Michal Horáček: Zamyšlení vestoje

19. 5. 2008

4 min. čtení

MICHAL HORÁČEK, textař

■ Kolem roku 1982 začíná svou dráhu textaře

■ Roku 1984 navazuje spolupráci se skladatelem Petrem Hapkou

■ Roku 1989 zakládá společně s Michaelem Kocábem občanskou iniciativu MOST

■ V roce 1997 je zvolen předsedou Rady Akademie populární hudby

■ Od roku 1999 pomáhá Nadaci Paraple

■ V současné době studuje antropologii

O té židli teď něco povím

Dá se na ní jen sedět. Kdybych ji chtěl používat jako jiné židle, tedy i jako schůdek, z něhož lze dosáhnout do horních polic knihovny (kde jsou díla jako třeba Palackého Krasověda, důstojná, ale nečtená), zničil bych ji. Sedátko je totiž z nějakého propleteného lýčí. Opěradlo taky. Je to židle, která říká: Patřím k psacímu stolu. Ty sedni a piš.

Sedám tedy a píšu, zrovna dneska tenhle fejeton. Moje židle mi takové rozhodnutí usnadňuje, protože se tiše ptá: Co váháš? Copak jsem ti nepomohla v jiných, svízelnějších situacích? Copak jsem ti věrně nesloužila i v těch bídných časech, kdy jsi místo pracovny měl jen ten kumbál s okýnkem do světlíku? Uznávám: sloužila. Už tehdy, kdy jsem ještě nevlastnil nejen dřevěnou benátskou krasavici a kamenné oči Egypťanovy, ale ani dům a dokonce ani pořádný psací stůl – jen špatně dýhovanou desku, která svými devadesáti centimetry zabrala celou šířku místnosti.

Kancelářské křesílko Titel, látka nebo kůže, má dvě výšky opěradla, nastavitelnou opěrku, cena od 20 368 Kč bez DPH, NO+BL nebo JESPEN Business XP model 4030 S (Rovo), š. 65 x hl. sedu 42-47 cm, šíře sedu 47 cm, výška 109-130 cm, váží 27 kg, nastavitelná zádová opěrka, kříž z leštěného hliníku s dvojitými tvrdými kolečky, cena od 16 600 do 23 800 Kč, DELSO Manažerská židle Active se speciální synchronní mechanikou, hliník nastříkaný latexovou pěnou, područky nastavitelné do čtyř stran, cena od 15 410 Kč, bez DPH, NO+BL

Ze světlíku se ozývaly výčitky, které si nájemníci bytů v různých patrech vzájemně adresovali; židle povzneseným mlčením naznačovala: Nevšímej si toho. Sedni a piš o něčem pořádném. Psal jsem tedy o muži, který svou ženu nevítá otázkou „Kdes byla, mrcho?“, nýbrž „upadá v záchvaty a volá: Ty jsi má levandulová.“ Psal jsem o jiném, který jinou ženu ubezpečuje, že není mincí, zakutálenou pod rohožku dní, že totiž má grácii, která se nemění, a tu že on rozeznává, vždycky rozeznává.

Jak se časy měnily a mě obstoupily mnohé krásné věci, uvědomil jsem si: s žádnou z nich mě nepojí a nikdy pojit nemůže ta stará známost s před-mětem, který by za krásný označil sotvakdo. A jestli jsme se – já a moje židle – snad kdysi mohli sami za podílníky krásného považovat, dávno nemůžeme. Mně ubyly vlasy a přibyla kila, zatímco židle je prošoupaná, oblýskaná a roz-vrzaná možná ještě víc než já. A to už je co říct. Přesto – kdybych musel domov opustit a vzít si jediný předmět, byla by to ta obyčejná židle. Tam, kam bych ji přenesl, bych totiž se svou ženou mohl vybudovat ten domov znova. Žena i židle by mi řekly: Sedni a piš. Když o tom přemýšlím, tak nic než tu ženu, tu židli a to povzbuzení nakonec k pořádnému životu nepotřebuji. Obsidiánové oči dávného mudrce teď na mě hledí. Zdá se mi, že mrkly: Tak nějak to bude.