Interiér: Z velkého do menšího

Po dlouhém vnitřním přemlouvání, které trvalo přibližně šest let, se majitelka tohoto bytu, dáma v penzi, rozhoupala a udělala jedno z významných životních rozhodnutí. Opustila své osmdesátimetrové komfortní bydlení na jednom konci Prahy, aby se přestěhovala až na druhý konec do bytu o rozloze okolo 60 m2, ale blíže ke svým nejmilejším, ke svým dvěma synům a jejich rodinám.

Dobrá rada nad zlato

Protože tušila, že jde o její poslední stěhování, rozhodla se oslovit profesionály. Obavy spojené se stěhováním do menšího prostoru byly hlavním motivem a s odstupem času je za toto rozhodnutí velice ráda. Gabrielu Hámovou si vybrala na základě již hotových realizací, kterými se tato bytová designérka prezentuje v médiích. A jak obě říkají, hned na „první dobrou“ si padly do oka a do noty.

Pohovka jako dominantní solitér

Majitelka bytu, babička čtyř vnoučat, se nechala přesvědčit Gabrieliným výrazným rukopisem, neboť tušila, že mají přibližně stejný vkus, ale s jedním zásadním rozdílem, jak sama poznamenala: v porovnání s Gábinou neumí skloubit barvy, nemá tak citlivé vnímání při výběru a kombinaci odstínů.

Požadavky na interiér neměla v zásadě žádné. Potřebovala pouze velkou rozkládací pohovku, která poslouží jako plnohodnotný azyl pro přespání jejích milovaných vnoučat. Designérka Gábina pracovala s dispozicí polyfunkčního prostoru tak, aby pohovka byla výrazným solitérem, který vytvoří optický předěl mezi obývací a jídelní zónou. S respektem přistoupila k již stávajícímu kuchyňskému zázemí ve vanilkové barvě, od té se „odrazila“.

Odvážné, a přesto konzervativní

„Když jsme se poprvé s majitelkou setkaly, měla na sobě půvabný fialový svetřík a já si říkala, že tato barva jí skutečně sedí. Vyšla jsem z jejího naturelu, a tento přístup se prolnul napříč celým interiérem,“ vysvětluje designérka Gabriela Hámová.

Interiérové zařízení vybavené doplňky a předměty paní majitelky doplnila o solitéry, které zrestaurovala a vdechla jim druhý život. Záměrem bylo vytvořit příjemný průřez dobou a vzpomínkami života „paní domu“.