Všechno je po prvé

LUMÍR OLŠOVSKÝ

■ Narozen 3.července 1973 v Hlučíně
■ Po maturitě na konzervatoři Ostrava nastupuje do divadla v Karlových Varech
■ Velký zlom nastává příchodem do Prahy do Divadle Za Branou II Otomara Krejči (1993)
■ Později působí v Hudebním divadle Karlín
■ Od roku 2001 je bez stálého angažmá
■ Cena Thálie 2001 za Cosmo Browna ve Zpívání v dešti
■ V současné době účinkuje v muzikálu Noc na Karlštejně, Producenti, Limonádový Joe, Jack Rozparovač, Hledá se muž, zn. Bohatý!, Nerušit, prosím!, Prolhaná Ketty, vlastní hudební komedie Den na zkoušku
■ Můžeme ho vidět i ve filmech a televizních seriálech – Účastníci zájezdu, Kameňák 3, Letiště,  Pojišťovna štěstí, Ošklivka Katka

Lumír Olšovský přirovnává zařizování bytu k nové roli. Jak říká, vše je poprvé. Už si ani nevzpomíná, kolik vystřídal podnájmů a pronájmů. Byt na Proseku je však jeho vlastní. „Svobodný život jsem začínal v Karlových Varech – a to bylo i první svobodné zařizování – já, postel a pes. K tomu první spotřebiče na vaření – a to mě moc bavilo. Do Prahy jsem přišel až v roce 1993. Začalo to v krysím sklepě s jedním umyvadlem a toaletou na chodbě, což bylo pro mě hodně depresivní, ale kompenzoval mi to pocit, že jsem se dostal do prestižního divadla Otomara Krejči Za Branou II. Díky podnájmům jsem poznal různé čtvrtě Prahy. Začínal jsem v Břevnově, pak Braník, Krč, Smíchov…,“ uzavírá výčet přechodných bydlišť.

Cesta do Prahy

Lumír Olšovský pochází z Hlučína u Ostravy. Tam vyrůstal v panelovém domě a tak jako většina dětí si hrál na sídlišti. Unifikované bydlení se naštěstí na jeho vkusu nepodepsalo. „Vzorům se nebráním, ale snažím se vždy za každou cenu najít svou cestu a být originální. Nemohu mít něco, co už někdo má, proto ty časté úlety. Když přijdete do holých zdí, měly by vás vybudit k nějaké akci. Já inklinuji spíš k extravaganci. Proto výrazným prvkem našeho bytu je právě červená kuchyň ve výrazném lesku. Je to druhá kuchyň, kterou jsem si navrhl a truhlář ji vyrobil na míru. Mám rád barevné plochy bez dekoru – příkladem je i červený pruh uprostřed bílé stěny v obývacím pokoji. Když už se pro něco rozhodnu, tak to musí být opravdu velkorysé a nápadné,“ dodává. Se svým přítelem Pavlem zařizuje společně už druhý byt. Tento je prostorově větší a dispozičně zajímavý. Důmyslným řešením bytu je i atypicky řešený průchozí balkon – tzv. komunikační bod, kde se mohou scházet „tři světy“: Lumír, jeho dcera, která tatínka navštěvuje, a jeho přítel Pavel. Je to takový minispolečenský prostor, který poskytuje místnostem i dostatek světla.

V bytě doposud chybějí dekorace a obrazy. V ložnici nás při fotografování přivítal „tichý společník“ Leoš – figurína, kterou můžeme vídat v obchodních domech. A jak říká Lumír, neslouží k odkládání šatů. „ Každá místnost a doplněk má mít svou funkci. Jak jste si mohli všimnout, u nás v ložnici nenajdete televizi ani šatní skříň. Prostor je vzdušný, aby se v něm dobře spalo. Jen tak pro zajímavost, spím napravo a dodržuji to i na zájezdech. Mám to dané fyziologicky.“

        

Proces zařizování stále pokračuje. V ložnici chybí noční stolek na knihu a lampičku. Byt je situován na jihovýchodní stranu a je krásně prosvícený a prohřátý. Lumír Olšovský sází na svůj názor, intuici a vkus. Na radu kamarádů moc nedá. A přestože řád ze svého života vytěsňuje, všechno mu poměrně dobře do sebe zapadá. Život má pestrý a dobrodružný.