 |
KDO TU ŽIJE…
ADRIAN SIMONSEN – 35 let – podnikatel v oboru stavebnictví/dřevostavby – rodina – žena Ingrid (33) a děti Andreas (6) a Thea (4) – volný čas tráví s rodinou v horské chatě, rybaří, věnuje se turistice – „Z každodenní rutiny by se neměla stát nuda.“ |
Hned zkraje se musím zaměřit na velikost bytu. Je opravdu maličký. Nepřipadá vám stísněný?Nejste první, koho jeho rozloha zaráží. Ale když je člověk sám, proč by si měl za každou cenu pořizovat velký byt, který stejně nevyužije? Pracuji přímo v Oslu, ale má rodina žije mimo město. Abych nemusel denně dojíždět za prací, pořídil jsem si tento malý skvost. Je světlý, útulný, mám tu vše, co potřebuji, hlavně klid a pohodlí. To je pro mě to nejdůležitější.
Byt je opravdu útulný a neobvykle zařízený. Mohl byste ho blíže popsat?Jak říká moje žena, ve vybavení bytu se odráží má osobnost. Živý, rozpustilý, bláznivý, ale ukázněný, v lecčems skromný (to se týká zvláště velikosti prostoru), vyčnívající z davu. To jsem vyjmenoval jen ty kladné vlastnosti, ty záporné zmiňovat nemusím.
Co vás vedlo k tomu, zařídit byt v tomto rozpustilém stylu?Měl jsem určitou vizi už dlouho předtím, než jsem si byt pořídil. Chtěl jsem, aby interiér nepůsobil nudně a chladně. Nic neutrálního. Každý den trávím dlouhé hodiny v mdlé kanceláři, v bezbarvých zasedacích místnostech a tichých restauracích. Je pro mne proto důležitá atmosféra interiéru, ve kterém jsem ve svém volném čase. Potřebuju trochu rozptýlení, abych se mohl odreagovat od pracovních povinností.
To naprosto chápu. Ale vysvětlete mi, co znamenají ty obrovské tužky a šroubovák? Jste domácí kutil?To rozhodně ne. Nejsem manuálně zručný. Ale možná právě proto tady jsou. Jak už jsem říkal, vždycky se pokouším trochu vyčnívat z davu. Jmenujte alespoň jednoho člověka, který má doma vystavený obří šroubovák nebo kuchyňskou metlu na podstavci. Je to přece zábava, a o to mi jde. |
|
Jak se zdá, vaše žena se s vámi nenudí. Pomáhala vám nějak se zařizováním, nebo jste to měl celé ve své režii?Samozřejmě že mi pomáhala. Například všechny obrazy, které zde můžete vidět, vybírala ona. Jednoho dne jsem se vrátil z práce domů a visely na stěně. Zvláštní na tom bylo, že mne to nezarazilo. Prostě sem skvěle zapadly. Jako by tu visely už dávno předtím. Udělala mi tím velkou radost. Umění je její hobby, ví, co se mi líbí, a dokáže to skvěle zkombinovat se zbylým vybavením interiéru. Myslím, že se jí to opravdu povedlo. |
|
|
Nemohu opomenout zajímavý výběr sedacího nábytku. Má také nějaký svůj příběh?To bych nebyl já, kdyby neměl. Jak je patrné, sedací souprava se do obývací části bytu nevejde. Hledal jsem nějakou alternativu, jak jinak než neobvyklou. I něčím výjimečnou. Jednou jsem se procházel s rodinou po hlavní třídě a narazil na obchod s designovým nábytkem. Jen jsme s ženou nahlédli, děti se však rozběhly dovnitř a uvelebily se v těchto křeslech. A bylo vybráno. Podstavec je vyrobený z odolného bílého plastu a sedák je vyjímatelný, což je z hlediska údržby velmi praktické. Plastové barové židličky jsme ve stejném obchodě zakoupili později. Kovovou židličku jsem dostal darem od kolegy.
Všimla jsem si, že jste vkusně propojil moderní design s klasikou v podobě dřevěných kuchyňských dvířek.Ano, ale prvotní záměr to rozhodně nebyl. Kuchyňská linka je původní. A jelikož jsem si nechtěl přidělávat další práci hledáním nové, oživil jsem ji alespoň doplňky v obdobném duchu, jako je výzdoba celého bytu. |
Kde se dají takové věci koupit? To jistě není standardní nabídka obchodů s interiérovými doplňky.Je i není. Ale je pravda, že spoustu věcí jsem zakoupil v internetových aukcích a místních bazarech. Touto cestou seženete opravdu všechno. Hodně věcí jsem získal také od rodičů – když důkladně prohlédnete starou půdu, určitě narazíte na skutečné poklady.
Poslední otázka se týká použitých kožešin, jak na podlaze, tak jako přehoz přes postel. Také něco symbolizují?Vůbec ne. Asi to ode mne jako od muže bude znít zvláštně, ale mám kožešiny rád. Je příjemné procházet se po hřejivém chlupatém koberci, zimy jsou tu přece jen dost drsné. Navíc se nemusím bát, že je někdo zničí, tím myslím naše děti. Doma bychom si to dovolit nemohli. |
 |
