 |
Anglicko-český manželský pár se proti původním předpokladům rozhodl usadit v Česku.
Představy o budoucím bydlení byly hned zpočátku dost jasné: žádné sídliště, ale také žádné centrum, kde nenajdete zeleň a možnost v klidu se projít. Ani bydlení za Prahou nepřicházelo v úvahu. John totiž doma v Anglii dojížděl do práce tři hodiny, a už nic takového nechtěl. Kromě toho se zamiloval do jízdy tramvají a líbí se mu v Praze síť veřejné dopravy, která v Londýně v této podobě neexistuje.
|
|
Kateřina chodívala do školy v Praze 3 a blízké okolí dobře znala. Začali tedy hledat tam a opakovaně uspěli. První menší byt měl vyhlídku na žižkovskou televizní věž, i z toho dnešního lze pozorovat obří mimina Davida Černého, jak umíněně lezou vzhůru.
PlánováníPůvodně měly být na rozlehlé půdě dva až čtyři byty. Kateřina s Johnem sami uvažovali o tom, že vybudují byty dva – jeden pro sebe, druhý k pronajímání. Čím déle však stáli v prázdném prostoru, kde ticho rušilo jen vrkání holubů, tím jasnější bylo, že příček, které tu velkorysost umenší a rozporcují, bude co nejméně.
Prvotní plán pro vestavbu půdních bytů existoval, ale nebylo jej možné použít. Již při realizaci prvního bytu se manželé shodli v tom, že dají přednost naplnění vlastních představ, ne přejímání názorů někoho jiného. Navrhli proto sami dispoziční řešení celé půdy. Vycházeli přitom z představy velkého otevřeného prostoru, kde budou jednotlivé funkční zóny plynule přecházet jedna v druhou.
Jedním z oříšků k rozlousknutí bylo osvětlení dolní části bytu. Šíře rozlehlého dolního patra vyžadovala zahnat stíny ze středu. Kateřina s Johnem se rozhodli zopakovat nápad z terasy, kde jsou v podlaze čtvercové prosklené otvory: do střechy se udělá osm prosklených otvorů, které světlo dolů přivedou. Umístění za hřebenem na odvrácené části střechy bude přijatelné i pro památkáře. Nebudou se otvírat, ale světla bude v celém bytě dostatek. Nápad se opakuje ještě i uvnitř bytu, prosklené čtverce jsou na galerii, která jde téměř středem bytu a opisuje oblý tvar střechy. Podlaha s okny byt ozvláštňuje, navíc umožňuje vizuální komunikaci z patra do patra.
|
ZařizováníDům, ve kterém žil John v Anglii, vypadal prostě jako anglický dům. Hodně zaplněný, se spoustou drobností a namíchaných stylů. „Věděla jsem dobře, že manžel akceptuje i jiný styl,“ říká Kateřina, které John velice velkoryse nechává volnou ruku. Oba mají rádi sklo, nerez a dřevo, a tím směrem se také Kateřina vydala.
Jednoduchost, až strohost je pro Kateřinin rukopis příznačná. „Když je všude na všechno vidět, nesvádí vás to k hromadění věcí a také nemůže dojít k míchání více stylů dohromady,“ vysvětluje svůj přístup. |
  |
 |
Marně byste hledali záclony a závěsy, v obývacím pokoji je jediný koberec, který se přestěhoval z původního bytu. Zpočátku se s kobercem nepočítalo, ale pak přišel chladný podzim a jeden nepálský ručně vázaný koberec z vlny a hedvábí dostal milost. Při poslechu hudby spočívaly nohy na teple. Hudba je vůbec zvláštní kapitolou a interiér ovlivňuje zcela zásadně. Kvalitní přístroje najdete v celém bytě. „My bez hudby nemůžeme žít, a při vybírání nosičů jsme velmi nároční,“ komentuje to Kateřina, a pokračuje: „Protože jsme stavěli na holé půdě, mohli jsme dopředu myslet na rozvody – zdmi se táhne 250 m kabelů. Jediný problém jsem měla s mou posedlostí stříbrnou barvou. Většina prodejců se snaží vnutit vám sestavy a reproduktory černé nebo dřevěné. Reprobedny na stojanech, které tu vidíte, se ve stříbrné přestaly vyrábět, dlouho jsme na ně čekali a jsme asi jediní v České republice, kteří je mají. Jinak máme reproduktory na stěně, na zem je nedáváme, zabírá to zbytečně prostor, a také čím výš jsou umístěny, tím je čistší zvuk.“ |
