Zahrada ve vodním úžasu

Kluk ze Lhoty, posléze profesor jazyků a velký znalec rostlin Vladimír Hříbal bydlí ve Lhotě u Kamenných Žehrovic od narození. Dnešní podoba zahrady je podle jeho slov dílem normalizace. Protože se po mnoho let nemohl věnovat tomu, co vystudoval, s nadšením se vrhl na velkou zahradu, kterou zdědil po rodičích. Ovocný švestkový sad tak v 70. letech zmizel a zahrada postupně uzrála v dnešní vodní království, které se v pátek a v sobotu otevírá i pro zájemce o koupi vodomilných a dalších rostlin.

Pan Hříbal sázel nejdříve dřeviny, většina z nich jsou tak už zdatní čtyřicátníci.

„Když přišla řada na jezírka, už jsem se stromům jen vyhýbal,“ shrnuje s nadhledem letitý vývoj. A byla to skutečně pořádná dřina. Zahrada má 3 500 m² a celou třetinu představuje vodní hladina. Je tu rozprostřeno asi 50 jezírek, největší pojme 30 až 40 kubíků vody. Všechna jezírka vyhloubil pan majitel vlastnoručně rýčem a rycími vidlemi, k čemuž dokonale využil svou ligovou džudistickou fyzičku. První jezírka vybetonoval, ale stačila tvrdší zima, aby beton popraskal. Všechna jezírka jsou dnes proto vyložená PVC fólií.Majitel nejenže hloubil jezírka, ale i vršil skalky a postupně je rozšiřoval. Zkoušel pěstovat mnoho rostlin, nedařilo se tu třeba jiřinám, a to kdysi nakoupil 500 keřů. Zato shromáždil rod bohyšek (Hosta), z nichž vytvořil velkou sbírku, která čítá na 1 200 druhů a odrůd. Podobnou, ale s jinými exempláři mají v Botanické zahradě v Tróji. „Hosty jsou vynikajícím podrostem pod ovocné stromy,“ říká jejich pěstitel.

„Jsem moudrý a líný, takže využívám toho, že u bohyšky většina vody steče do rostliny žlábkem řapíku, takže je pod nimi sucho a neobrůstá je plevel. Hosty měly dříve převážně květy v barvě lila a bílé, dnes existují také odrůdy s květy do červena nebo do fialova. Vývoj jde dál, existuje kolem 10 000 odrůd, mám výběr toho nejhezčího a novinky, rád zkouším. Chlap si má hrát a blbnout, jinak lítá za ženskými, po hospodách, za sportem či něco sbírá,“ usmívá se.

Kde se tu všude bere voda?

Vodu čerpá majitel jednak ze studny, jednak do jezírek stéká veškerá voda ze střech; odpadní voda z domu (z kuchyně, koupelny a pračky) míří do rostlinné čistírny. Tam z ní rostliny vysají živiny a vyčištěná se vrací do okrasných jezírek. A je jí tu potřeba… „Až 8 procent vody se může za parných dnů odpařit z bažin a z rostlin, které tam rostou, z vodních hladin 1 až 2 cm denně,“ připomíná pan Hříbal. Zvlášť hajní rostliny, jako bohyšky nebo prvosenky, jsou zvyklé na vlhko a polostín. Zalévá, kde je sucho, místa už má za ta léta dobře vypozorovaná. Když sází rostliny, míchá do substrátu rašelinu s pískem, aby půda dobře přijímala vodu.

Květy magnolie (Magnolia x soulangeana) rozzáří zahradu brzy na jaře. Ve skalce rostou zakrslé bohyšky (Hosta) Nad jezírkem se vypíná smrk východní (Picea orientalis ´Auerospica´), v popředí roste stromkový skalník (Cotoneaster) a zakrslé bohyšky (Hosta) V bažině rostou vrbiny (Lysimachia) s krásnými purpurovými listy, rozkvétají tu upolíny (Trollius) a blatouchy (Caltha). V pozadí žlutě kvete zákula japonská (Kerria japonica ‚Floreplena‘) Před vodní hladinou se vyjímá smrk ztepilý (Picea abies ´Inverza´) a fialové tařičky (Aubrieta)

Skvostná přehlídka

Na zahradě je větší sbírka listnatých dřevin a konifer, k vzácným a oblíbeným patří třeba metasekvoje čínská (Metasequoia glyptostroboides) – chrámový strom, nádherná zahradní opadavá solitéra, nebo španělská jedle (Abies pinsapo). Dalšími výjimečnými stromy jsou magnólie, například Magnolia x soulangeana, rozložitý strom, který začne kvést růžově ještě předtím, než na něm vyraší listy. V zahradě jsou rododendrony, azalky, stovka pivoněk…

Půda je tu kyselejší, což mají všechny tyto rostliny včetně host rády. Pán domu tu pěstuje hajničky, rostliny, které rostou v hájích, jimi a dalšími rostlinami doplňuje například hosty. Roste tu velká sbírka škornic (Epimedium), noholisty (Podophyllum), kokoříky (Polygonatum), ploštičníky (Cimicifuga), petrklíče (Primula), čechravy (Astilbe), žluťuchy (Thalictrum), popelivky (Ligularia) nebo kosatce (Iris). Pan Hříbal míval dříve jednu z největších sbírek venkovních leknínů, dnes jich „zbylo“ přes 150 druhů. Se ctí je doplňuje přes 70 druhů mokřadních a vlhkomilných rostlin.

Když se pana zahradníka s velkým ZET zeptáte, co má na zahradě nejraději, řekne po chvíli s nadsázkou: to, že na něj není vidět. A přidá na vysvětlenou: „V leknínech jsem už trochu ´vyhořel´, zabýval jsem se jimi moc dlouho a rozčiluje mě obouvat si pořád rybářské boty.“ Ale jinak je na zahradě víc než doma, nenajdete ho na ní snad jen v noci, když mrzne nebo prší.