 |
Původní dům, kterému se říkalo Třtická lísa, byl postavený v 17. století a po celou dobu sloužil jako hájenka až do roku 1996, kdy jej koupili manželé Zuzana a Mirek. Přestože oba pracují v Praze, nedělá jim potíž denně dojíždět do zaměstnání. S radostí se pak vracejí do svého hradu, dnes je to již rezidence Barvínek (podle plazivého keříku s modrými květy, který je hojný v okolních lesích), do své zahrady snů, do té oázy klidu a rodinné pohody.
|
Těžké začátkySamozřejmě že bylo zapotřebí rozsáhlé rekonstrukce, a to jak domu, tak zahrady. Nejdříve se vyklízelo a bouralo. Bylo nutné odstranit některá hospodářská stavení, která již pozbyla svou funkci, pokácet přestárlé a převážně nemocné ovocné stromy, srovnat celý povrch pozemku. Také vnitřek domu se upravil podle představ nových majitelů a pro jejich potěšení byla přistavěna zimní zahrada, která vytváří vstupní prostor domu.
|
  |
Les v zahraděDům stojí uprostřed zahrady s rozlohou dva a půl tisíce metrů a tak nebylo vůbec jednoduché tak velký prostor nějak zahradnicky vyřešit. Autorkou koncepce je z největší části paní Zuzana. Její citlivý přístup k prostředí se projevil zejména jakýmsi propojením zahrady s okolním lesem, takže běžné lesní jehličnany, buky a duby vstupují i do prostoru zahrady. Působí zcela přirozeně vedle nejrůznějších šlechtěných kultivarů jedlí, smrků a borovic, které paní Zuzana s velkou pečlivostí vybírala. Vše vysazoval usměvavý a laskavý pan Mirek a s některými již vzrostlými stromy to asi nebylo snadné. Ale dělal to rád a to i v případě, kdy bylo nutné některý takový strom přesadit znovu.
Bříza na uvítanouPříjezdová cesta je osázená břízami, jejichž bělokoré kmeny a svěže zelené lístky jakoby radostně vítaly všechny nové příchozí. Z listnatých stromů každého zaujme překrásný převislý jilm horský ( Ulmus glabra pendula), katalpa trubačovitá, líska turecká (Corylus colurna), červenolistý javor a buk, dále jsou zde topoly, jasany a celá řada nejrůznějších druhů keřů. Zahrada je ještě mladá, ale za pár let vykouzlí mnohá tajuplná zákoutí.
Z přírodního mokřadu za domem bylo vytvořeno jezírko. Je poměrně hluboké, ale zásluhou vodních rostlin a několika ryb je jeho voda průzračně čistá po celý rok. Za jezírkem je záhon rododendronů a azalek, v květnu zářících všemi barvami, který několika keři a krásnou metasekvojí přechází v rozsáhlé vřesoviště. Ve velké ploše trávníku zaujme menší rabátko, osázené stínomilnými rostlinami. Jsou zde půvabné hortenzie i několik druhů bohyšky (Hosta).
Všude je plno květin – růží, trvalek, pnoucích rostlin i letniček. Jsou u pumpy, u letního domečku, u vchodu do domu. Rozpoznávám vistárii, několik druhů plaménku, aktinidii již s plody velikosti angreštu, obrubník osázený žlutě kvetoucí mochnou, okrasné česneky, rozchodníky a další skalničky.
|
|
|
Místo pro odpočinekU stěny bývalého hospodářského stavení, dnes upraveného jako garáž, je postavena terasa s ohništěm a grilovacím zařízením. Velký stůl, dvě lavice a kolem dokola na nízkých zídkách truhlíky, které paní Zuzana každým rokem osazovala převislými muškáty. Letos je pro nedostatek času k jejich ošetřování vyměnila za voskovky. Odměnily se jí nebývalou záplavou květů.
Sedím na té terase, obklopená červenou záplavou květů a připadám si jako v pohádce. Popíjím kávu a povídám si s paní Zuzanou. Září jí oči, když mluví o svých květinách a o zahradě. Tady je šťastná. A co dělá v zimě? Listuje svou zahradnickou literaturou, pročítá, vyhledává a vymýšlí, co bude třeba na jaře udělat. Už se na to těší. Dívám se kolem a napadá mě, jak hluboko se duše lidí vtiskují do všeho, co sami vytvářejí. Také tu pečeť přívětivosti a laskavosti obou manželů nese jejich vysněná zahrada. Bylo krásné zde pobýt. |
