 |
Helena Třeštíková
|
 |
Ing. arch. Michael Třeštík
|
  |
| Přes sběratelskou vášeň Michaela Třeštíka bydlí v novém bytě kromě sbírek obrazů a historické keramiky zejména lidé. Oba manželé mají bohatý společenský život i svůj vlastní vnitřní svět. Vzhledem k tomu, že často pracují doma a tráví tu většinu času, potřebovali vytvořit místo, kde by mohli soustředěně přemýšlet a tvořit a také se cítit svobodně a přirozeně. Svůj byt považují za „futrál pro duši“. |
|
Helena Třeštíková se proslavila jako dokumentaristka zejména svými časosběrnými dokumenty, v nichž sleduje portrétované osoby v delším časovém úseku a zaznamenává jejich vývoj. Například před dvaceti lety oslovila několik mladých párů, které se rozhodly pro společný život, a sledovala tyto dvojice v prvních letech manželství v sérii s názvem Manželské etudy. Vrátila se k nim po dvaceti letech společného života, aby s nimi natočila další cyklus.
Ke své práci dnes využívá novou pracovnu, která je jejím královstvím. Má zde všechno potřebné, aby se mohla probírat natočeným materiálem a dělat přípravu do střižny. Když paní režisérka nepracuje, může odpočívat na terase, po které vždycky toužila. Za to, jak pěkně nový domov vymyslel, chválí svého manžela, kudy chodí.
Vaření je nutné zloPři tvorbě bytu se Michael Třeštík řídil několika hlavními kritérii. Jedním z nich bylo striktní oddělení soukromé části bytu od společenské, takže tu jeden z manželů může mít sešlost přátel a druhý zároveň klidně pracovat nebo odpočívat. Společenský prostor, třebaže je velký, neobsahuje kuchyň, jak je dnes často zvykem.
Třeštíkovi považují vaření za nutné zlo a ztrátu času, který se dá věnovat užitečnějším věcem. Když k nim přijde na večeři návštěva, dostane do ruky jídelní lístek z nejbližší restaurace a jídlo, které si vybere, nechá hostitelka donést domů. Kuchyň je v tomto bytě vlastně jen servisní prostor a jídelní stůl je méně důležitý než pracovní stůl paní režisérky nebo stůl pana architekta.
Za pár korunVe vstupním podlaží je tedy velký obytný prostor, který je současně pracovnou muže, o patro výš jsou ložnice, koupelny, pracovna ženy a prostory pro sbírku. Decentní barevné ladění a jednoduché čisté linie dodávají interiéru vzdušnost a nadčasovost. „Vynaložili jsme spoustu energie na to, abychom vyloučili krov a celý prostor konstrukčně vyčistili a sjednotili,“ vysvětluje Michael Třeštík. „Pak jsem se snažil, aby použité materiály byly funkční a na nic si nehrály. Přitom celé zařízení je vlastně za pár korun. Zčásti je to třicet let stará bílá skládačka pořízená ještě z novomanželské půjčky, zbytek je to nejlevnější, co je na trhu.“
Na stejné notěStavba sama prý probíhala vzácně šťastně. Mezi uchazeči o stavební zakázku byl i nenápadný usměvavý inženýr Karel Klimt. „Cítil jsem, že s tímhle člověkem si budeme rozumět,“ vzpomíná architekt Třeštík. A taky ano. Stavitel měl neuvěřitelné pochopení pro změny a improvizaci, zároveň ale dodržoval termíny i rozpočet. Kamarádství, které se vytvořilo během stavby, přežilo i kolaudaci a závěrečné vyúčtování, což je v tomto kraji naprosto unikátní.
|
|
  |
Kontakty:eANTIK,
Kostelní 14, Praha 7,
tel.: 736 646 913,
e-mail: eantik@eantik.cz, www.eantik.cz;
ING. KAREL KLIMT,
Alešova 545, Dobřichovice,
tel.: 724 107 501
|
