|
|
Pouť do zahrad francouzského Azurového pobřeží mě přivedla i do slavného města Grasse, proslulého výrobou květinových parfémů. Zdejší klima je v zimě mírné, v létě horké – dovoluje pěstovat nejrůznější exotické rostliny a vonné byliny. Na okolních stráních jsou zahrady, které jsou cizím zapovězeny, ale jedna z nich se na písemnou žádost otevírá. Leží na jižních svazích na západ od města.
Osvícený vikomt Zahrada byla založena vikomtem de Noilles v roce 1947. Již dříve založil modernistickou zahradu v Hye‘ res. Zdejší zahrada je úplně jiná: mísí se v ní úcta k místní přírodě a obdiv k zahradnímu umění. Vikomt využil vše, co místo nabízelo: jižní strmou stráň s neskutečným světlem, místy zpevněnou kamennými zdmi. Olivový sad, bukolický prvek spojující podle antických vzorů příjemné a krásné s užitečným. A spoustu pramenů čisté vody, která pocit snu umocňuje: v tomto letním žáru by chladné potůčky nikdo nečekal.
Dokonalý plán Přírodní podmínky a dědictví minulosti byly pro zakladatele určující; vikomt také zúročil své bohaté zkušenosti z cest po Evropě, při nichž navštívil renesanční a barokní zahrady v Itálii nebo přírodní zahrady Anglie. Z darů přírody vybudoval zahradu vskutku neobyčejnou.
Základní půdorys vychází z původních olivovníkových teras, které se táhly na západ od vily. Osou zahrady je dlouhé kamenné schodiště protínající střed teras.
Výhledy i zákoutí Za vstupní bránou se otevře pohled do olivových sadů. Napravo stojí vila. Kolem ní je zahrada rozdělena živými ploty na řadu tematických zahrádek, spojených cestami a schodišti. Některé jsou tajemnými útočišti, jiné naopak nabízejí výhled do krajiny – někdy i oknem vystříhaným v živém plotě. Zahrádka obehnaná zvlněnými zimostrázovými ploty chrání dřevité pivoňky, podsázené růžovým šťavelem; dominantou je kamenný sloup inspirovaný italskými renesančními zahradami. Jinde zimostráz rámuje bílé antické sochy. Na nejvyšší terase najdeme pergolu bohatě obrostlou růžovou a bílou zmarlikou. Travnatá terasa o stupeň níž je „anglická“: schodiště a bílá lavička pod ohromným dubem podle architekta Lutyense, trvalkové záhony a růže jako od Gertrudy Jekyll. Vikomt se inspiroval také proslulou zahradou Hidcote v Anglii.
Živá voda Bohatý zdroj vody umožnil vybudovat řadu vodních prvků a pomáhá pěstovat i náročné rostliny. Již ve vstupním nádvoří nás vítá zurčení fontán ve zdech, připomínající Alej tisíce fontán ve Ville d’Este v italském Tivoli, a pak nás zvuk vody provází kaskádami dolů ke kamennému bazénu. Podél opěrných zdí skáče voda v kamenných korýtkách, přepadá přes umělé překážky, schovává se pod kamenné můstky a oživuje fontánky.
V horku je opravdovým osvěžením, můžete si sednout na kamenné schody a ruce ponořit do čisté vody, omýt si obličej a chvíli odpočívat. Snadno naberete sílu na cestu zpátky do prudkého kopce.
Přísnost i volnost Osové formální řešení je umocněno architekturou zdí a schodišť, zdůrazněno vonným a stříbřitým olistěním úctyhodných olivovníků. V bočních partiích a na dně údolí ale čeká překvapení: bujné výsadby po stranách, které jako by se vymkly zahradníkům z rukou, a dole u potoka louka, která vám připomíná popis krajiny od Ovidia. Potok se ztrácí ve vysoké trávě, kde je roztroušeno osmnáct magnolií, davídie, kamélie a další zajímavé dřeviny, kterým svědčí půda vlhká a svěží. Zdá se vám, že jste objevili ztracený ráj. Kolem je naprosté ticho, tedy téměř – až na ohlušující cvrkot cikád. A tak se osvěžte ledovou vodou ze strouhy a ulehněte do stínu stromů. Je čas siesty, můžete spát a snít. Z vůně levandule, tymiánu, rozmarýnu, pelyňku a růží hlava nebolí.
text: Jana Pyšková foto: ISIFA, autorka |
Francouzská zahradní siesta u Vily Noilles
V horkých dnech se těžký vzduch provoněný aromatickými listy a květy chvěje. Ve zvláštním světle vám pletou hlavu přízraky z minulosti: zkroucené kmeny olivovníků, kamenné zdi, siluety cypřišů a okolních kopců. Slunce pálí, ale kontury jsou jaksi nejasné, jako ve snu, který se vám zdá během spánku pod starými stromy za letní siesty.
