Skip to content

Zahrada krásná do poslední chvíle

Ať se mezi stromy převalují cáry mlhy, nebo do jejich řídnoucích korun bubnuje déšť, v hloubi téhle zahrady stále panuje vlídná atmosféra. Podzim ji proměnil v magickou krajinu, ve které si jako v pohádce připadají i ti, kdo na skřítky a kouzla nevěří.

To, že se na poli obklíčeném z jedné strany dálnicí D1 a z druhé někdejší císařskou silnicí vedoucí z Brna do Vyškova skrývá zahrada, naznačují vrcholy stromů čnící nad vysokým neprůhledným plotem. Někde tady se na koňském hřbetu proháněl francouzský vojevůdce Napoleon Bonaparte. Mimochodem nedaleko odtud, u Staré pošty, která je stejně jako celé území od Brna po Slavkov poznamenaná historií bitvy tří císařů, stojí jedinečný pomník padlým válečným koním. A jedinečná je také tahle zahrada, o kterou od jara do zimy a od rána do večera s láskou pečuje sympatická Kateřina.

Kouzlo starého sadu

Jako útulný pokojík zařízená, proti dešti a padajícímu listí chráněná terasa u domu láká ke klidnému rozjímání.Kateřina Čtvrtníčková je vášnivá zahradnice, a ačkoli působí křehkým dojmem, neváhá vzít do ruky motorovou pilu nebo sekeru, aby okolo čtyř set padesáti urostlých stromů v ovocném sadu udržela pod kontrolou a v dobré kondici. V tom, co by leckdo považoval za přítěž, spatřuje Kateřina obrovskou výhodu, protože bez stromové stařešiny by nejspíš zahrada měla jen půl ze své tajemné krásy.

Na mladých kmíncích ani žádné jiné rostlině totiž nevynikne pompézní ráz podzimnosti tak jako na košatých slivoních, dřínech či jabloních a hrušních, donedávna ověnčených neuvěřitelně sladkými i nakyslými plody.

„Každý druhý rok, pokud na jaře neuhodí pozdní mrazík, přichází opravdu štědrá úroda, že mám o práci postaráno na dlouhé týdny,“ říká Kateřina, která ani přes veškerou dřinu spojenou s opečováváním sadu o nějaké redukci neuvažuje a poctivě vysazuje náhradníky za odumřelé nebo dožívající jedince. Naposledy třeba jeřabiny.

Doporučujeme: Zahrada krásná k neuvěření

Podzim není jen o chladných nocích a mlhavých ránech. Dává také příležitost k tvorbě kouzelných zátiší. Šikovná Kateřina si je pokaždé „vymazlí“ do posledního lístečku.Její srdcovkou zůstává gargantuovský ořešák, který stojí na stráži u domu a šafránově žlutými listy zasypává širokou cestu z dřevěných pražců, propojující domovní dveře s vraty na hranici pozemku.

U paty ořešáku si až do příchodu mrazivých nocí užívají na čerstvém vzduchu dosny a asparágus. Ten je jakožto oblíbený doplněk řezaných kytic jedním z mnoha indicií, jež dávají tušit, čemu se majitelka profesně věnovala a k čemu se při nejrůznějších příležitostech, jako jsou Dušičky, advent nebo pálení čarodějnic, s oblibou vrací.

„Na práci aranžérky na brněnském výstavišti vzpomínám ráda, po narození syna už na ni ale nezbývalo tolik času. Teď pracuju z domu a čas plánuju podle potřeb. Nemyslete si ale, že se tím věci zjednodušily,“ směje se Kateřina, „jakmile vysvitne sluníčko, odkládám, co jde, nasadím holínky, rukavice a hurá do zahrady, abych tu něco zastřihla, tam zase okopala nebo něco nového vysadila. Resty pak doháním po nocích.“

Kdo se směje v houští

Skřítků žije na zahradě spousta. Posedávají v rozsochách stromů nebo se plaše krčí v houští. O tom, že je s nimi veseleji a že rozvíjejí prostor pro fantazii, není pochyb.Na hrušni se zmechovatělým kmenem sedí skřítek a upřeně hledí před sebe. Vidí staré loukoťové kolo pod smrkem, huňaté pásy stříbrolistých čistců, načepýřené trsy trav objímající útlý kmínek javoru, vidí i sýkorku, jak na větvi ořešáku vytlouká olejnaté jádro ze slunečnicové nažky. Třebaže je skřítek ze sádry, máte občas pocit, že vás provází na každém kroku. Jednou hraje na zvonkohru, podruhé se jako meluzína směje v porostu svíd nebo vám do vlasů hází zlaťáky z korun velkopavlovických meruněk, které se jako všechny ostatní stromy chystají na zasloužený odpočinek.

