Byt pro filmového Kristiána

Odvážný vstup
do půdorysu

Byty ve staré zástavbě, minimálně s datem ještě před prvními narozeninami první republiky, mají poměrně přímočarou dispozici vycházející z tradiční koncepce měšťanského bytu. Jejich signifikantním znakem je miniaturní koupelna, bohatě postačující k očistě „maloměšťákova“ těla, a velmi skromný pokojík pro služku „nalepený“ na kuchyň. Pro moderní rodinu bez služky, ale zato s vytříbeným vkusem a jasnou představou o životním stylu i denním provozu domácnosti skutečná výzva.

Mladí manželé s aktivními koníčky a intelektuálními zájmy, kteří se rozhodli pro rekonstrukci tohoto bytu v domě z počátku 20. století, proto stáli před úkolem, jak plnohodnotně využít a zároveň nepříjemně nezastavět všechny místnosti v bytě. Když k tomu připočteme lásku pána domu k nábytku i dekorativnímu stylu art deco, je jasné, že architekt Václav Hlaváček přizvaný k projektu rekonstrukce měl před sebou velmi zajímavou zakázku.

Není to tak dávno, co nábytek stylu art deco stával tak nějak stranou pod vrstvou prachu někde v zastrčených halách bazarů. Jakmile však došly biedermaierovské prádelníky i malované truhly jak ze Starého bělidla, došlo i na dvacátá a třicátá léta. Křesla s prosezeným čalouněním, ještě před deseti lety prodávaná sotva za pár tisícovek, se dnes šplhají do výrazně vyšších cifer. Není se ale co divit – co když v nich sedával sám velký playboy Clark Gable, nebo alespoň, při troše skromnosti, playboy středoevropského formátu Oldřich Nový. Pokud dnes na takový skvostný kousek narazíte v soukromém interiéru, jedná se většinou o pečlivě ošetřovaný solitér. Byt mladé rodiny zařízený takřka výhradně z originálních kousků ve stylu art deco je však rarita hodná pozornosti.

Vyhovět prostoru

Jak architekt Hlaváček dnes vzpomíná, práce na tomto bytě byla pro něho skutečným potěšením. Majitel bytu si totiž s architektem dokonale porozuměli v názorech na estetiku a funkci a provoz celého bytu. Rozhodli se nebránit se mírně romantické atmosféře starého bytu s dvojitými dveřmi, dekorativně řešenými zárubněmi a dřevěným ostěním pod okny. Shodli se především na tom, že hlavní kvalitou celého interiéru je jeho prostorová velkorysost, nezahlcená zbytečnými příčkami a kamrlíky, a výška stropů, kterou by byla škoda uměle snižovat vestavbou různých pater.

Aby však byt vyhovoval i nárokům mladé rodiny ve 21. století, bylo nutné přijmout fakt, že každá z místností pojme více funkcí: ložnice je proto spojena s koupelnou a zároveň pracovnou, kuchyň integrovaná s jídelnou, dětský pokoj s koupelnou a šatnou. Některé prostory měly z hlediska dnešního pojetí architektury obytného interiéru handicap průchodnosti. „S tím se ale nedá nic dělat,“ říká Václav Hlaváček. „Přes některé místnosti zkrátka chodíte víc a přes některé míň. Proto zde můžete kumulovat více funkcí a netrápit se tím. Na co mít byt srovnaný jak řádku brambor – tady máme jídelnu, tady kuchyň a tady… I v životě prostě něco využíváme víc, něco míň, tak proč to bez problémů nespojit v jedno?“ A tak v sobě vstupní hala skrývá funkci šatny, vítacího prostoru, salonku, ale i tranzitního prostoru mezi dětským pokojem a zbytkem bytu. A nikomu to nevadí.

        

Když se styl snoubí se stylem

Při prvním vstupu do interiéru bytu návštěvníka ve volné asociaci nutně napadnou dvě slova – odvaha a nenucenost. Odvaha ke skloubení stylu art deco s nejmodernějším designem, stejně jako nenucenost, s níž rodina s malým dítětem celý prostor obývá. Pro příklad není nutné jít daleko – sportovní vybavení včetně kol prozatím parkuje v budoucím dětském pokoji, do nějž se vjíždí přes předsíň se špičkově renovovanou podlahou z původních dochovaných parket. Razance moderního designu zase kovově zaduní v případě kuchyňské linky s antracitově zbarvenými dvířky a celou řadou výrazných nerezových prvků, v akordu se stylovou „ořechovou“ jídelnou z třicátých let. Tento příjemně sebevědomý a přitom kultivovaný, uvolněný přístup je charakteristický pro zařízení celého bytu a vytváří jeho originální atmosféru.

