1. Volba místa a velikosti
Čím blíže je venkovní kuchyň té domácí vnitřní kuchyni, tím lépe, aby se případné nedostatky ve vybavení daly rychle doplnit. I když máte vše dokonale zařízené, ale třeba se zhorší počasí, je snadné potraviny i nádobí transportovat dovnitř.
Velikost kuchyně se odvíjí od velkoleposti vašich kulinářských plánů. Kuchyně na fotkách slouží dokonce k vaření pro venkovní semináře, pro dvojici nebo rodinu stačí menší. Děláte-li často párty, rodinné oslavy nebo zpracováváte úrodu, dopřejte si raději velkou. Dalším kritériem je dostupnost vody, elektřiny a snadný přístup ze zahrady i z domu.
2. Design stavby
Venkovní kuchyně může být jednoduchý dřevěný přístřešek libovolného tvaru, může to být zdobený zahradní altán, kamenný antický chrám, jeskyně vytesaná ve skále nebo zastřešená pergola celá porostlá popínavkami (co třeba odolnou odrůdou vinné révy nebo chutným sibiřským kiwi?).
Důležité je, aby se vám líbila, byla praktická, dobře ladila se zbytkem zahrady, sluníčko do ní svítilo ideálně jen dopolední a pozdně odpolední (chráněná od jižního úpalu zástěnou, záclonou nebo vegetací) a aby strana, odkud často fouká, a strana severní byly uzavřené.
Luxus nebo skromnost závisí na šikovnosti stavitele, financích a vkusu. Někdy méně znamená více. Betonová monstra, složité dlažby, obklady a železné konstrukce brzy ztrácejí na kráse, chátrají a těžko se mění.
Čím je stavba jednodušší a přírodnější, tím lépe se dá za pochodu přizpůsobit novým potřebám, o kterých jste předtím nevěděli. Podlaha může být klidně jen udusaná hlína pokrytá štěpkou nebo slámou. Celý rok se nemusí umývat, na podzim ji použijete jako mulč k rostlinám a na jaře si dopřejete do kuchyně zbrusu novou vrstvu.
Jak jsem postavil venkovní kuchyň |
Provést betonové základy pod sloupky s ocelovými patkami trvalo dvě hodiny i s vykopáním. Samotnou konstrukci (6 x 3 m) i se střechou, pokrytou trapézovými plechy, jsem postavil sám během dvou dnů, vybavení a zařízení trvalo další dva dny (některé detaily se dolaďují a vylepšují průběžně).
Jídlo se dá servírovat na stůl přístupný otevřeným výklenkem zvenku. Závěsy jsou praktické, svítí-li dovnitř slunce. Na uskladnění suchých potravin proti myším jsem nechal vyrobit do obyčejných plechových sudů dvířka (na magnet nebo zástrčku), sudy jsme natřeli proti rezavění i pro okrasu a zároveň slouží jako dva podstavce pro další stůl. Tvořivosti se meze nekladou a to je na tom to nejlepší. Přeji vám krásné dny strávené s chutnými pokrmy a nápoji v lůně vaší zahrady. |
3. Propojení koloběhů vody
Dešťovou vodu ze střechy kuchyně (i domu, je-li blízko) můžete chytat do nádrže s kohoutkem a využít na mytí nádobí. Můžete ji i snadno filtrovat přes písek nebo dřevěné uhlí. Odpadní voda z nádobí je skvělé hnojivo, odpad z dřezu lze zavést do zahrady, zavlažovat stromy, keře, trvalky i popínavky, které rostou kolem.
Stačí jednoduchá vsakovací jáma vysypaná štěrkem mezi stromy, do které vede trubka z odpadu dřezu. Není to legislativně povolené řešení pro kolaudované domy, ale zalévat zahradu vodou z nádobí vám nikdo zakázat nemůže. Samozřejmě vyžaduje používat ekologické mycí prostředky.
Nemůžete-li nebo nechcete-li instalovat do venkovní kuchyně vodovod s pitnou vodou (na zimu se musí vypustit), můžete si ji nosit v plastových barelech. Na jejich hrdlo se dá nasadit jednoduchá pumpička (doporučuji „ruční pumpu Rhino“). My si v nich už mnoho let nosíme domů vodu na pití a vaření z kvalitních přírodních studánek.
4. Propojení s ekozahradou
Pěstujete-li si vlastní zeleninu, ovoce, bylinky, jedlé trvalky, pak je skvělé, když design zahrady začlení tyto rostliny do blízkého okolí kuchyně. Čím blíže něco roste, čím více máte záhonky na dohled, tím větší je šance, že tuto úrodu sklidíte a využijete. Kopeček s kameny, levandulí, šalvějí, dobromyslí nebo mateřídouškou navodí i příjemnou středomořskou atmosféru. Co je na očích, to se počítá.
Po slunné straně kuchyně se mohou pnout dýně hokkaido, ačokča, okurky nebo fazole. Důležitým prvkem je kompost, nejlépe někde poblíž pod stromem nebo za keřem. Po každém vaření mohou jít všechny organické zbytky přímo na něj. Zahradní posezení se stolem a s ohništěm by také mělo být součástí letní kuchyně, aby ten, kdo připravuje jídlo, byl začleněn do společnosti, stejně jako v kuchyni uvnitř domu.
5. Na čem se dá vařit
Na výběr je více variant. Elektřina s plotýnkami se zdá nejméně zajímavá. Na mikrovlnku raději zapomeňte (i doma), ničí potraviny a záření, které z ní vychází, pro lidi kolem ní není zdravé.
Plynové varné desky na propanbutanové bomby mohou být velmi praktické, 10kg vydrží i na celou sezonu a provoz je mnohem levnější než elektřina. Pro tento účel lze zakoupit luxusní 4 i 5plotýnkovou plynovou desku (s tryskami vhodnými pro propanbutan), nebo vystačíte i s kempinkovým vařičem a malou 2kg bombou.
Báječný je nerezový kotlík na trojnožce nad ohništěm. Za pěkného počasí je to perfektní volba pro vaření „kotlíkových gulášů“, polévek i bylinkových čajů. Vůně ohýnku, stačí trocha dřeva, můžete si i na tyčkách něco opéct, romantika zaručena. Za silnějšího větru nebo deště to ale není moc praktické.
Pro slunné dny lze využít koncentrační solární vařič, což je konstrukce ve tvaru televizního satelitu, ale z leštěného kovu, který směřuje paprsky slunce na hrnec umístěný na stojanu v jeho středu. Veliký hrnec vody přivedete při poledním slunci k varu během deseti minut. Dá se i zapékat (ve dvou hrncích v sobě). S mraky ale výkon klesá a musí se také po půlhodinách pootáčet, jak putuje slunce po obloze.
Osobně venku již roky používám kombinaci kotlíku, propanbutanu a solárního vařiče, což pokrývá každé počasí i příležitost.
Kontakt: Jaroslav Svoboda, www.ekozahrady.com, j.svoboda@ekozahrady.com