Vynikající výtvarná technika

Ornamentální mozaiky na stěnách chrámů a paláců starověkých sumerských měst Babylonu, Uru, Uruku aj. tvořily keramické válečky s polévanými barevnými hlavičkami (tzv. tesserae), upevněné na podklad omítkou nebo tmelem. Už tehdy bylo zřejmé, že tato technika je vhodná nejen jako trvanlivá výzdoba a ochrana stěn a podlah, ale že umožňuje vyjádřit i výtvarný obsah, jemuž také poskytuje šanci na dlouhé

přežití.

Figurální motivy se začaly v mozaice objevovat někdy ve 4. století př. n. l. a tehdy také začala hrát významnou roli v dějinách umění a výtvarných řemesel. Helénistické období antického Řecka, kdy městské státy zanikaly a na scénu vstupovaly monarchie prezentující svou moc přepychovými paláci, se stalo pro mozaiku prvním obdobím rozkvětu. Sloužila však především jako dekorativní technika, kterou se „přepisovaly“ obrazy vytvořené malbou.

Římské umění, vydatně napájené z řeckých pramenů, převzalo i mozaiku a posunulo ji od prosté dekorativnosti k svébytnému vyjadřování obsahu. Nádherné důkazy o tom zůstaly zachovány v Caracallových lázních a v Hadriánově vile v Římě, v paláci Barberini v Palestrině, ve vile Liberiů a v řadě měst v severní Africe. Přírodní kameny začaly být nahrazovány kostičkami z barevného skla.

Nejkrásnější monumentální mozaiky vznikaly od čtvrtého století našeho letopočtu, kdy se  křesťanství stalo římskou státní ideologií. Nové náboženství  si žádalo nové stavby – baziliky, baptisteria a hrobky, a tam všude byl prostor pro rozměrné mozaikové obrazy vyjadřující biblické příběhy.

Působivá ochrana stěn

Dnes plní mozaika nejen výtvarné úkoly, ale používá se často pro dekoraci a ochranu stěn v prostorách vystavených působení nepříznivých vlivů.

Nalézáme ji zejména v koupelnách, kuchyních, soukromých bazénech, ale i ve veřejných lázních a koupalištích. Mozaikové kostičky mohou být keramické s glazurou, skleněné i z jiných materiálů. Ty se používají zejména pro ryze výtvarné projekty. Mohou to být opět přírodní kameny různých barev, přitesané do potřebných rozměrů nebo zase plastické hmoty

či kov.

V domácím interiéru jsou nejvhodnější keramické nebo skleněné mozaiky, jejichž působení nejlépe vynikne na větší ploše. Výrobci nabízejí základní mozaikový obklad nejrůznějších rozměrů a zejména barevnosti. Pro užití mozaiky neplatí žádné dogma, pouze dobrý vkus toho, kdo ji začleňuje do interiéru.

Je vhodná jak pro malé, tak velké prostory, nechá se kombinovat i s jinými formáty, může být použita jak na stěny, tak na podlahy nebo na pracovní

plochy.

Její předností je i to, že s ní lze obkládat zaoblené tvary. Množství spár vytváří další působivý efekt, je-li použita neutrální nebo naopak kontrastní barva spojovacího materiálu. Je nesporné, že tato stará zdobicí technika vnáší do moderního interiéru tisíciletími prověřené kouzlo.

Obraz na přání

I dnes je možné si nechat vytvořit v koupelně z mozaiky umělecký obraz buď podle vzoru, který nabídne výrobce, nebo na základě vlastního návrhu. Je to ale drahá záležitost. Zatímco běžná mozaika se klade ve větších formátech (mozaikové kostičky jsou připevněny na podložku, která se lepí na stěnu v celku), obrazec podle individuálního přání se musí skládat kostičku po kostičce. Levnější mohou

být vzory, které má výrobce

připraveny jako standardní nabídku.

Text: Bea Fleissigová, Foto: archiv

Zdroj: Svět koupelen 2/02

KONTAKTY:

CERAM OBJEKT, Černomořská 10, Praha 10, 

tel.: 02/71 74 17 41—44;

IMARMITALIANI, Rybalkova 14, Praha 2, 

tel.: 02/22 51 96 19, fax: 02/22 51 68 80; 

KOMORNÍK, Severozápadní I č. 2771/28, Praha 4, tel.: 02/72 76 64 78; 

KOZÁK, Anglická 7, Praha 2, tel.: 02/22 24 16 26