V hlavní roli česká krajina

Bylo to bezútěšné místo vsazené do kouzelné scenérie, jakých členitá krajina středního Povltaví nabízí mnoho. Bezútěšné svými křovinami z náletů, místy podmáčené, se slabou vrstvou jílovité půdy na skalním podloží. Kouzelné kulisou zdravých dubových velikánů, lesů lemujících prostor i vzdálených tmavě zelených horizontů.

Dnešní majitel dokázal hned po prvním zhlédnutí správně zvážit okolnosti a došel k přesvědčení, že ty příznivé vysoce převažují. Čím více zemí procestoval, tím více a naléhavěji si uvědomoval, jak krásná, jedinečná místa skýtá naše zem a že právě našel jedno z nich. Z obdivu k přírodě a zdejší krajině pramenila i jeho zásadní představa o umístění a architektuře domu, kterou pak vtiskl do ideového námětu: Nesmí vyzývavě a okázale rušit krajinu a bude obklopen převážně přírodní zahradou, která harmonicky naváže a začlení se do okolí.

Kromě jasných představ o uspořádání domu, vzhledem ke zvyklostem a životu rodiny, už další zásadní představy neměl a zejména tvůrci zahrady, osvědčenému odborníkovi Vlastimilu Kastnerovi z Lenešic, nechal zcela volnou ruku. Oba se pak nad plány a při postupu prací sblížili až ke přátelství, vzájemnému respektu a vznikl tak ideální stav, který vždy předznamenává úspěch díla.

Dům v hluboké jámě

Splnit základní požadavek majitele u dvoupodlažního domu bylo možné jen zapuštěním přízemí a nádvoří do terénu. Vyhloubení prostorné, pět metrů hluboké jámy, která by dávala před přízemím domu dostatek prostoru pro pěkné ztvárnění, příjezd a umožňovala přístup světla i slunce, předznamenávalo velké přesuny zeminy, hornin a pro zahradníka úkol materiál vhodně využít a ztvárnit. Za této situace se musel řešit přístup a příjezd k domu v oblouku vedeném stále hlubším zářezem, zpevněným – stejně jako stěny nádvoří – skutečně odborně poskládanou kamennou opěrnou zdí.

Skála jako přírodní útvar

Navršením vytěženého materiálu před dům a částečným rozprostřením, vznikla modelace terénu s poměrně strmým svahem před domem, která přímo vybízela k založení velké skály. Záměrně neříkám umělé, protože panu Kastnerovi se podařilo ze dvou set tun kamene vytěženého v lomu sestavit skálu, která po osázení budí věrohodný dojem, že je to přírodní útvar. Uložit a spasovat i několik desítek tun těžké kameny, aby pevně seděly a nemohly se nikdy hnout, zaspárovat je zeminou a vytvořit předpoklady pro osázení, už to samo o sobě byl mimořádný čin.

Pod skalou prochází v oblouku a přes kamenný most nad jezírkem s okrasnými kapry a jesetery příjezdová komunikace. Před ní je další z dominant zahrady – jezírko s okolím. Pohled od vstupní brány na tuto hlavní část zahrady je podmanivý také díky tomu, že dům se skutečně podařilo nenásilně začlenit do plenéru.

Zapojení zahrady do okolí

Další rozlehlá část zahrady byla po vyklučení bezcenných porostů, vybudování odvodňovacího systému a rekultivaci (například pro trávník se musela všude na jílovité a kamenné podloží navézt patnáct centimetrů silná vrstva substrátu), pojata jako vyloženě přírodní s využitím terénních vln a předělů. Velký rybník nechce majitel přes rady některých návštěvníků opatřit filtrací a provzdušňováním a oprávněně věří, že časem se voda „usadí“, upraví a díky svému přirozenému stavu přiláká mnoho živočichů i ptáků.

Krásná partie s rododendrony, kde zahradník využil velký sortiment krásných kultivarů skupiny Yakushimanum, je situována do polostínu velkých korun dubů. Hlavní téma po celé této části zahrady – trávník – je tu a tam členěno skupinami či solitéry jehličnanů, listnáčů, okrasných keřů a květin. Zahrada je osázena tak, aby stále něco kvetlo, upoutávalo.

Po celou dobu výstavby, terénních a zahradnických prací se majitel velmi zevrubně o vše zajímal s neskrývanou snahou jednotlivým krokům i výsledkům porozumět, aniž by do práce odborníka zasahoval. Také díky tomu vzniklo celkové dílo, které do písmene splnilo předsevzetí a může být vzorem citlivého přístupu ke krajině.

text: Pavel Chobotský

foto: autor
zdroj: Můj dům 4/2002