ART DECO V KOSTCE

Tento efektní, vysoce dekorativní a luxusní směr designu v užitém umění a architektuře se poprvé objevil na výstavě v Paříži v roce 1925. Art deco si rychle získalo oblibu po celém světě a z vyšší sféry módy pro movitější klientelu se brzy dostalo i mezi nejširší vrstvy. Inspiraci našel tento styl v geometrických motivech, v americkém džezu, v modernistických orientálních a arabských kostýmech Ďagilevova baletu i v pokladech nalezených v Tutanchamónově hrobce. Návrháři nábytku se inspirovali dokonce i dobou Ludvíka XVI. a empírem. To se projevilo například v používaných exotických a luxusních materiálech, jako je eben, slonovina, želvovina, zlato a perleť.

Skutečnou lahůdkou je koupelna rodičů, situovaná přímo vedle ložnice, v bývalém pokojíku pro služku. Za prosklenými dvoukřídlými dveřmi se otevírá luxusní interiér obložený španělským mramorem v barvě holubí šedi. Dvě umyvadla nabízejí příjemný komfort ranní i večerní toalety oběma manželům. Stylová čistota i velmi rafinovaný soulad barev mramoru, dřeva i malby na stěnách dokazují, s jakou pečlivostí architekt spolu s majiteli zařizovali tento prostor.

Synovi je v budoucnu určena střídmě a sportovně pojatá jednoduchá koupelna přímo navazující na jeho dětský pokoj. Jak říká architekt Václav Hlaváček: „Je vlastně otázkou k úvaze, jak by měl dětský pokoj vypadat. Jestli do něj patří krtečkové na stěnách nebo spíš jednoduché, účelné vybavení pro teenagera. Malé dítě se stejně nejraději batolí kolem rodičů a vlastní soukromí ocení až na prahu puberty. Celý dětský pokoj, a tedy i koupelna, jsou zde proto pojaty ve stylu „antivandal“, Kluk-lupič mezi 9 až 15 lety, který si prostě zaparkuje kolo rovnou v pokoji, zkrátka jen hodí na zem triko a zpocený jde přímo do sprchy.“ Tím spíš ještě v budoucnu ocení, že jej od prostoru, kde pobývají rodiče, odděluje neutrální pásmo haly.

 

Ing. Václav Hlaváček (1963) vystudoval v roce 1987 Stavební fakultu ČVUT v Praze – v ateliéru Vladimíra Dlaska absolvoval obor rekonstrukce budov. Pracoval ve Státním ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů pod vedením architekta Pavla Kupky. Poté spolupracoval s architektkou Jindřiškou Crickettovou. Společně s Benem Hoekem, Ronaldem ver Maasem a Villemem Kaujitem založil v roce 1993 v Praze pobočku rotterdamského ateliéru Studio acht. S Václavem Hlaváčkem zde spolupracují architekti Michal Mihalčík, Jana Strachotová ( spolupráce na publikovaném bytě), Majda Šnajdrová, Pavla Knoblochová a Igor Gál. Členy konstrukční skupiny jsou Petr Kopeček, Vlastimil Osouch, Tomáš Průcha, Tomáš Saifrt a Ludmila Saifrtová.

Kontakt:

V Zákoutí 4/1029,
170 00 Praha 7

e-mail: studioacht@studioacht.cz,
www.studioacht.cz

Byt ve stylu art deco prostě funguje – ve všech ohledech příjemně, pohodlně a velmi moderně. Kdo se nedůvěřivě dívá na život ve starožitnostech, by určitě změnil názor. A kdo má rád retro 30. let, ten si jen v skrytu duše závistivě povzdychne – tady by si mohl v křesle a se sklenicí špičkové whisky hovět sám filmový Kristián. Jen chudák služka by asi neměla kde složit hlavu.