Toužíte-li po zahradě s pohádkovou energií, neměly by v ní podle Kateřiny chybět správné dekorace, ne nutně kýčovité, prostě veselé, pro dobrou náladu. Klidně přizvěte děti, ať rozhodnou, zda to bude domeček pro víly, plastika hub v nadživotní velikosti nebo třeba ciferník zavěšený na kmeni.

Díky stromům, nejen ovocným, ale také jehličnatým, z nichž většina pochází z doby, kdy světlo světa spatřil kultovní snímek Čaroděj ze země Oz, by se mohlo zdát, že tu zahrada byla odpradávna. Přitom ještě před sedmi lety připomínala spíš prales s kopřivami do pasu.

Také se podívejte: Zahrada plná důvodů k radosti

Neotřelé nápady zde člověka inspirují na každém kroku. Takhle třeba majitelka pasovala do nové role kované čelo postele koupené ve výprodeji za pár korun.Radikálních změn nebylo zapotřebí, stačilo jen pokosit trávu. Kateřině nezáleží na tom, aby se trávník podobal hřišti na golf, i když ten by se tu vzhledem k rozloze pozemku, která činí 7 000 m2, docela dobře hrát mohl. Daleko bližší je jí přirozenost, jakou si pamatuje z časů strávených u babiček na chalupě.

„Potrpím si na hezky upravená zákoutí, zároveň se ale snažím nesvazovat přírodě ruce. Kolikrát vykouzlí něco, co by nenapadlo sebenadanějšího designéra.“ Tam, kde by mohly být tuctové záhony, se na jaře rozvíjejí do krásy koberce konvalinek a kopretin. „Miluju jejich divokou povahu, ze zahrady si ukrajují čím dál větší krajíc, ale já jim v tom nebráním. Kopretiny neseču dřív, než se vysemení.“

O vzhledu zahrady pro příští rok majitelka rozhoduje už nyní, k jejím oblíbeným podzimním rituálům patří výsadba tulipánů. „Bohužel nejsem jediná, kdo pro ně má slabost,“ stěžuje si na hraboše, kteří se sem na zimu stahují z okolních polí a na dužnatých cibulích vesele hodují.

Nadějné vyhlídky

Kapradí se tváří, jako by se ho podzim vůbec netýkal. Že by svými dosud zelenými vějíři nechtělo odloudit pozornost od pestré listopadky v květináči? Starý sad pravidelně navštěvují veverky, krtci, zajíci i nesčetné množství pernatců včetně bažantů. Líbí se jim v obrubách pozemku zhuštěných jehličnany, které zajišťují soukromí a zmírňují hluk a prašnost z frekventovaných komunikací. Vstřícné zahradnici nedělá problém nalovit žížaly pro pohublého ježka. Zvířata zachraňovala už jako malá školačka, a aby pro své svěřence měla víc místa, přestěhovala se z Brna na venkov.

Kateřina je energická a veskrze obdivuhodná žena, která už víc než šestnáct let usilovně bojuje proti psím množírnám. Balú, Princezna, Čip a Bobo, to jsou jména jen hrstky pejsků, kteří u ní našli nový bezpečný domov. Život zachránila a dočasné útočiště poskytla stovkám dalších, ať zatoulaných, nebo odsouzených k utracení.

„Původně jsem chtěla založit vlastní útulek, rychle jsem si však uvědomila, že to není možné kvůli jedné noci, kdy tady v Kovalovicích přespal Napoleon. Každý rok se zde konají vzpomínkové akce s děly a ohňostroji, což psi snášejí velice těžce.“

Během rozhovoru jsem si všimla, že nás pozorně sledují čtyři čivavy. Jako by se snažily dodat: Až si budete pořizovat čtyřnohého přítele, zjistěte, odkud pochází, jak se žije jeho rodičům. A pokud netrváte na potvrzení původu, dejte šanci chlupáči z útulku. To proto, aby už žádný z nás nikdy nemusel zažít kruté podmínky, které v množírnách panují.

Kateřina Čtvrtníčková

…se dlouhodobě zabývá problematikou týrání zvířat. Byt vyměnila za dům se zahradou, kde může zachráněným pejskům nabídnout svobodnější život. Na předloktí ji symbolicky zdobí vytetované psí tlapky.

Kateřina Čtvrtníčková se dlouhodobě zabývá problematikou týrání zvířat. Byt vyměnila za dům se zahradou, kde může zachráněným pejskům nabídnout svobodnější život. Na předloktí ji symbolicky zdobí vytetované psí tlapky.

Další krásné zahrady: 

Odebírejte newsletter

Nechte si posílat novinky a inspiraci ze světa bydlení