, Úvalská 30, Praha 10, tel.: 02/74 78 21 71; 

IKEA, Shopping park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10, 

fax: 02/65 10 275, Shopping park Brno, Skandinávská 4, Brno-Dolní Heršpice;

KASTA GROUP (přímý prodejce keramiky z Horní Břízy), Vršovické nákl. nádraží, Praha 10, tel.: 02/61 21 66 18, www.keramikahob.cz;

HORNBACH, Chlumecká 2398, Praha 9, tel.: 02/81 02 43 10; 

PROUTĚNÉ ZBOŽÍ, V. P. Čkalova 7, Praha 6, tel.: 02/33 34 06 29; 

UNIVA, Poříčí 26, Blansko, tel.: 0506/48 914, 48 92 30, www.univa.cz;

VLTAVÍN OBCHODNÍ, Táboritská 19, Praha 3, tel.: 02/22 71 63 47