Interiér: Bílá na dřevěném základě

Po šestnácti letech strávených v rodinném domku za Prahou zatoužili manželé Jan a Lucie po návratu do města. Získat zpět nezávislost na autě, odbourat každodenní jízdy tam a zpět. Možnost kdykoliv si zajít pěšky do obchodu, do divadla, kina nebo restaurace je přivedla k nápadu pořídit si byt v širším centru Prahy.

„Nevyžadovali jsme balkon, terasu nebo umístění ve vyšším patře. Chtěli jsme byt, který nám i za dvacet let bude velikostí a polohou stále vyhovovat,“ shodují se manželé. Srdcem je to táhlo na Vinohrady, avšak objevit odpovídající bydlení se ukázalo náročnější, než tušili. Většina bytů před rekonstrukcí vypadalo katastrofálně a ty po rekonstrukci nebyly podle jejich představ a vyžadovaly by také další investice.

Po čtyřech měsících hledání zvažovali, že pátrání odloží a znovu se porozhlédnou až za půl roku. Poslední prohlídka však byla úspěšná. Třípokojový byt s kuchyní situovaný do zvýšeného přízemí zrekonstruovaného činžovního domu z konce 19. století je přesvědčil. Byt se nacházel ve stavu před rekonstrukcí, cena byla přijatelná.

Teď tomu je právě rok, co žijí střídavě v rodinném domě a bytě. Trvalému usazení v centru nepřeje pes Ron, který raději pobíhá po zahradě než po vydlážděné Praze. Zato syn Tomáš by se natrvalo přestěhoval rád, má blízko do školy i za kamarády. „Už se těšíme na výrazně intenzivnější využívání našeho bytu,“ shodují se členové rodiny.

Stavební úpravy

Sehraný tým odvede vždy svou práci nejlépe, proto dali manželé na doporučení stavbyvedoucího a obrátili se na Ing. arch. Janu Šimánkovou. „Její předchozí realizace se nám líbily, mohli jsme tedy začít spolupracovat,“ dodává paní Lucie.

Hlavním požadavkem bylo zachování historického rázu bytu se secesními prvky. Od plánované repase podlah, oken i dveří však ustoupili, jejich stav byl natolik nevyhovující, že je nahradili replikami nebo řešením s dobově odpovídajícími prvky. „

Měla jsem tisíce nápadů, například jsem zamilovaná do retro lednice od Gorenje, ale architektka mi opatrně vysvětlila, že se do navrhovaného interiéru nehodí. Když vidím výsledek, musím jí dát za pravdu,“ vysvětluje paní Lucie klady spolupráce.

Dva větší zásahy si vyžádala původní dispozice, všechny čtyři místnosti byly přístupné pouze ze vstupní haly. V obytné části ­orientované do ulice bylo žádoucí posunout příčku a zvětšit prostor kuchyně s jídelnou a dále ho širokými posuvnými dveřmi napřímo propojit s obývacím pokojem.

„Obývací pokoj jsme si přáli samostatný, aby se v něm člověk mohl nerušeně dívat na televizi, zatímco kuchyně žije svým životem,“ říká pan Jan. Protože původní dveře z obývacího pokoje na chodbu nebyly potřebné a jejich úmístění neumožňovalo využití celé plochy stěny pro zřízení vestavné skříně, rozhodli se je zrušit.

Na úkor ložnice byla zvětšena koupelna, aby se do ní vešla i toaleta. Zásah do nosné stěny si vyžádal posouzení statika a zpevnění železnou konstrukcí.