Skip to content

Květena australských zahrad

Pátý kontinent je v našem povědomí spojen především s představou vyprahlých pouští, jedovatých pavouků a hadů a častých požárů. Méně víme o mnoha pozoruhodných přírodních krásách světa, zajímavých ekosystémech a rozmanité flóře, snášející podmínky od tropických deštných pralesů až po vyprahlé skalnaté polopouště.

Obsah článku


Melaleuca linariifolia - hojná ve vlhčích, pobřežních lokalitách východního pobřeží. Surovina pro výrobu tea tree oil.

Acacia Georginae

Grevillea stenobotrya

Callistemon comboyensis - pochází ze střední části východního pobřeží, pěstuje se pro květy v létě a na podzim, nenáročný keř.

Eucalyptus erythrocorys

Eucalyptus pachyphylla - druh volně rostoucí v severních oblastech centrální polopouštní části Austrálie.

Lagunaria patersonii - původem z Norfolských ostrovů, snáší přímořské slané větry.

Banksia spinulosa

Eucalyptus erythrocorys s detailem plodů.

Dicksonia antarctica - široce rozšířená kapradina vlhkých oblastí východní Austrálie.

Dnes začíná být i flóra vedle neobyčejných skalních útvarů a pro nás často neznámých zvířat jedním z největších lákadel tohoto světadílu a po zásluze ji počínají užívat zahradní architekti i v okolí lidských sídel. Bohužel nebylo tomu tak vždy. První osadníci zavlekli do Austrálie mnoho kulturních i plevelných rostlin, které dnes vytlačují a dusí původní rostlinstvo. Přitom původní flóra je opravdu bohatá.

 

Odolné druhy

Mezi stromy zaujímají bezesporu přední místo blahovičníky, i u nás známější pod latinským jménem  Eucalyptus. Pro svou značnou odolnost a přizpůsobivost osídlily blahovičníky převážnou část subtropické Austrálie včetně těch nejsušších biotopů. Většina jejich druhů je dokonce odolná proti požárům. Jako jedny z mála rostlin si záhy našly cestu přes celou zeměkouli. Díky aromatickým silicím v listech a kůře, odolnosti a rychlému růstu jsou hojně vysazovány ve Středomoří a mnohdy se chovají podobně jako evropské rostliny v Austrálii — invazně. Oblíbeným stromem je rovněž ibiškovec — Lagunaria patersonii, vyžadující plné oslunění, hluboké a živné půdy, za to se odvděčuje bohatostí květů. Jeho původ není přímo australsko-pevninský, je z „nedalekých“ Norfolských ostrovů, které jsou pod australskou správou. Na rozdíl od ibiškovce rody Syzigium nebo Acmena přinášejí vedle krásných květů také jedlé plody, které by zvláště v případě Acmena smithii zasloužily většího využití coby ovocnina. Ostatně jejich bobule patřily mezi vyhledávanou potravinu původních Australanů a snad i zásluhou vzrůstajícího zájmu o původní obyvatele stoupá jejich konzumace.

 

Botanické zajímavosti

Mezi jehličnatými stromy převažují zástupci rodu Araucaria — blahočet, u nás dobře známý tzv. pokojový smrček či pokojová jedlička. Nejčastěji pěstovaná Araucaria heterophylla tvoří mohutné stromy snášející písčitou i lehce zasolenou půdu. Velmi pěkným vzhledem se vyznačuje Araucaria bidwilii, která má větší nároky na kvalitu půdy i ochranu před přímými větry. Vzhledem k četnosti výsadeb v botanických zahradách lze i v těch soukromých očekávat brzký nástup botanické zajímavosti Wollemia nobilis — jehličnanu z čeledi Araucariaceae — objevené teprve v roce 1994 nedaleko Sydney.

Mezi keři se velké oblibě těší hned několik rodů, mezi které patří především Acacia — kapinice, Callistemon — štětkovec, Grevillea — grevílie a Banksia — banksie. Zmíněné rody si různorodostí druhů nezadají se zmiňovaným blahovičníkem. Pro ilustraci, banksie, které můžeme na východním pobřeží obdivovat ve formě vyšších keřů druhu B. integrifolia nebo B. serrata, nalezneme v polopouštních podmínkách západní Austrálie v podobě B. repens, druhu, jehož větve jsou uschovány pod povrchem a na povrch vystupují pouze květní šištice a listy.

Pozoruhodným rodem keřů, ale i mohutných stromů je rod Melaleuca, známý spíše pro produkt, který se z jeho zástupců získává — tea tree oil. Zvláště často pěstovaná M. linariifolia je vhodnou surovinou pro získávání zmíněného oleje. Melaleuky dávají přednost hlubší humózní půdě, ovšem s nižším obsahem dusíku. Na severu Austrálie jsou zástupci tohoto rodu častým příslušníkem bažinných rostlinných společenstev, kde mnohdy tvoří i tzv. melaleukový prales.

 

Trávy a kapradiny

Hojně pěstované jsou pro nás exoticky vyhlížející rostliny rodu Xanthorrhoea — stromové trávy, nebo celá řada stromových kapradin. Zatímco stromové trávy jsou obyvatelé opravdu rozmanitých biotopů a svou nenáročností a odolností k požárům představují rostlinu mnohoúčelovou, stromové kapradiny jsou vázány především na vlhčí stanoviště. Svým vzezřením a příjemným jemným stínem však představují velice vyhledávanou součást zahradní flóry.

O zahradních rostlinách protinožců by bylo možné napsat ještě mnoho. Zmíněny nebyly například četní zástupci palem, cykasovitých rostlin a mnohých ovocnin. Také v tomto případě platí přísloví lépe jednou vidět než tisíckrát slyšet.

 

text a foto: Aleš Trnka
zdroj: Moderní byt 2/2003