Oheň pro Ivetu Kováčovou

Samozřejmě že jako pravá Romka miluje živý oheň, ale parkety zatím pálit nemusí. Jsme tady přece my, abychom jí splnili všechno, co si bude přát. Její obývací pokoj má třicet metrů, ale mohla by ho prý mít i čtyřikrát větší. Žádný problém. A doprostřed tohoto prostoru by Iveta Kováčová prosila zasadit otevřené ohniště, které by nerušila žádná digestoř, až teprve někde pod stropem by byl nenápadný odsavač kouře. „A úplně nejlepší by bylo, kdybych tam nemusela mít strop, jen takovou zavírací skleněnou střechu, abych se mohla dívat na nebe.“

„Zdá se, že se silně držíte rodových tradic, ale u nás v redakci se dobře ví, že váš byt, i když je malý, by klidně snesl srovnání s profesionálně zařízenými interiéry. Uvědomujete si, jak se váš názor na bydlení posunul?“

„Kde bych měla začít? Myslím, že všechno se odvíjí od finanční situace. Ale já jsem vždycky toužila po hezkých a jednoduchých věcech. U našich doma je všechno malinkatý, dokonce tak, že když jsem se tam jednou po čase vrátila, překvapilo mě, jak moc je to malý. Měli jsme prkennou podlahu bez koberců a jen to nejnutnější – postele, skříň. Nepociťovala jsem však, že by mi něco chybělo. Když se nám líbil nějaký obrázek, nebo jsme si připomínali někoho, kdo umřel, pověsili jsme jeho fotku v nějakém doma udělaném rámečku, nebo ji jen přitloukli hřebíkem na zeď.“

„O nějakém soukromí asi nemohla být řeč…“

„Soukromí jsme pochopitelně neměli žádné, ale respektovali jsme se, kluci vypadli, když jsme se třeba chtěly převlékat. Pak tatínek sám vlastníma rukama udělal z toho nejlevnějšího, co bylo k mání, dva pokojíčky v podkroví. Bez dveří, jen se závěsem. Ale my jsme tam se sestrou byly samy! I když to už bylo někdy kolem střední školy a já jsem dost času trávila na internátě. Do té doby jsem měla jednu postel se sestrou a tady jsem poprvé spala na vlastní posteli sama.“

„Pak pro vás musel být první vlastní byt úplným zjevením.“

„Ještě když jsem učila ve školce, dostala jsem nabídku na samostatný byt. Můj dojem z první návštěvy byl strašný. Temná kobka, ani si nepamatuji, jestli tam bylo okno. Řekla jsem, že ne, že radši byt nechci a budu chodit každý den pěšky domů. Pak jsem po čase dostala byt ve třetím patře, s velkými okny, 1 + 1, takže vlastně větší, než jsme měli doma. Při jeho zařizování jsem šla po základních věcech – potřebuji postel, křeslo, stůl. A věděla jsem, že to všechno musí být jednoduché, lehké.“

„Kvůli dalšímu stěhování?“

„I proto. Ale já si ani neumím představit, že bych bydlela mezi starožitnostmi, ke starým věcem jsem si zatím ještě nedokázala najít vztah. V bytech mých kamarádek, ať to byly Češky nebo Romky, vždycky měli krajkové přehozy, ubrusy, a to mě nikdy neoslovilo. Ale jedna vzpomínka mi hezky voní. To bylo u olašských Romů, oni všichni, celá rodina, bydleli v jedné místnosti, a ve druhé měli parádní pokoj. Nablýskané skříně, nastlané postele s krajkovým přehozem. A na skříních byly vystavené staré panenky. Když o tom mluvím, cítím vůni těch panenek.“

„A teď, když už jste velká holka, máte muže a syna, cítíte potřebu mít doma místo jen pro sebe?“

„ Abych byla jen sama se sebou? Po tom ani neprahnu. Mohu být dopoledne sama doma, nebo v noci jsem někdy vzhůru do tří čtyř do rána a o něčem si přemýšlím, nebo zkouším se sluchátky na uších, abych nikoho nerušila. Je mi dobře, že muž i syn jsou blízko mě. I přes den, když vařím nebo cokoliv jiného dělám, mi vůbec nevadí, že na mě při práci někdo mluví, syn se přiběhne pomazlit. Moje maminka taky zvládala deset věcí najednou a nevadilo jí to.“

Iveta Kováčová si vybrala zařízení v ceně 1 235 523 Kč

Kontakty:

A. I. T. – DESIGN DUROŇ, Ječná 36, Praha 2,

tel.: 02/24 94 14 39;

BLACKBOX, Karlovo nám. 31, Třebíč, tel.: 0602 54 66 48;

DOBRÉ BYDLO, Provaznická 10, Praha 1, tel.: 02/24 23 97 18;

FANTAZIE, tř. Karla IV. č. 222, Hradec Králové,

tel.: 049/561 85 27;

FRANČEKOEXPANS, Muchova 3, Praha 6,

tel.: 02/24 32 06 27;

INTERIER 3000, Divišova 757, Hradec Králové 2,

tel./fax: 049/ 561 47 66;