|
|
Pro onen už zmiňovaný výsledek jsou samozřejmě vždycky důležité i finance. A stavební spoření na tak velkou akci tehdy osmadvacetiletému vychovateli rozhodně nemohlo stačit. Naštěstí i v tomhle směru výrazně pomohla rodina (ostatně jako po dobu celé stavby), navíc bylo možné se napojit na stávající rozvody v domě, a výtah, který by byl nezbytně třeba, už vystavěla někdejší domovní správa jakoby splátku za neoprávněný „pronájem“. Jenže i tak se zdálo, že na komfort půdního bydlení si jeho majitel bude muset nechat zajít chuť přinejmenším do doby, než se mu z pronájmu vrátí investované prostředky. Všechno se vyřešilo ve chvíli, kdy brněnský architekt Petr Skrušný přišel s návrhem zvednout do dvora střechu objektu a vtěsnat do vzniklého prostoru byty dva, mezonetové. Menší z nich (80 m2) pro investora, větší (145 m2) jako zdroj příjmu. Zatím. V budoucnu se totiž klidně může situace obrátit, oba byty se také dají spojit v jeden velký s třemi koupelnami…
Atmosféra rozhodující Představy o tom, jak by chtěl jednou bydlet, nosil pan Ondřej v hlavě už dlouho. Přiživovány listováním v časopisech o bydlení vykrystalizovaly v jasnou hlavní ideu: pořídit si prostory, z nichž bude atmosféra dýchat už díky stavebním úpravám, ještě než je uživatel zaplní zařizovacími předměty – a těch je tu třeba minimum. Půdu v dědečkově činžáku mu seslalo samo nebe, jenže jak do ní dostat onu zemitost a hřejivost hliněných staveb, v nichž se mladý muž zhlédl?
„Chtěl jsem se cítit co nejvíc jako v přírodě, mít ji pod nohama, nad hlavou, kolem sebe… Konkrétní podoba a tvary všeho, co mě obklopuje, pak vznikaly vlastně až za pochodu. Moc jsem se bál, aby výsledek nebyl kýč, v době stavby jsem se často budíval brzy ráno s neodbytnými myšlenkami na rozhodnutí učiněná předchozí den, znovu a znovu jsem zvažoval, jestli byla správná a jestli by nebylo lepší zvolit něco jiného…“
Obliny místo rovin Prostorové vlnobití, které je nakonec pro oba byty charakteristické, je také dílem dlouhých diskusí nad architektonickými plány. Například v pů- vodních návrzích počítal architekt Skrušný s klasickým geometrickým členěním plným rovin a úhlů. Jenže zákazník toužil po oblinách, po tvarech a barvách příjemných na pocit, pohled i dotek, po liniích, které maximálně usnadní proud energie i pohyb člověka v prostoru. Takže například původně rovné schodiště do podkroví v menším z bytů se nakonec ne tak strmě a navíc i ladně ovinulo kolem nezvykle tvarovaného kulatého krbu. V rozlehlejším bytě vlastně po vlnách kloužete hned za vstupními dveřmi, „doplujete“ po nich až do působivé koupelny… Zaoblení se nevyhnula například ani dvířka lednice. Aby zapadla do potřebné linie stěny, v níž je zabudována, dostala odpovídající dřevěný „nástavec“ z javorové dýhy. Vzhledem k poněkud atypickému charakteru obytného prostoru a také požadované barevnosti, která odpovídá přiznanému trámoví, bylo ostatně nutné dát u stejné firmy na zakázku vyrobit kuchyňskou linku, dveře i některá střešní okna (ostatní nesou značku Velux).
Sám sobě dozorem V bytech není jediný detail, na němž by se jejich majitel nepodílel myšlenkou. Na dobu vestavby (přes rok) dal dokonce vale svému zaměstnání a věnoval se dozorování stavby. V těsné spolupráci se stavbyvedoucím realizační brněnské firmy Architektonika 3000 Janem Karbašem čelili všem situacím, eventuálním problémům a někdy i nepříjemným překvapením, o něž při adaptaci půdních prostor nebývá nouze. Průběžných změn bylo hodně, dotkly se na poslední chvíli například i dispozic v horních patrech, kde namísto původně chystaných oddělených místností vznikla jedna velká klidová zóna – se zřetelem na to, aby se v budoucnu v případě potřeby velmi jednoduše a s použitím několika sádrokartonových příček dala přebudovat do architektem plánované podoby. Na všechno se investor navíc díval očima nadšeného ekologa, odtud například důraz na dokonalou tepelnou izolaci, která šetří stále dražší energie, na přírodní materiály, jejichž součástí je třeba i poctivá dřevěná prkenná podlaha. Záležet si dal také na odhlučnění, náhodného návštěvníka ani nenapadne, že pod jedněmi okny pulzuje živý automobilový provoz a na straně druhé železnice.
Klidné a zdravé bydlení je pro pana Ondřeje velmi důležité, proto také trochu začíná pošilhávat po venkově. Zatím si ale ve svém půdním království chce nejdřív „odbydlet“ veškerou vydanou energii, odpočinout si od stresů, kterým se při vestavbě nevyhnul. Pak možná najde dost sil na další zabydlovací akci…
Kontakty: Architektonika 3000, Pod Kaštany 22, Brno, tel.: 549 25 63 96; Antre 3000, Bohunická cesta 330/3, Moravany u Brna, tel.: 547 21 26 10; D-Fortel, Petrovice 33, okres Znojmo, tel.: 515 32 31 01
text: Alena Müllerová foto: Iveta Kopicová |
„Mexické vlnobití“ pod pražskou střechou
Možnost splnit si letité představy o bydlení přinesla našemu hostiteli restituce. Poměrně velká půda starého rodinného činžáku přímo vybízela k rozletu fantazie, zaručenou jízdenkou k úspěchu se stala volba dobrého architekta a realizační firmy. „Chtěl jsem někoho, komu bude stejně jako mně záležet na výsledku a bude se na něm podílet. A povedlo se.“
