|
|
Koupelnu máte velkou, hodně členěnou, ale je v ní umístěno jen jedno umyvadlo pro tři lidi. Neperete se ráno u něho? Než jsme dům zrekonstruovali, měli jsme malou koupelnu a o tu se vedl ranní boj. Teď jsme si splnili sen — máme velkou vanu, sprchový kout, umyvadlo i bidet. Celá koupelna je řešená velmi prakticky, každý v ní máme svůj „koutek“. Například v mém je zrcadlo s toaletním stolkem a křesílkem. Takže o umyvadlo se už nepereme. Kdo vám koupelnu navrhoval?Spolupracovali jsme s panem architektem Pošmourným. Od první chvíle jsme si spolu rozuměli. Když jsem viděla jeho byt, uvědomila jsem si, že máme stejný vkus. Jak váš manžel zasahoval do rekonstrukce? V zásadních věcech se spolu shodujeme a také to na mně nechal trochu z pohodlnosti. Jediné, co si hlídal, bylo umístění bidetu, jinak jsem měla jeho naprostou důvěru. Přestavba je už naštěstí za námi, prach z cihel se už nikde nevíří a my si můžeme novou koupelnu konečně užívat. Co si pod tím užíváním máme představit?Na všechna možná místa postavím svíčky, jejichž horký vosk pak stéká po skříních a poličkách. Než si na to Luděk zvykl, tak se chodil ptát, kdo umřel. Dnes už jenom vykřikuje, že stejně jednou vyhoříme. Vím, že chod domácnosti řídíte výhradně vy. Musela jste se do této role nutit? Myslím, že přišla sama a nenuceně v průběhu manželství. Vdávala jsem se dost mladá a neuměla jsem skoro nic. Například obyčejný řízek jsem připravovala tři hodiny. Luděk Sobota se netají tím, že je po svých rodičích pesimista. Zdá se, že vy jste jeho pravý opak. Snažím se vidět věci v tom lepším světle. Někdy jsem ale optimista za každou cenu, potom mi dochází energie a chuť být stále v dobré povzbuzující náladě. Naštěstí nacházím útěchu u štětce a barvy, namaluji keramickou vázu nebo květináč a z dílny se zase vracím s úsměvem na tváři. Stejně si myslím, že vás to musí stát hodně úsilí. Někdy ano, protože pozitivně naladěný člověk se nemůže pokaždé vcítit do toho druhého, který má špatnou náladu. Navíc jsem velmi senzitivní, asi jako většina žen, a tak manželovy pracovní problémy přebírám i na sebe. Také mě uklidňuje letitá praxe či zákon přírody, že když je člověk úplně na dně, najednou se objeví „ruka“, která ho z toho dna vytáhne. A u nás to bývá telefon, který přináší nové věci, nové pracovní nabídky a kolotoč se zase roztočí. Naše povolání není o jistotách. Je to dřina. Chce to mít pevné nervy a zdraví. Ale jak říkám, naučila jsem se v tom chodit. V takových případech mě najdete u keramiky, případně na zahradě u záhonku. Od komediálního herce každý očekává, že ho bude bavit. Jak je to ale v soukromí, smějete se spolu často? Určitě ano. Máme totiž stejný smysl pro humor. Smějeme se kolikrát i věcem, které okolí nepřijdou humorné. A to po nás samozřejmě zdědil i syn. Používá manžel svého osobitého humoru, když se chce s vámi třeba usmířit?Nevzpomínám si na nic. Ale když o tom tak přemýšlím, jsem to nakonec já, která přichází první. Svou osobní usmiřovací metodu však neprozradím. To byste mi moc viděla „pod pokličku“, a navíc, on si to přečte a přestane to na něj účinkovat. Co vás čeká v nejbližší době?Dovolená! Odjíždíme na deset dní do Itálie, a potom odlétáme do Petrohradu. Máme tam známou, která nás pozvala k sobě, a protože jsme v Rusku ještě nikdy nebyli, její nabídka nám přišla velmi lákavá a zajímavá. Už se těšíme. A po divadelních prázdninách budeme opět pravidelně vystupovat v pražské Redutě s představením Šlamastyky Luďka Soboty, máme naplánovaná další zájezdová představení a Luděk připravuje nový pořad pro televizi. Ale to je zatím tajemství.
|
