Doma nechci být rušen barevnými věcmi

Zkušenosti například získával u architekta Zázvorky, štěstí měl také při spolupráci s režiséry takových jmen, jako jsou Martin Frič, Jiří Krejčík, Juraj Jakubisko, Jaroslav Brabec nebo Zdeněk Troška. A to jmenujeme jen zlomek jeho tvorby. Karel Vacek také stál u mnoha filmových staveb i pro zahraniční partnery. Výčet jeho práce by byl dlouhý, připomeňme alespoň některé filmy – Hvězda zvaná pelyněk a Čintamani a podvodník z roku 1964, film Juraje Jakubiska Nejasná zpráva o konci světa z 90. let, slavný americký film Vojna a mír…

Tento vitální muž mi opět potvrdil staré známé pravidlo, a to, že opravdoví mistři svého oboru jsou skromní. Neoslňují projevy. Za ně mluví jejich činy. A to platí i o jeho nově postaveném rodinném domku. Když se k němu blížíte, překvapí vás možná barva vysoké zdi. Ale za ní se schovává, opět skromně, vybudovaný dům ve funkcionalistickém stylu. Když se otevřou jeho dveře a majitel vás pozve dál, tají se dech.

Přicházíte ze světa barev a zběsilého životního tempa do oázy klidu. Do místa, kde necítíte úzkost, kde jste obklopeni prostorem vybudovaným s dokonalým estetickým cítěním majitelů domu. Dominuje zde černá a bílá – a vy přesto máte pocit, že všude hrají barvy. Čím to je? Podíváte-li se francouzskými okny ven, a to jde skutečně z každé místnosti, mysl se uklidní výhledem do lesa, na zelený trávník a jehličnaté stromy. Ostatně zelenou najdete i uvnitř domu. Úlohu „zateplení“ interiéru totiž plní živé květiny a velkoplošné barevné obrazy.

Zde byste stěží hledali dečky, polštářky nebo koberce. Celá podlaha v obou patrech jako by byla zalita do jednolitého bílého mramoru. A na něm stojí černobílý nábytek v kombinaci s chromem. Tento studený kov, stále častěji používaný v moderních bytech, je všude kolem vás. Ale nevěřili byste, jak dobře jde použít, aniž by děsil svým chladem.

Celý dům lze vnímat jako jedno umělecké dílo. Jistě se zde také zúročila dřina filmového architekta, díky které získal Karel Vacek celosvětové renomé.

Vždycky vás oslovoval funkcionalismus?

Měl jsem rád starožitné věci. Sbíral jsem hrací skříňky, nábytek a obrazy. Jenomže už není moc z čeho vybírat. Jsem náročný. Tento styl mi naprosto vyhovuje.

Přemýšlel jste dlouho o podobě domu?

Čerpal jsem z letitých zkušeností a z mnoha architektur.

Nechal byste do stavby mluvit jiného architekta?

Nechal. Půdorys domu navrhoval ing. architekt Jan Vohlídal. Dělal stavební úpravy, ale interiér je můj rukopis.

Zasahovala do výstavby vaše paní?

Sdílíme stejný názor, neměli jsme spolu žádné problémy. Nakonec, i žena s sebou nese něco svého.

V čem podle vás spočívá výhoda ve zvolené černobílé kombinaci?

Mě neruší a hned tak nezevšední. Věci, které nás obklopují, by nás neměly rušit. Protože v práci toho máme dost.

Co pro vás bylo při budování koupelen nejdůležitější?

Nechtěl jsem tam mít žádnou barvu. Ty tam nakonec stejně přinese žena svými parfémy a krémy. Základ tvoří vana, sprchový kout, bidet, a to tam mám. Všechno ostatní pokládám za zbytečnosti.

Co je v domě barevné – to jsou obrazy.

Do černobílého interiéru se hodí sem tam barevný motiv. A tak je pojatý celý dům.

Takové bydlení se nevidí často.

Je v možnostech si vybudovat podobný dům, ale bohužel toho neumíme stále ještě dostatečně využít. Stavíme jako před mnoha lety. Designem se tu nikdo nezaobírá. Nezajímáme se o estetickou výchovou lidí. Architekt by měl se zákazníky svůj návrh více konzultovat, přesvědčit je o správnosti svého záměru.

Poté, co jsme si prošli dům, a to nebylo hned, přišla vzácná, i když krátká chvíle na vzpomínky. Karel Vacek vyprávěl o legendách českého filmu, které během své dlouhé kariéry potkal. V ten moment jsme si uvědomili, že máme opravdu co závidět!

text: Kateřina Kaločová

foto: Robert Virt
zdroj: Svět Koupelen 1/2003