|
|
Tento dům má křídla. Do jejich tvaru je totiž stylizovaná střecha domu, osově situovaného k protější sluncem zalité jižní straně údolního svahu. Jen vzlétnout… Třeba ke kopcovitému horizontu, kterému dominuje jedna z našich nejpozoruhodnějších architektonických staveb minulého století — televizní vysílač Cukrák.
Vzrostlý do krásy Dům ovšem pevně kotví ve svahu, do kterého je vsazený. Člověku až dává pocit, že z něho přímo vyrůstá. Samozřejmě že do krásy, které napomáhají i sluneční paprsky. Obytné místnosti totiž povětšinou směřují na jih, letní vstup na jihovýchod. Je rámovaný dvěma modrými sloupy a hodně prosklený, stejně jako hlavní obývací prostor. Ten má přes šedesát metrů čtverečních a členěný je pouze oboustranně průhledovým krbem, který odděluje kuchyň a jídelní kout od společenské části místnosti.V ní je sympatické posezení i večer, kdy se ke slovu dostává nepřímé osvětlení, které je skryté v plasticky řešeném stropě. „Navozuje příjemné pocity, protože vrhá měkké stíny, takže lidé jsou příjemnější už od pohledu. Mají k sobě hned blíž…,“ dodává architekt. Přes den halu prosvětluje šest metrů široké posuvné okno, které lze rozevřít až tak, že polovina plochy zůstává volná.
Proč nevytápět sluncem Netradičně řešené eurookno má i důmyslnou tepelněregulační funkci. V zimě je interiér výrazně zahříván slunečními paprsky, před kterými je naopak v létě, kdy je slunce na obloze už výše, promyšleně chráněn balkonovou římsou druhého podlaží. Právě balkon, který je osou směrovaný na jihovýchod, patří k dalším výrazným architektonickým prvkům stavby. Horní patro rámuje ze dvou stran s tím, že propojuje hned tři místnosti. V průčelí domu pak dokonce vytváří příjemný prostor před „soukromým obýváčkem“ a ložnicí majitelů domu. Dřevěná pergola nad balkonem splňuje jejich přání, aby si při večerním posezení mohli připadat, jako když sedí třeba někde na Riviéře… Na balkon vedou dveře i z pokojů dvou dnes už dospělých dětí. Jejich „balkonové“ soukromí zde symbolicky vyznačují dvě menší niky, které ale lze fyzicky i zcela oddělit. Spánek v pyramidě Z balkonu se otevírá překvapivý pohled do soukromí rodičů. Zkosený trojúhelníkový strop dává místnosti charakter důmyslně prosvětlené egyptské pyramidy. Není divu, že na horní, čtvrtkruhem tvořené galerii, původně plánované pro menší pracovnu, dnes mají majitelé ložnici. Spí se v ní prý natolik dobře, že člověk maně zavzpomíná na to, co vlastně ví o energii pyramidového prostoru. Paní domu skutečně potvrzuje, že zde k odpočinku potřebuje mnohem méně času, než tomu bylo například v ložnici jejich dřívějšího panelového bytu. Z galerie se sestupuje po lehkém žebříkovém schodišťátku dolů, kde je pracovní kout i sezení s televizorem, a člověk se znovu octne v „normálním“ světě. I když ne zas tak úplně.
Nic proti přírodě a člověku Architekt Teplý totiž bere za své mj. i zásady generacemi prověřeného učení feng-šuej. Situování domu k jihu, přírodní materiály, oblé tvary, které jen tu a tam kvůli kontrastu střídají pravoúhlé hrany – vše tomu odpovídá. „Nikde tady například nejdete proti ostré hraně, protože pocitově zraňuje lidskou duši,“ říká architekt. „Technicistní prvky jsem se snažil vyvážit přírodními třeba v zahradním a terasovém zdivu, které je vlastně jenom poskládané z naštípané surové žuly.“ Lidskou duši pohladí i další zajímavý architektonický prvek v podobě stropního okna nad vnitřním scho- dištěm. Průmět okna se odráží do podlahové dlažby ve spodním patře, kde má místo zimní zahrada. Až sem majitelé dají zamýšlené sezení, budou odkud moci pozorovat hvězdy.
Sever jako na horách Ze schodiště vedou dveře, kterými lze vstoupit do severní části zahrady. Z ní je patrný i kontrast celkového řešení objektu. Sever totiž působí i architektonicky mnohem víc stroze a chladněji než jih. Je to rovněž na přání majitelů, kteří mají rádi hory, a tak se v části domu chtějí tentokrát cítit jako na horské chatě, čemuž napomáhá i dřevěné podbití střechy. Smrkové dřevo je ale ve stavbě využíváno jako dekorativní prvek často, zejména pak v podobě výrazných modře zbarvených kónických podpěr střešních štítů. Zdobnou roli hrají také barevně zvýrazněné šambrány kolem oken nebo monolitická a do křivky zaoblená opěrná zeď, která vede od spodní příjezdové plošiny až k objektu. Za ní je vjezd do dvojgaráže v suterénu stavby, který je ovšem jinak zcela plnohodnotné obytné podlaží. Vedle užitkových místností v něm nechybí ani fitness, vinotéka s tanečním parketem i malou „palandárnou“ aneb pokojíkem pro více přátel, kteří chtějí zůstat přes noc… „Tím, že je dům podsklepený, vsazený do původního terénu, se stavba možná trochu prodražila. Získala ale vynikající tepelně technické vlastnosti,“ dodává architekt Teplý. „Majitelům se navíc vše vrací v pocitech. V tom, že je tady stále něco oslovuje…“
Ing. arch. Ben Teplý (vlast. jm. Bohumil Teplý, nar. 1950) – absolvoval fakultu archi-tektury ČVUT v Praze – 1990 založil vlastní ateliér Teplý – design – věnuje se nejen návrhům obytných domů, ale i komerčních a průmyslových objektů – některé realizace: sídlo firmy Iveco v Praze 9, foyer žižkovského Domu odborových svazů v Praze
Kontakty: TEPLÝ – DESIGN, Verdunská 20, Praha 6, tel./fax: 233 343 631, 606 608 123
text: Eva Šuhájková foto: Oto Pajer |
Dům, který má křídla
Už Le Corbusier tvrdil, že dům začíná být architekturou až teh-dy, když zapůsobí na emoce člověka. „Okřídlený“ dům architekta Bena Teplého, stojící na úpatí zeleného údolí nedaleko Prahy, prý právě v tomto duchu působí na emoce svých majitelů každý den.
