|
|
Architekt Martin Frank se ocitl u zrodu domu ve fázi, kdy už byl projekt hotový. V návrhu nabídl několik dispozičních změn a majitelé usoudili, že jsou natolik zásadní a zajímavé, že na ně přistoupili.
Představa investorů nebyla na začátku zcela jasná, ale společnými rozpravami o možnostech dalšího ubírání jim architekt dopomohl k utříbení názorů a dovedl je k závěru, že nejdůležitější je, aby se v novém domě cítili dobře, což nemusí být vždy taková samozřejmost. Celý interiér je tedy dílem architekta Martina Franka. Později ovlivnil i barevnost domu a řešení zahrady, dokonce i koberce byly dělány na zakázku, a tak mohl zvolit rozměr, barvy, vzor i kompozici. A co také není příliš obvyklé: exteriér byl přizpůsoben interiéru.
Jako filmová kulisa Při vstupu do rodinného domu se nabízí působivý pohled. Zdá se vám, jako byste hleděli přes filmovou kulisu. Pokud jsou všechny dveře otevřené, oči ihned spočinou na poli. Skleněné posuvné hliníkové dveře, které sahají až ke stropu, umožňují totiž průhledy celým prostorem bytu. V přízemí jsou posuvné paravány – ty prostor opticky rozčleňují. Zatouží-li majitelé po vzdušném prostoru, může byt zůstat celý otevřený. V pracovně zase získáte dojem, jako byste se nacházeli v šestém patře. A to všechno proto, že dům v nové zástavbě je vystavěný ve svahu, a vy se díváte přímo na zeleň blízkého lesa.
Kuchyň není vězení Spodní část domu zahrnuje obytný prostor, kuchyň, jídelnu, schodiště, ložnici, šatnu a koupelnu. Nahoře jsou pak tři ložnice s šatnami a dvě koupelny. Jedním z požadavků majitelů bylo, aby se kuchyň stala součástí obytného prostoru. Není to žádný izolovaný pracovní kout pro kuchaře, ale místo, které vám po celou dobu přípravy jídla umožňuje komunikaci s přítomnými. Základním použitým materiálem v kuchyni je dřevo, na pracovních plochách a dřezu byla pro rovnoměrné vyvážení zvolena kombinace dřeva s nerezovou ocelí.
Koupelny se dobře udržují čisté Koupelny byly navrženy z jednoho typu materiálu – ze slinuté kalibrované keramiky v kombinaci matu a lesku. V koupelně pro hosty je matná podlaha s lesklými proužky, v druhé je použita zelená v kombinaci lesku a matu a ve třetí čokoládově hnědá barva. Potlačením spár dlaždic se podařilo vytvořit jednolitou a hladce působící plochu. Čistý interiér umožnil umístění solitérních kusů nábytku a pultů s umyvadly. Při návrhu koupelen myslel architekt Martin Frank také na to, aby běžné kosmetické předměty, které jsou denně používány, byly stále uklizené. Proto bylo důležité najít pro ně vhodné místo: za dveřmi dřevěné niky či v otevřených prostorech, které slouží pro odložení ručníků či košů. Tam se také mohou ukládat některé kosmetické potřeby. Koupelna se potom snadno uklízí a udržuje.
Závěsný nábytek se osvědčil Atmosféru domu vytváří osvětlení, které je vestavěné do zdi a stropu. Nad jídelním stolem je použito závěsné osvětlení a pro doplnění jsou v místnostech ještě umístěny stojací lampy. Výrazně teplou barevnost interiéru vytvářejí přírodní materiály a rezavě hnědé tóny. Materiály byly navíc voleny v omezeném počtu, aby mohla dobře vyniknout kombinace struktur kůže, dřeva a vlny. Investoři požadovali, aby v domě byl minimální prostor pro ukládání věcí. Nábytek byl proto navržen tak, aby splýval se stěnou a působil subtilně. Majitelé takový způsob úložného prostoru ocenili. Krátce po kolaudaci domu zapomněli zatáhnout ventil u zahradního zavlažování a celé přízemí bylo vytopeno, ale závěsného nábytku se nedotkla ani kapka vody. Také si pochvalovali volbu přilepené podlahy (namísto plovoucí), na níž už nejsou vidět žádné stopy po nevítané vodě.
Kam s krbem? Oříškem bylo umístění krbu. Hodil se právě do míst, kde je i televize. Ale nechat je vedle sebe není zrovna ideální řešení. Krb se nakonec zapustil do zdi sousedící s garáží. Přestal tedy být dominantní. Krb integrovaný v prostoru je zhotovený z šamotových cihel a pohledového betonu.
Kontakt: ING. ARCH. MARTIN FRANK, Espriinterier, Slovenská 2685, Zlín, tel.: 577 432 358, e-mail: espri.interier@volny.cz
text: Lenka Kopecká a Sylva Pavlínková foto: Toast |
Hlavní je cítit se dobře
Manželé středního věku se na architekta Martina Franka obrátili na základě doporučení a přáli si, aby jim navrhl interiér pouze jediné místnosti. Po několika konzultacích přišli Frankovu racionálnímu stylu na chuť a další spolupráce se rozjela naplno.
