|
|
Majitelé se rozhodli přesunout sebe i podnikání do rodného kraje a hlavně vrátit zpět své rodiče, pro které bylo vytržení z kořenů celoživotním traumatem. Vzpomínáte na vyprávění o Karlu IV., kterak s elánem vjel do svých poněkud zhuntovaných Čech a v Praze neměl ani kde hlavu složit? Podobně na tom byli i moji přátelé. Také vjeli do svého zhuntovaného léna a tam na ně čekala jen poslední chátrající budova starého statku vylepšená pouze demoličním výměrem. Na rekonstrukci ani pomyšlení! Začalo se tedy uvažovat o nové stavbě. Dva venkovské domky Nejprve bylo potřeba zjistit v územním plánu, na kterém z vrácených pozemků je možné stavět. Ukázalo se, že zastavitelná je právě parcela na břehu rybníka. Po dlouhých hodinách spolupráce s architekty bylo rozhodnuto postavit dva venkovské domky. Jeden, zcela bezbariérový „vejminek“ pro rodiče a druhý, chytrý obytný dům s ateliérem. U většiny staveb není možné začít už v jejich průběhu s úpravou zahrady. Tady se to podařilo. Umožnila to jak rozloha zastavovaného pozemku, která je bez plochy rybníka více než 5 000 m2, ale zasloužily se o to i odlišné výchozí podmínky. Opatrná probírka přerostlých stromů Který strom odstranit, který ponechat? Je vždycky velké trápení a zároveň obrovská odpovědnost dobře se rozhodnout. Chceme mít stín a sílu starých stromů a také světlé palouky zalité sluncem – věděli jsme bezpečně. Nad některými „staroušky“ jsme nechali vyřknout ortel odborníka arboristu, k čemuž se odhodlal až po odebrání sond z kmenů. Dubová palisáda Zvolna klesající břeh rybníka se v částech orientovaných k domům zpevnil kolmou pilotovanou stěnou z dubových fošen tak, aby se trávník mohl volně rozběhnout v ploché louce až k hluboké vodě. Dubová palisáda také vymezila vnější oblouky meandrů potoka a vysoká voda již nikdy nezalila vysázenou zahradu. Tady je doma Stavební zábor, deponie materiálu a komunikace byly stavbě přesně vymezeny již v podmínkách smlouvy. Nutno pochválit, že je firma přesně respektovala. Otevřela se nám tím možnost už s předstihem vysázet nádherné hortenzie, pyšné pěnišníky, spousty lilií zlatohlavých, ladoněk, hyacintovců, bílých narcisů, kapradin, bohyšek, sasanek a dalších milovníků polostínu. Již za rok se rostliny v půdě nezničené stavební činností neobyčejně rozrostly. Každý návštěvník měl pocit, že domky i zahrada jsou tu odedávna, jako pamětníci časů úcty k hodnotám lidí i přírody. Brzy sem také přilétly přezimovat dvě labutě a několik párů kachen. Každý rok je obdivujeme a říkáme si: „Ano, ony vědí, že tady je doma.“ Kontakty Zahradní architektka, autorka projektu navštívené zahrady: Ing. Eva Vodrážková Ostrovní 24 110 00 Praha1 tel.: 604 737 500 ewa.wolf@email.cz text: Eva Vodrážková foto: autorka zdroj: Můj dům 1/2003 |
…a nakonec přiletí labutě
Mimo přísných čtverečků nalinkovaných urbanistickými plány na vyfoukaných polích jsou i parcely, kde jen vydechnete: „Tady chci žít!“ Moji přátelé získali zpět rodový majetek v jihozápadních Čechách. Pár polí, malý stateček, ždibíček lesa. A rybník. Žádná sláva? Pro jejich plány to však bylo přesně na míru.
