Pozorovatelka Monika Absolonová

Monika Absolonová bydlí v klasickém činžovním domě v jedné pražské čtvrti, kde společně s manželem a černým labradorem Kvídem obývají dva plus jedna. Naše česká Kleopatra mě přivítala ve svém království a s milým úsměvem zvala dál. Vstoupila jsem. Hned v předsíni mě oslovila přívětivá a útulná atmosféra. Bylo patrné, že tady vládne pohoda a klid a že paní domu tu uplatňuje svůj osobitý styl, zatím neovlivněný posledními trendy.

Jaký se vám líbí nábytek?

Mně se líbí každou chvíli něco jiného. Zatím nemám vyhraněný styl třeba jako moje maminka. Ta umí interiér sladit do posledního detailu. Mně než se pro něco rozhodnu, to trvá dlouho.

A jak jste zařizovali tento byt?

Nejdřív jsme udělali kompletní rekonstrukci. Byt má úplně změněnou dispozici. Pak jsme nechali osadit nová okna, dveře, položit podlahy a nakonec jsme vybírali nábytek.

Návrh jste připravili bez architekta?

Ano, ale hodně nám pomáhala maminka.

Co na to manžel, že do zařízení zasahovala tchyně?

Tomu to vůbec nevadilo. My se s manželem shodneme v mnoha věcech, a navíc jsem přišla na to, že zpravidla dojde na maminčina slova. Takže jsem s ní spoustu věcí konzultovala. Já se k dobrému výsledku vždycky nějak dostanu, i když to občas trvá dlouho.

Kdo vybíral nábytek?

To je různé. Sedací soupravu jsem dostala od rodičů, takže tu už jsem měla, kuchyň jsme vybírali jako první a ložnici koupil manžel, když vyhráli se Spartou titul. Ostatní doplňky jsme dokupovali porůznu. Nelíbí se mi byt přeplněný nábytkem, už i tady se mi zdá, že je toho dost. Teď mám konečně pocit, že má byt podobu, která by mu načas mohla zůstat.

V obývacím pokoji visí na stěně kříž. Má pro vás nějaký spirituální význam?

Našla jsem ho u rodičů na půdě, moc se mi líbil, tak jsem si ho vzala domů a našla pro něj vhodné místo. Na tu stěnu už nic jiného nepověsím.

Jaký máte vztah k obrazům a umění vůbec?

Líbí se mi klasické obrazy, krajiny. Moderní čáranice, které nic neznamenají, mi nic neříkají. Všechny tyto doplňky musí být spojeny s určitým prožitkem, nemusí mít vysokou tržní hodnotu. Ale když se na ně podívám, chci si představit něco hezkého. Když jsem zpívala na akci pro Nadaci Duha, dostala jsem na památku od Jiřiny Hlavaté, to byla jedna z posluchaček, obraz malovaný na plátně. Visí v obývacím pokoji a připomíná mi ten den.

Sledujete současné trendy?

Současný moderní styl, tak jak ho vidím na obrázcích, se mi líbí, ale nedokázala bych v něm žít. Sklo a kov jsou moc studené, mně se líbí dřevo. Starožitný nábytek ve mně evokuje nostalgii, líbí se mi, ale také bych v něm nechtěla žít. Jednotlivé kusy bych kombinovala se současnými prvky.

Proto tolik barev?

Ano. Barvy na mě působí optimisticky. Snažím se každý pokoj barevně zkombinovat, aby byl veselý. Líbí se mi to a určitě to tak bude i v dalším bytě.

Chystáte se stěhovat?

Zrovna teď o tom s manželem uvažujeme. Máme vyhlídnutý domek nedaleko odtud, měli bychom tam víc místa a Kvído by měl zahradu. Doufám, že to vyjde, i když mně budou scházet okolní domy, sousedé… a taky možnost potajmu je pozorovat. Asi přestanu být voyeurkou života a najdu si jiného koníčka.

text: Lenka Haklová

foto: Jaroslav Urban

zdroj: Moderní byt 10/2002